Karin Lednická o zaniklé Karwiné a Šikmém kostelu

Rozhovory

Vytvořeno 19. 3. 2020 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Karin Lednická byla až dosud známá jako ředitelka nakladatelství Domino. Nyní překvapí (a mnohé již překvapila) vlastní knihou, ve které se věnuje zaniklému městu – Karwiné. Knihu příznačně nazvala Šikmý kostel, protože právě tento objekt byl a dodnes je symbolem zaniklého města. Ve své knize oživuje již bohužel zapomenuté historické události, skutečné i fiktivní postavy,folklor a tak trochu i „duši“ celého místa, v němž se román odehrává.

Proč jste si zvolila pro svou knižní prvotinu právě téma hornictví na Karvinsku?

Tak docela bych neřekla, že tématem Šikmého kostela je hornictví na Karvinsku – naopak jsem se snažila ukázat, že tento kraj nebyl čistě hornický, ale že se v něm dařilo i pivovarnictví, lázeňství nebo dalším oborům. Je ale samozřejmě pravda, že právě těžba uhlí tento region zásadně proměnila ve všech ohledech: změnilo se složení obyvatelstva, krajina a celá řada dalších věcí.

Vy sama pocházíte z tohoto prostředí?

Ano. Narodila jsem se v Karviné, vyrostla jsem v Havířově, který byl postaven na zelené louce v polovině padesátých let právě proto, aby měly kde bydlet hornické rodiny, a nyní žiji v Ostravě. Dovolím si však podotknout, že v Ostravě se už desítky let uhlí netěží.

Co ovlivnilo váš zájem o historické období přelomu 19. a 20. století?

Nebylo to tak, že bych si vybrala konkrétní období, spíše události. Děj začíná největším důlním neštěstím v historii celého revíru, ke kterému došlo v roce 1894. Byla to obrovská tragédie, která poznamenala život stovek lidí i v následující generaci, jak se dozvídáme právě ze stránek románu. Není také obecně známo, jak razantně zasahovaly úřední restrikce do života obyčejných lidí během první světové války. A ještě méně se ví o tom, že vznik samostatného Československa v tomto regionu provázela krvavá občanská válka o stanovení státní hranice, jejíž důsledky bohužel přežívají dodnes. Žádná z těchto událostí nebyla nikdy dříve literárně zpracována, a přitom se za každou z nich skrývá bezpočet nesmírně zajímavých a mnohdy až neskutečných příběhů. Právě toto byl hlavní motiv, proč jsem se pustila do psaní Šikmého kostela.

Jsou postavy ve vaší knize skutečné, nebo smyšlené? Stejná otázka by se mohla vztahovat i k ději knihy…

Někteří hrdinové Šikmého kostela mají reálný předobraz, ale ani u jednoho z nich jsem nezpracovala celý životopis. Vybírala jsem jen některé úseky jejich života a ty jsem doplňovala o události vymyšlené. Takto vzniklý celek jsem následně propojovala s osudy postav zcela vyfabulovaných. Kostru děje tvoří významné historické události a regionální dějiny – s nimi jsem naopak nakládala velmi přesně a při popisu konfliktů jsem si dávala velký pozor na to, abych si zachovala nestrannost.

Proč právě název Šikmý kostel? Má vyjadřovat vše, co se v knize odehrává a na jakém místě, nebo se vám to zdálo jako „dobrý reklamní tah“?

Šikmý kostel je skutečně užívaný název pro kostel svatého Petra z Alkantary, který je jedinou zachovalou stavbou na území zaniklé Karwiné. Šikmý se mu neříká náhodou – kvůli poddolování se propadl o čtyřicet metrů a je šikmější než slavná věž v Pise. V galerii na mém webu www.karinlednicka.cz si čtenáři mohou prohlédnout srovnávací fotografie, které velmi výmluvně ilustrují sousloví „ztracené město“.

Jak dlouho jste na knize pracovala?

Včetně rešerší čtyři roky.

Co všechno jste prostudovala a prošla? Historické materiály, výpovědi pamětníků?

To bych asi vaše čtenáře unudila k smrti, kdybych to všechno dopodrobna vypočítávala. Pracovala jsem s odbornou literaturou, archivními prameny, scházela jsem se s historiky, odborníky na hornictví, s jazykovědci. Stovky hodin jsem strávila v rozmluvách s pamětníky, stovky kilometrů jsem nachodila v terénu.

Jaké poselství by měla vaše kniha čtenářům přinést?

Moc bych si přála, aby čtenáři z jiných částí republiky mohli díky Šikmému kostelu nahlédnout ostravsko-karvinský region novýma očima. K tomuto severovýchodnímu cípu republiky se dosti nespravedlivě pojí celá řada hluboce zakořeněných předsudků. Jeho pokřivený obraz také vyplývá z absence některých historických událostí v učebnicích dějepisu… Pokud by se mi to podařilo alespoň trochu změnit k lepšímu, budu moc ráda. V dnešní polarizované době je důležité umět se na věci dívat z jiných než obvyklých úhlů. Tomu, kdo to dovede, se totiž nabízejí dříve naprosto netušené a mnohdy i velmi překvapivé pohledy.

Někteří autoři napíšou jednu knihu, kterou vyjádří vše, co chtěli čtenářům sdělit, a psát další už nemají potřebu. Jak to máte vy? Budete v psaní pokračovat? A pokud ano, na jaké téma se můžeme těšit tentokrát?

Právě vydaný román je první částí trilogie. Nyní pracuji na díle druhém, který bezprostředně navazuje a zasahuje léta 1921–1945. Blížím se velmi pomalu k polovině – a tady si dovolím podotknout, že děj pozvolna spěje k dalším strašlivým událostem, na které učebnice dějepisu bůhvíproč také zapomněly.

Plánujete v rámci prezentace knihy i setkání se čtenáři a nějaké besedy, kterými zase o něco více přiblížíte čtenářům danou problematiku?

Ano, a moc se na setkání a debaty se čtenářitěším! Budu o nich informovat na svém autorském webu, Facebooku i Instagramu. Jakmile tedy přijedu někam blízko k vám, přijďte, jste srdečně zváni!

Děkuji vám za rozhovor.