Rozhovor s Bronislavem Sobotkou

Rozhovory

Vytvořeno 11. 12. 2021 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

S Broňou Sobotkou jsme se poznali před asi dvaceti lety. On měl tehdy o dvacet kilo víc, já zase méně. Hlavně by nás ale ani ve snu nenapadlo, že se z nás stanou učitelé angličtiny. Navíc z Broni jeden z nejznámějších v České republice, jeho youtubový kanál odebírá bezmála 160 000 lidí, kteří oceňují, že srozumitelně vysvětluje i zapeklité gramatické jevy a hlavně rozdává radost z osvojování anglického jazyka. Přednedávnem své vědomosti koncentroval do knihy Zamilujte se do angličtiny a zároveň publikoval 365 cool anglických frází a výrazů. Při té příležitosti jsem jej požádal o rozhovor pro čtenáře Vaší literatury.

Ahoj, Broňo. Vynechal jsem něco zásadního, když jsem tě představoval?
Ne. Bylo to skvělé představení. Jenom si teď připadám vážně starý a těžký (asi jsi mne naposled viděl před covidem… :)

Začneme klasickou otázkou. Za jakých okolností jsi dostal nápad vložit své myšlenky do knihy a jak dlouho jsi na obou pracoval?
U každé knihy je to hodně jiný příběh, tak pokud můžu, vezmu to postupně. U knihy Zamilujte se do angličtiny ta myšlenka zrála dlouho. Chtěl jsem na jednom místě předat své koncentrované „know-how“ ohledně učení angličtiny a toužil jsem po tom, aby to byla krásná kniha, která je zároveň čtivá a ideálně i „motivační“. Protože, upřímně, všichni většinou víme, co máme dělat (jíst zdravě, sportovat, učit se jazyky, hodně spát, být na sebe hodní atd.), problém je, že se nám to ne vždy daří. A mojí velkou ambicí bylo pomoct touhle knihou právě lidem, kteří se chtějí anglicky naučit, jenom se jim to pořád nějak ne a ne podařit… Napsat první verzi knihy mi trvalo 520 hodin (ano, měřil jsem si to…). Další úpravy pak asi zhruba stejně. Svým způsobem jsem ale měl práci výrazně ulehčenou tím, že jsem mohl vycházet ze scénářů svých kurzů, blogových příspěvků atd. Je to téma, kterému se intenzivně věnuji a píšu a točím o něm asi 10 let, takže šlo jenom o to z toho všeho vytvořit dobrou knihu. S tím mi obrovsky pomohli v Melvilu, mimo jiné tím že asi 30 % toho, co jsem napsal (po mém souhlasu a slzách), proškrtali. A proč knihu? Upřímně, vnímal jsem to jako něco „prestižního“, něco co mi chybí v „portfoliu“ a zároveň něco, o čem jsem od malička (jako knihomol) snil… :)

Kniha 365 cool anglických frází a výrazů vznikala úplně jinak. Vždycky když někdo řekl něco super cool anglicky a já mu záviděl (kéž bych to býval řekl já…), tak jsem si to zapsal – abych to mohl sám v budoucnu použít. To stejné jsem dělal u čtení knih, sledování seriálů atd. Časem jsem měl super sbírku cool frází a přemýšlel jsem, jak ji nejlépe využít a jak se o ni podělit s ostatními. Někdo mi tehdy řekl, že Instagram je cool a že tam musím být aktivní. Jenže co chceš dávat na Instagram, když nevypadáš cool, nic nepečeš, nevytváříš ani necestuješ…? A tak jsem si říkal, že by bylo super tam dát každý den jednu cool frázi s překladem a ukázkovou větou. Jenže to chtělo ještě grafiku – a tehdy jsem měl ohromné štěstí, že moje kamarádka a úžasná grafička Martina Lagová souhlasila, že udělá na každý den jeden příspěvek. Součástí jejího nápadu bylo vytvořit i jednoho malého Broňu na každý den, který danou frázi nějak reprezentuje. Lidé byli nadšení, já také. Zároveň mi ale přišlo líto tak super projekt nechat jenom na Instagramu. A tak jsem se zeptal v Melvilu, jestli by nechtěli vydat ještě jednu knihu… A nechtěli. Ale pak si to – k mé veliké radosti – rozmysleli a kniha je na světě.

Nebylo pro tebe obtížné psát texty v češtině, když tolik času komunikuješ i přemýšlíš v angličtině?
Psát česky pro mne obtížné nebylo. Psát dobře česky, to už je jiná… :D Ale vážně, měl jsem velikou výhodu, že jsem byl zvyklý hodně (česky) psát. Píšu si totiž scénáře pro každý ze svých online kurzů. Už jich mám přes dvacet a jeden má zhruba 60 stránek ve Wordu. Jsem tedy zvyklý hodně psát a protože v kurzech vysvětluji angličtinu česky, tak logicky píšu česky. Naopak bylo těžké naučit se psát jinak než „sobě do pusy“. Text, který člověk čte z čtecího zařízení, je hodně jiný (v ideálním případě) než ten, který čtou lidé sami (v knize).

Zamilujte se do angličtiny vyšlo i jako audiokniha. Nelákalo tě namluvit ji?
Lákalo. A moc. A Melvil mi tu možnost i nabídl. Čehož si moc cením. Audiokniha ale vznikala v jistém časovém presu, bylo potřeba ji natočit relativně rychle a my přesně tou dobou čekali naše první dítě a já jsem opravdu nechtěl riskovat, že budu sedět ve studiu s vypnutým mobilem a moje žena bude doma rodit… Nicméně, knihu jsem si nedávno při cestě do Prahy (a zpět) pustil a musím říct, že ji Aleš Slanina čte výrazně lépe, než bych to já kdy zvládnul. Nakonec mi to ale nedalo a načetl jsem alespoň kousek knihy ve svém podcastu Broňacast. A když jsem se pak slyšel, musím ještě jednou vyzdvihnout Aleše… :)

Jaký je to pocit, vzít do ruky knihu (v tomto případě 365 cool anglických frází a výrazů) a vidět v ní sám sebe asi čtyři sta krát?
Vtipný! Jak asi tušíš, mám to postavené tak, že můj obličej je moje „značka“. Nike má fajfku, Apple má jabko, Broňa svůj ksicht… :D Navíc na sítích se věci dost kradou bez toho, že by se zmínil původní zdroj – mít všude sám sebe je nejlepší pojistka, že je zdroj hned jasný… Ale upřímně, mně ty Martininy obrázky přijdou vážně úžasné! :)

Kromě dvou knih jsi nedávno vydal i výukové karetní hry Rozmluvíme Česko. Co plánuješ dál? Naprogramovat videohru, složit operu, natočit velkofilm…?
Nic z toho, neboj! Mně se teď jenom sešlo hodně věcí, na kterých jsem pracoval vážně dlouho, a tak vypadám jako nějaký super produktivní nadčlověk, což by bylo super, jenom to bohužel není vůbec pravda… Plány mám ale samozřejmě velké. Aktuálně (a bolestivě pomalu) pracuji na sérii krátkých knih s hrami pro učitele angličtiny, místo 365 cool frází bude příští rok každý den na Instagramu jeden z mých oblíbených citátů s překladem a opět přemýšlím, jak ten obsah co nejlépe využít. Chystám první online kurz kompletně v angličtině a také audioknihu s pracovním názvem Nejčastěji kladené otázky v angličtině a jak na ně reagovat. Těch rozdělaných projektů je ještě kupa, ale upřímně nejvíc bych si přál naučit se víc říkat ne, odpočívat a být dobrý táta a manžel. To je o dost těžší než vydat knihu…

Jaké knihy rád čteš, ať už česky či anglicky?
Pokud to jde, tak se snažím číst anglicky, je to pro mne skvělý způsob, jak spojit dvě užitečné věci – něco nového se učím a ještě si u toho osvěžuji či vylepšuji angličtinu. V naprosté většině případů čtu knihy, kterými se něco nového učím – typicky to jsou knihy o angličtině, podnikání, marketingu, time managementu, učení či investování. Kdybych měl vybrat tu, která na mě v poslední době udělala největší dojem, tak je to určitě kniha Atomové návyky (James Clear). Čistě pro radost rád čtu nejvíc grafické romány. Z poslední doby jsem byl nadšený z From Hell (Alan Moore, Eddie Campbell), The Underwater Welder (Jeff Lemire), z českých pak z trilogie Návrat krále Šumavy (Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek) a skvělý je i Rváčov (Richard Fischer).

Kterou knihu jsi přečetl v angličtině a dodnes jsi hrdý na to, že jsi to zvládl?
Pána prstenů. Asi hlavně proto, že jsem si ji koupil (tedy první díl) hned, jak jsem se začal učit anglicky. Za chvilku jsem ale zjistil, že čtu víc slovník než Společenstvo prstenu, a tak ji smutně odložil s tím, že jestli tohle někdy přečtu, tak to bude důkaz, že vážně umím anglicky. Trvalo to pár let, ale nakonec to přišlo. A dodnes jsem na to hrdý.

Měl jsi někdy učitele angličtiny, který ti ukázal, jak přistupovat k výuce jazyka s radostí, nebo sis na to musel přijít sám?
Vím, že to je pitomá odpověď, ale já měl převážně takové učitele jazyků, kteří mi ukázali, jak to nedělat. Nebo abych jim nekřivdil – byli to chytří a snad i hodní lidé, kteří ale měli málo pochopení či vhledu do toho, jak se učí lidé, kteří tak bystří nejsou… Anglicky jsem se začal učit až sám ve dvaceti letech a hrozně mi pomohlo, že jsem neměl nikoho, kdo by mi říkal, co všechno dělám špatně, že jsem pomalejší než ostatní atd.

Co tě na angličtině štve?
Nic! Co by mělo? Angličtina je skvělá! A i kdyby třeba nebyla, tak tím, že by mě něco štvalo, ničemu nepomůžu…

Jak často používáš větu jako: „I am terribly sorry to bother you with my request but I was just wondering if I could possibly be allowed to visit the restroom, please?“
Nikdy! Tedy, už ne… :) A ano, opravu jsem se takto v Irsku ve fabrice zeptal, jestli můžu jít na záchod… A ano, měli ze mě vážně srandu… :D

Ve svých videích působíš jako člověk, z nějž srší energie jako z Dukovan. Objemem své práce to dokazuješ. Co tě nabíjí?
Dobré jídlo, pití, knížky, rodina, kamarádi, běhání a vlastně i má práce. Myslím, že pokud má člověk to obrovské štěstí, že může dělat to, co ho baví, tak jak mu to vyhovuje a v čem vidí smysl a ještě mít (velmi subjektivní) pocit, že mu to celkem jde, tak je opravdu snadné být z toho nadšený. A asi nejdůležitější je, že mám obrovské štěstí na lidi. Vážně OBROVSKÉ.

Do čeho jiného bys pomáhal zamilovávat se lidem, kdyby ne do angličtiny?
Uf. To je zapeklitá otázka. Občas nad tím přemýšlím, ale jsem už v té angličtině tak „zaháčkovaný“, že je to celkem těžké. Napadá mne následující: učení, běhání, zážitková pedagogika, dobré jídlo, dobré pivo, dobré víno…

Co děláš ve volném čase, nezabýváš-li se angličtinou?
Moc rád si povídám s chytrými a hodnými lidmi. Jsem moc rád s mojí úžasnou ženou a dcerou a je vlastně skoro jedno, co u toho spolu děláme. Rád se vzdělávám, rád běhám, rád si čtu ve vaně a hrozně rád si plánuji budoucnost a vymýšlím nové projekty (jo, to už je ale zase ta angličtina… :)).

Je nějaká otázka, na kterou se tě dosud v žádném rozhovoru nezeptali, ale ty by sis přál, aby ti ji položili? A pokud ano, prozradíš nám, jaká to je?
Chtěl jsem napsat něco vážně vtipného a nebo vážně chytrého, ale vůbec nic mne nenapadlo. Promiň!

Vůbec se neomlouvej. To já jen tak zkusil. Každopádně moc děkuji za prima rozhovor a přeji ti, ať se daří vše, do čeho se v budoucnu pustíš.