Rozhovor s Kristinou Haidingerovou – organizátorkou festivalu HorrorCon

Rozhovory

Vytvořeno 17. 10. 2021 10:30

Autor: Lukáš Loužecký

V sobotu 13. listopadu se uskuteční 6. ročník festivalu pro všechny fanoušky hororu HorrorCon. Dočkáte se na něm několika křtů a budete moci potkat poměrně velké množství autorů věnujících se tomuto žánru. Pořadatelkou festivalu je spisovatelka Kristina Haidingerová. Pořádně jsme ji vyzpovídali a zjistili, co se na této události chystá a jak složitá je její organizace.

Jsi pořadatelkou festivalu hororu (ve všech jeho formách) s názvem HorrorCon. Letos se bude konat již pošesté. Jak ses k jeho pořádání dostala? Řekni nám něco k začátkům této akce.

Před lety jsem byla přizvána na pomoc k organizování festivalu ErotiCon a zblízka jsem poznala, co všechno to obnáší. Jelikož celý život tíhnu k temnějším tématům, chtěla jsem, aby i horor měl vlastní con. Po několika menších literárně uměleckých akcích mi bylo jasné, že tu takový con prostě vyloženě chybí. A tak se z původní (ale už solidně navštěvované) Dark Party v Dark Velvet absinth clubu stal HorrorCon.

Organizace podobné události musí být časově náročná. Domlouvat hosty, připravovat všechno na místě apod. Navíc je jasné, že to není žádná super výdělečná akce. Co tě i po několika letech táhne k tomu, abys do ní vkládala tolik sil? 

Ta motivace je v podstatě stejná. Jsme zatím jediná akce, kde jsou hororové knihy na prvním místě. Náročné to samozřejmě je, zvlášť v posledních dvou letech, kdy není jisté vůbec nic a vy jako organizátoři musíte počítat v podstatě se vším. Dosud jsme byli a letos opět budeme bez vstupného, takže o nějakém výdělku nemůže být z naší strany řeč, na druhou stranu jsme dosud nemuseli řešit pronájmy. My jsme rádi za každého fandu, který si přijde na své – ať už tím, že podpoří některé z nakladatelství, že potká svého oblíbeného spisovatele nebo umělce osobně, nebo když ho zaujme některý z pořadů a třeba se nechá inspirovat k vlastní tvorbě…

Horor je stále poměrně okrajový žánr. Je těžké na něj přilákat dostatečně velké množství fanoušků? 

Lidé buď horor vyhledávají, nebo ho nemusí. My se soustředíme na fanoušky, kteří jej vyhledávají (kterých je v podstatě docela dost), ale na jiných akcích nenacházejí. Ne všichni ale o HorrorConu vědí, někteří zase takové akce obecně prostě nemusí. Pro ty byl možná zlatou střední cestou loňský ročník pořádaný on-line.

Na jaký doprovodný program se mohou letos fanoušci těšit? 

Pokud bude možné nějaký mít, měl by být koncert, DJ, nebo dokonce hororový striptýz. Každopádně nebude chybět tombola a přijede s námi CreepyBox – bedna plná hororových překvapení, ze které si můžete zdarma cokoliv odnést, nebo do ní vložit, a čeká nás hromada promítání.

Chtěla bys někdy v budoucnu dovézt na festival i nějaké zahraniční jméno, nebo se nadále bude jednat pouze o domácí (respektive slovenské) autory? 

Už jsme s nakladateli uvažovali i o zahraničních hostech, ale ono i zahraniční autory je třeba nejprve trochu více čtenářům přiblížit, než je pozvete na autogramiádu. Je tu stále plno jmen, která čeští čtenáři prostě zatím neměli šanci poznat. Primárně bychom se však chtěli soustředit na domácí tvorbu, která podporu potřebuje nejvíce.

Bude pokřtěna i jedinečná antologie České temno. Jakým způsobem se HorrorCon podílí na jejím vzniku?

V roce 2016 jsme s Honzou Vojtíškem, Tislavem Trefilem a Karlem Petříkem dali dohromady první knihu a nějak jsme i počítali s tím, že bude každý rok nová. Autorů je dost, antologií, kam se s hororem dostanou, zase málo. Po třech řadovkách to chtělo změnu, a tak jsme vloni už v jiném editorsko-vydavatelském složení vydali poezii a letos sázíme na větší formát a výběr. Pro HorrorCon i nakladatelství Golden Dog jsou poslední dvě knihy dost velkou výzvou.

Najdeme v ní celou řadu zajímavých spisovatelských jmen. Jmenujme alespoň Pavla Renčína, Petra Bočka, Miroslava Pecha, Otomara Dvořáka nebo tebe. Existuje autor, kterého jsi tam chtěla mít, ale z jakýchsi důvodů to odmítl? 

Ano. Hrozně jsem do knihy chtěla Jenny Nowak, neboť ona tvoří právě ten druh atmosférického gotického příběhu, které mi na české literární scéně chybí. Bohužel Jenny ale patří mezi autory, kteří prostě povídky nepíší. I já sama se vlastně kratší texty teprve učím, takže tomu rozumím. Jinak naštěstí přijali všichni oslovení a spolupráce byla moc fajn.

Je nějaké téma, motiv nebo jakákoliv jiná věc, která jednotlivé příspěvky této antologie spojuje? 

Je to určitě české prostředí. V každé povídce je něco, co dýchá českou atmosférou, lze-li to tak říci. Nechala jsem příběhy postupně plynout z venkova do měst, z měst do temných hvozdů, a nakonec skrze přízračná zákoutí zpět do měst a na venkov. Blízcí budou čtenářům určitě i „zdomácnělí“ hrdinové. To ale neznamená, že se nedočkají pořádné porce exkluzivity nebo třeba historie.

Můžeš prozradit nějaké bližší plány do budoucna spojené s festivalem HorrorCon? Plánuješ ho pořádat i v dalších letech, nebo cítíš, že by ses na to nejradši vykašlala? 

Jsou chvíle, kdy člověk pochybuje, ale to se stává všem. S hororem vás zrovna nevítají všude s otevřenou náručí a pomoc se získává opravdu těžko. Dostali jsme se letos i do role prostředníka v několika nepříjemných sporech, ale naštěstí to odeznělo a my se můžeme posunout dál. Samozřejmě chceme růst, získávat více příznivců i hostů. Měli jsme tu fireshow, módní přehlídku, metalový koncert, mně osobně by do budoucna lákal třeba cirkus. Ale čas ukáže. Teď se musíme soustředit na letošní 13. listopad. 

Na co se nejvíc těšíš, až konečně přijde onen osudný den a ty budeš v pražském CrossClubu? 

Až začneme s vybalováním, zmatkováním, výlepem ukazatelů a programů :-D Ne, vážně, na prvního hosta. Na první úsměv na tváři.