Rozhovor s autorkou knihy Angličan v Česku

Rozhovory

Vytvořeno 9. 1. 2021 0:00

Autor: Tereza Zítková

Spisovatelka Alena Damijo se narodila v České republice, ale již léta žije se svou rodinou v Anglii – přímo v hlavním městě Londýně. Kromě psaní knih a blogu učí na základní škole čtení a psaní. Její knihy popisují zvláštnosti našeho národa s lehkostí a humorem. Ve stejném duchu probíhal i náš rozhovor.

Vaše kniha popisuje zvláštnosti naší krásné země. Kterou používáte doteď vy, i když žijete léta v Anglii?
Udržuju a svým dětem předávám to nejcennější – jazyk. Vytrvale na ně mluvím česky, a to i když mi stejně vytrvale odpovídají anglicky; už jsem na naše bilingvní konverzace tak zvyklá, že rozdíl v jazycích prakticky nevnímám, ale v Čechách na nás lidi občas koukají divně. Dále peču a vařím hlavně česká jídla, a když mám chuť třeba na vánočku nebo koláče, nemám problém si je upéct (pokud tedy není pandemie a z mouky, droždí a vajec se stane podpultové zboží).

Co vám připadá na lidech žijících v Anglii stále nepochopitelné?
Ten pověstný anglický klid (varování – teď bude následovat politicky nekorektní stereotypizování); když české dítě vytočí v Česku českou matku, typicky dostane v lepším případě sprda a v horším nasekáno, nezřídka obojí. To anglická maminka dokáže dítěti v klidu vysvětlit, proč je něco nepřijatelné a nesmí se to dělat. Ohromně jim to závidím, protože po večerech si pak třeba na rozdíl ode mě nemusí vyčítat, jak jako matky zase selhaly.

Blíží se Vánoce, jak je prožijete vy se svou rodinou?
Na Vánoce jsme měli letět domů, ale všude řádí malá fialová potvora, takže po jedenácti letech zůstáváme v Londýně. Choť tyhle svátky nijak moc neprožívá, a tak jsem vzala organizaci do vlastních rukou, a proto budou samozřejmě české – vánočka, cukroví, dárky čtyřiadvacátého večer, ryba a salát. Pak se budeme koukat na pohádku a já ještě na Pelíšky. Přijali jsme ale i nějaké místní zvyky – už od začátku prosince máme ozdobený stromeček a s klidem Angličana dlabeme na velký úklid bytu. Místo toho koukáme na veselé vánoční filmy a užíváme atmosféru adventu.

Jak často se vracíte do Čech? Na co se (kromě dobrého jídla) těšíte?
Jako učitelka mám spoustu volna, takže můžeme jezdit domů třikrát za rok. Samozřejmě se nejvíc těším na rodinu a přátele, ale také na úžasnou českou přírodu; v Londýně mi hodně chybí pohledy na rozsáhlé plochy zeleně, hory, řeky a rybníky, i když v Anglii si zase mohu kdykoli zajet k moři. Ale dá se moře srovnávat s koupáním se v řece, sbíráním hub a borůvek, případně se špičkou, punčákem, smažákem, langošem, opečenými buřty a pouťovými koláči a klobásami?

Jste učitelkou na základní škole. Chtěla jste vždycky učit?
Učit jsem nikdy nechtěla, protože malé děti mi přišly nepředvídatelné a upřímně mě tím trochu děsily. Vždycky jsem ale milovala knihy, a tak jsem na filozofické fakultě v Olomouci vystudovala češtinu, už proto, že na matiku jsem levá a cizí jazyky mě nebavily. Navíc mi bylo ve zralém teenagerském věku „jasné“, že je v životě nebudu potřebovat. Z angličtiny jsem pak ve čtvrťáku nepropadla jenom díky tomu, že jsem paní profesorce slíbila, že z ní nebudu maturovat. Bůh má ale neskutečný smysl pro humor, takže teď v centru Londýna učím anglické dětičky číst a psát a jejich rodičům po večerech vysvětluju metodiku výuky jejich vlastního jazyka.

Na svém kontě máte již tři knihy. Chystáte se napsat další?
Na čtvrtou knihu jsem nedávno podepsala smlouvu, takže doufám, že vyjde! Jedná se o soubor fejetonových reportáží z cest po Anglii, a to jak výletů rodinných, tak školních. O dramatické chvilky i veselé zážitky při nich není nouze, a ještě se mezi řádky čtenář něco dozví o místní historii a kultuře.

Co ráda děláte ve volném čase?
Během jarní karantény jsem se dala do háčkování a zcela propadla takzvanému „bombardování přízí“ (anglicky yarnbombing), kdy se háčkované výrobky umisťují na stromy, ploty či sloupky. Já se zaměřuju na okrašlování hnusných patníků a dělám na ně pokrývky se sezonními prvky; naši ulici a místní nádraží momentálně zdobí vánoční motivy včetně betléma, protože Ježíš by o Vánocích rozhodně neměl chybět!

Máte čas na čtení?
Čtu ve vlaku cestou do práce a potom ve škole při obědové pauze, protože jako introvert potřebuju dobít baterky klidem a samotou. Za rok zdolám asi padesát knih a nemít Kindle, tak si musíme kvůli knihám pořídit větší byt.

Kdo je vaše oblíbená literární postava?
Je jich několik, ale k těm českým patří Cimrman a autor cestopisů a zároveň jejich hlavní postava Ladislav Zibura; u obou obdivuju vtip, bystrost, chytrost, vůli a pokoru. V létě jsem se také zamilovala do Poslední aristokratky a těším se, že pod stromečkem najdu pátý díl. A protože jsem si ho sama koupila, tak vím, že nebudu zklamaná!

Autorce moc děkuji za rozhovor a přeji jí i celé její rodině krásné Vánoce a šťastný Nový rok!