Denisa Cziglová: Příběh, který napsal život sám

Rozhovory

Vytvořeno 13. 12. 2019 2:00

Autor: Marta Šimečková

Mezi čtenářsky oblíbené knihy patří životní příběhy těch, kteří se dokázali poprat s osudem i přes překážky, které by nejednoho z nás srazily k zemi. Jednou z takových moderních hrdinů je i Denisa Cziglová, mladá dívka, která bojovala (a dosud bojuje) se závažným onkologickým onemocněním.

Podařilo se jí neuvěřitelné – změnou životního stylu vyhrála nad zákeřnou nemocí. A aby toho nebylo málo, během své cesty za uzdravením založila úspěšný blog Foodtherapybydenisa, jenž se stal inspirací pro ostatní, kteří by rádi přešli na zdravější alternativu (nejen) stravování. Denisa Cziglová nedávno mj. vydala knihu Jak to celé přežít a nezbláznit se, v níž autorka odhaluje svůj příběh. Bez cenzury a tak, jak ho napsal život sám. 

Knihu vydalo nakladatelství Backstage Books a je k sehnání u všech dobrých knihkupců. Dozajista potěší čtenáře, kteří mají rádi příběhy vyprávějící o skutečných lidech, nikoliv fikčních hrdinech. Aneb tip na vánoční dárek od nás z redakce.



Kdy jste se dozvěděla o své nemoci? A jak jste na diagnózu reagovala?

O své nemoci jsem se dozvěděla dva dny potom, co jsem se s cukrářkou bavila o svatebním dortu. Samozřejmě to byl velký šok. Nic takového jsem nečekala. Necítila jsem žádné příznaky. Byla jsem jen velmi unavená a občas mně vypadávala slova při konverzaci, ale jinak nic zvláštního.

Blog jste začala psát během léčby. Pomáhalo vám psaní přenést se přes to všechno, bylo pro vás terapií?

Začala jsem psát až v době, kdy jsem skončila na Žlutém kopci na onkologii a rozhodla jsem se pro alternativní léčbu. Bavilo mě předělávat recepty z klasických na zdravé, a když jsem začala postovat na sociálních sítích a lidé mě začali motivovat, ať píši blog, tak jsem si řekla: proč ne. Alespoň pomůžu těm, kteří jsou na začátku a neví, co dál, stejně jako jsem to nevěděla já. Pak jsem začala psát příběhy a to mi moc pomohlo dostat ze sebe nehezké vzpomínky a chmury.

O své nemoci píšete s nadhledem a vtipem. O tom ostatně svědčí i to, že jste dala svému úhlavnímu nepříteli, nádoru, jméno Evžen. Proč zrovna toto jméno?

Ano, už od samotného začátku jsem se snažila pojmout to sportovně, nezhroutit se, bojovat o zdraví a porazit Evžena. Nevím, kde jsem na to jméno přišla. nicméně teď se omlouvám všem Evženům – nikdy mně to jméno nebylo sympatické, tak asi proto.

Ve svém příběhu poodhalujete chod českých nemocnic, způsob léčby, ale také intimní detaily ze svého života. Vyprávíte v nich mj. o své zálibě v cestování. Jak je náročné cestovat s handicapem v podobě rakoviny?

I když Česko patří mezi země s nejlepším zdravotnictvím, stále jsou tady místa, která by si zasloužila inovaci a nová zařízení. Moje nejhorší zážitky z nemocnice byly před 5 lety na kožním oddělení staré bohunické nemocnice. Člověk by řekl, že kožní oddělení bude jedna velká čistota, ale zatím to byla ta největší špína, kterou jsem kdy viděla. Doufám, že už se tam něco změnilo. A co by se mělo změnit ve všech nemocnicích, je určitě strava. Ta je velmi důležitá při léčbě, ale bohužel nemocniční strava je tragická, ať o ní mluvím s kýmkoliv. Cestování miluji, je to pro mě nejlepší investice. Člověk potřebuje jednou za čas vypnout a objevovat krásy světa. Jsou to ty nejhezčí momenty, které vám zůstanou navždycky a nikdo vám je nevezme. 



Svým blogem jste inspirací nejen pro ostatní, kteří bojují s rakovinou, ale také pro ty, kteří by rádi změnili svůj životní styl. Co pro vás bylo na této změně nejtěžší?

Snažím se inspirovat nemocné, aby se nemoci nebáli a bojovali s ní. A zároveň i zdravé lidi, kteří berou svůj život opravdu vážně, protože je důležité starat se o naše zdraví. Pro mě bylo nejtěžší odpoutat se od sladkostí a cukru. Vyrůstala jsem na něm a milovala sladkosti, zákusky a čokolády. Dnes už je to jinak. Osladím si život, to ano – zdravě, ne rafinovaným cukrem.

Bylo pro vás okolí podporou, nebo naopak? Setkala jste se např. s pochopením u nejbližších, když jste jim oznámila, že se stáváte vegetariánkou?

Moje rodina mě vždycky maximálně podporovala a pomáhala překonat nejednoduché životní období. Když jsem přišla s myšlenkou, že se vzdám masa, moji prarodiče to moc nechápali a říkali mi, jestli nejsem blázen a co budu jíst? Dokázala jsem jim, že to jde i bez toho, a když vidí postupně moje výsledky, neřeknou nic a chápou mě.

Ze své stravy jste vyloučila rafinovaný cukr, maso a pečivo. Bylo snadné nahradit je jinými, zdravějšími potravinami a začít se stravovat jinak? Nebo pro vás bylo náročné najít ty správné suroviny a posléze i recepty na přípravu pokrmů? 

Když jsem vysadila maso, tak mi to moc nevadilo, nikdy jsem nebyla „masařka“, ale cukry, sladké věci a pečivo jsem vždycky milovala. Hlavně vzdát se cukru, to byl opravdu velký boj. Zjistila jsem, že jsem na něm opravdu závislá, a tři týdny jsem bojovala sama se sebou, než si tělo zvyklo na to, že ho nepotřebuje. Začátek změny stravování byl těžký – nevěděla jsem, co jíst. Pak jsem začala překopávat své oblíbené recepty a to mě začalo moc bavit a naplňovat.

Často slýchávám, že zdravá strava je příliš drahá, špatně dostupná, nebo že např. vynechání některé složky, např. masa, není pro tělo prospěšné (třeba z důvodu nedostatku bílkovin). Je tomu tak? Nebo lze bílkoviny snadno doplnit např. díky luštěninám?

Vegetariánská strava může a nemusí být drahá. Samozřejmě jsou suroviny, které najdeme ve zdravých výživách a protočí se nám panenky, kolik stojí. Ale klasická čočka a celkově luštěniny se zeleninou nejsou drahá záležitost. Dřív bylo maso sváteční jídlo, dnes je každodenní samozřejmostí a to je špatně. Bílkoviny lze doplnit quinoou a třeba lehce spařenou brokolicí.



Proti rakovině bojujete nejen zdravou stravou, ale vůbec zdravým životním stylem. Co vše k tomu, kromě změny jídelníčku, patří?

Zdravý životní styl je pro mě nejen zdravé jídlo, ale taky klid, spánek, relax. Nic, co by mě mohlo stresovat. Snažím se dělat to, co mě baví a naplňuje. Taky ráda cvičím, minimálně dvakrát týdně, a medituji. V zimě chodím skoro každý týden do sauny a snažím se otužovat. Už nejsem večírková princezna, vím, že potřebuji dostatek spánku a odpočinku, jinak mě začne bolet hlava. Svůj život jsem úplně otočila a opravdu se to vyplatilo.

Váš příběh vyjde v knižní podobě. Na co všechno se v ní mohou těšit vaši příznivci?

Je to takový můj životní příběh od holčičky, prvních lásek a jejich zklamání. V mém životě často měli hlavní roli muži, kteří se ke mně nechovali vždy úplně správně. Třeba jako můj bývalý šéf, který chtěl mít svoji sekretářku se vším všudy, a taky moje boje s tátou za zavřenými dveřmi. Příběh pak vede až k cestě do nemocnice a nemocničnímu kolečku, o kterém čtenáři něco trošku ví, ale ne všechny detaily. Vše je napsáno bez cenzury a vše je naprostá pravda.

Děkuji vám za rozhovor. Přeji vám mnoho sil, ať se vám podaří zcela zvítězit nad Evženem. A také ať vaše kniha a blog pomůže co nejvíce lidem, kteří sami bojují s nemocí, přesto se nevzdávají a chtějí s ní – třeba po vašem vzoru změnou životního stylu – bojovat.