Rozhovory

Rozhovor se spisovatelem a stand-up komikem Pavlem Tomešem

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
5

Pavla Tomeše můžete znát jako stand-up komika, publicistu či nebo spisovatele. Je také reklamním textařem, ale tato práce obvykle nevede k všeobecné proslulosti. Jsem rád, že mohu takto všestrannému člověku položit několik otázek. Rozhovor vznikl díky náhodě – pokud ovšem na náhody věříte.

Pavle, nejprve otázku, na kterou jste určitě odpovídal už mnohokrát, ale bude dobrá na rozehřátí. Vyjmenoval jsem různá zaměstnání, která jsou s vaším jménem spojena. Zapomněl jsem na něco? Považujete některé z nich za primární?

Ještě jsem dělal poměrně dlouho v novinách, redaktora a editora v deníku a týdeníku, to byla velká škola. Všechny své profese jsem měl rád, ale u těch čistě autorských, kde má člověk výsledek nejvíc pod kontrolou, jsem zůstal. Takže teď hlavně dělám stand-up comedy a píšu a vydávám knížky. 

 

Díky médiím se můžete ke svým vystoupením opakovaně vracet. Jaký při tom máte pocit? Dokážete se poslouchat bez toho, abyste si všiml slabších míst a chyb, o nichž vlastně víte jen vy sám?

Já už jsem si na sebe zvyknul, takže se dokážu na sebe podívat, a dokonce se i nechat sám sebou pobavit. Chyby mi nevadí, chyba by naopak byla se z nich nepoučit. 

 

Improvizujete rád?

Ani ne. Mám rád přípravu a rád stojím na pevném základě toho, o čem jsem aspoň trochu přemýšlel. Stand-up comedy samozřejmě improvizaci připouští, ale pro mě je spíš jen drobným kořením na živých vystoupeních, než že bych na tom stavěl. 

 

 

 

Kniha Tohle lidi hodně berou (recenze zde) obsahuje i texty, které používáte ve svých vystoupeních. Nakolik při jejich psaní počítáte s reakcí publika a zvažujete, třeba i podvědomě, jakým způsobem je budete prezentovat?

Správně stand-up comedy výstup vzniká tak, že zkoušíte materiál na živém publiku a postupně ho tak vybrousíte. Pak z něho teprve vznikne televizní záznam, nebo v mém případě třeba fejeton do knihy. Ale většina fejetonů v knize je příliš literární, než aby z nich vzniknul stand-up. 

 

Považujete práci stand-up komika za návykovou?

Nějakou závislost nepozoruju. Pro mě je to hlavně zábava a profese, kterou mám rád, ale dokážu bez toho být, což jsem si ověřil v té nechtěné přestávce v posledním roce. Samozřejmě chybělo mi to, ale abstinenční příznaky ve smyslu, že bych se neovladatelně potil nebo zastavoval lidi na ulici, jestli by si neposlechli můj stand-up, jsem naštěstí neměl. 

 

Jak, podle vašeho názoru, přijímá české publikum formát stand-upu?

Dobře. Díky televiznímu Comedy clubu vzrostla za posledních pět let obliba toho žánru opravdu neskutečně. Lidi se chtějí smát a škála českých stand-up komiků je opravdu pestrá, takže každý si může najít to, co mu vyhovuje. 

 

Jaký jste čtenář? Máte čas věnovat se literatuře, pokud ano, máte oblíbenou knihu, autora nebo žánr?

Ano, čtu hodně a čtu opravdu vše, co mi přijde pod ruku. Na nočním stolku mám někdy třeba i několik rozečtených knih. Líbí se mi, že se v poslední době stal součástí kvalitní a uznávané literatury žánr sci-fi, který byl dříve trochu přehlížený. Naposledy mě nejvíce dostal čínský autor sci-fi Liou Cch' - Sin, kdy mě naprosto vcucla jeho velkolepá triologie Problém tří těles, Temný les a Vzpomínka na Zemi. Je to neskutečný ohňostroj fantazie s neuvěřitelným časovým a tématickým záběrem a s odkazy na nejposlednější teorie a stav moderní fyziky. Doporučuji pak i úžasné, a podstatně tenčí, doplnění této trilogie: Nesmrtelnost, jejímž autorem je Pao-Šu.

 

V úvodu rozhovoru jsem naznačil, že setkání s Pavlem Tomešem bylo náhodné. Na představení Comedy clubu v Praze jsem zaslechl povídání o chystané knize. Má zvědavost zvítězila nad dobrým vychováním a tak jsem se dozvěděl, že jde o nový román s názvem Až na ten konec dobrý. Je samozřejmé, že jeho recenzi si budete moci přečíst brzy po vydání knihy. Ale teď máme výjimečnou možnost zeptat se na ni přímo autora. Pavle, jak byste svůj chystaný román charakterizoval?

Je to humorný román o smrti. Je to trochu jiná kniha než ty předchozí, ale myslím, že je to docela sranda. 

 

Pokud vím, vznikl v době lockdownu. Vznikl by i v případě, že by taková situace nenastala?

Ano, v lockdownu jsem ho dopsal, měl jsem ho už dlouho rozepsaný. Ale skutečně na rozdíl od stand-upu nebo fejetonu, román se dá dopsat jen když vás někdo na několik měsíců zavře doma. 

 

Ve svých fejetonech přirozeně vycházíte z reálných příhod, netroufám si hádat, nakolik z vlastních, či odposlechnutých. Román ale umožňuje použít ve větší míře fikci. Objevuje se ve vaší nové knize, nebo se raději držíte skutečnosti?

Ve fejetonech většinou vycházím ze svých vlastních zážitků a ty pak s nadsázkou dále rozvíjím. V románu Až na ten konec dobrý jsem ale více nechal řádit svou fantazii a všechny tři hlavní postavy v něm místy pěkně dovádějí. A ocitají se pak v situacích, ve kterých sám nevím, co bych udělal, což mě při psaní strašně baví. Inspirace skutečnými příhodami, místy a lidmi už je tak podstatně volnější.

 

Obsahuje váš román nějaké vážnější poselství, nebo má čtenáře hlavně pobavit? Je podle vašeho názoru strategické, aby o tom autor mluvil, nebo je lepší počkat, co si v textu najdou kritici a čtenáři?

Tak je to o smrti, takže nějaké to memento mori tam nevyhnutelně asi každý najde. A přestože jsou tam i vážné momenty, není to nějaká ponurá depresivní četba, je v té knize, myslím, docela veselo. A k té strategii. Já to jako čtenář opravdu nesnáším, když o nějaké knize vím dopředu téměř vše, co se v ní stane, co si o ní mám myslet, často ještě předtím, než se objeví v knihkupectví. Takže vzhledem k tomu, že jsem zároveň i nakladatel té knihy, snažím se to trochu řídit a nechat to hlavně na čtenáři. 

 

Román Až na ten konec dobrý i druhé vydání sbírky fejetonů Tohle lidi hodně berou vychází 11. října 2021, ale už teď ho je možné předobjednat zde. Při této příležitosti rádi popřejeme oběma knihám hodně nadšených čtenářů.

 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení