Rozhovor s Hanou Lasicovou

Rozhovory

Vytvořeno 11. 10. 2022 1:00

Autor: Veronika Pechová

„Ve skutečnosti mám práci svých snů,“ přiznává slovenská spisovatelka a TV scénáristka Hana Lasicová, kterou to k psaní táhlo již v dětství. Přesto nejdříve vystudovala personalistiku a v této oblasti také nějakou dobu pracovala. Nakonec se našla v psaní, které ji stále baví a naplňuje.

Pocházíte z Bratislavy, ale část dětství a dospívání jste prožila v Rakousku. Nejdříve v době, když vaše maminka počátkem 90. let působila ve Vídni jako velvyslankyně tehdejšího Československa. Po jeho rozpadu se vaše maminka vrátila do Bratislavy, ale vy jste se do Vídně po čase opět vrátila, když jste studovala gymnázium a pak vysokou ško-lu. Jak na ten čas dětství a mládí vzpomínáte?

Pamatuji si, jaký to byl pro mne obrovský šok, když jsem poprvé přijela do kapitalistické země a ve Vídni uviděla tolik nádherných věcí, o kterých jsem neměla ani tušení, že mají nárok na existenci. Například v celofánu balené bonbony nebo džusy v krabičce. Vše bylo barevné a čisté. Tento pocit mi vydržel dlouho a stále mám k Vídni velice speciální vztah. Do školy jsem se musela doučit němčinu, latinu a angličtinu, ale šlo mi to velice rychle, milovala jsem učení a měla jsem ráda výzvy. Asi to byly i těžké časy, když jsem musela ve čtrnácti letech opustit domov, ale myslím si, že to v konečném důsledku stálo za to.

Oba vaši rodiče byli ve své době velice úspěšní herci, maminka se později stala političkou a otec byl také dramatik a režisér. Herečkou je také vaše teta. Někde jste řekla, že ani vy ani vaše sestra Žofie jste netíhly k herectví. Čím jste chtěla být?

Jako malá holka jsem chtěla být závodnicí a běžkyní. Jednou jsem na nějakých závodech také vyhrála bronzovou medaili. Dlouho jsem tápala, i když v podstatě muselo být jasné, že mne to táhne ke psaní.

Již v dětském věku jste napsala pohádku Matko a Kubko vyhlíželi déšť. Přesto jste se vydala jiným směrem. Nejdříve jste vystudovala ekonomii ve Vídni a pak v Paříži komparativní literaturu. V Paříži jste také tři roky žila a pracovala v oblasti personalistiky. Proč jste si vybrala právě tento zajímavý, ale nelehký obor?

Přesně. Již v dětství jsem hodně vymýšlela a také hodně psala, a vlastně ani nevím, proč jsem byla taková nejistá při výběru studijního oboru. Ekonomiku jsem v podstatě začala studovat jenom proto, že na ni šla jedna má kamarádka. Nikdy jsem neměla problém se něco naučit, takže jsem ve škole neměla žádné problémy, ale cítila jsem, že to přece jenom není moje srd-covka. A proto jsem se nakonec specializovala na personalistiku, což je přece jen trošičku lid-štější rozměr ekonomiky.

Nakonec jste si našla i cestu k psaní. Přispívala jste do časopisů a v roce 2005 vám vyšla knížka povídek Sedím si v Manchesteru na kameni a je mi…? Pak po šesti letech román Pravdivý příběh lži. Následuje O dcerách a milenkách. Román Služka jste zasadila do minulosti. Další knížku jste nazvala Všechno o mém otci. Jak se vám psal příběh ze života vašeho tatínka Milana Lasici?

Kniha Všechno o mém otci je kniha rozhovorů a mých vzpomínek. Přiznávám, že můj tatínek nebyl jednoduchý respondent a hodně jsem se s rozhovory natrápila. Často jsem to chtěla vzdát, ale dnes jsem ráda, že jsem vytrvala, protože mám úžasnou vzpomínku na svého otce. I když jsem se ho na mnoho věcí nezeptala, hřeje mne vědomí, že jsem se tatínka přesto vyptala dost.

Dětem jste věnovala knížku Pupo a Fazuľka, která vyšla také jako audiokniha a ve slo-venštině ji načetla Helena Krajčiová. Jak jste spokojená s audio verzí, a bude další příběh pro nejmladší? 

Velice mne potěšilo, že si knížka Pupo a Fazuľka žije vlastním životem, kterému jen přihlížím. Helenu Krajčiovou znám osobně a obdivuji ji již hodně dlouhou dobu, proto mne velice potě-šilo, že si vydavatelství vybralo právě ji jako hlas mé knížky. Několik let mne zaměstnávaly knihy pro děti, které jsme vydávali v souvislosti se slovenským seriálem Oteckovia. Uvidím, možná se jednou odhodlám k napsání vysloveně dětské knížky.

O čem ráda píšete? Co vás na psaní baví a je vám psaní spíš koníčkem, nebo prací? V jednom rozhovoru jste řekla, že byste ráda napsala příběh s detektivní zápletkou. Pracujete na další knížce?

Posledních deset let všechen můj čas věnuji psaní scénářů pro slovenské televizní seriály. Tím pádem mi nezůstává moc prostoru věnovat se vysloveně literatuře. Miluji televizní tvorbu, tvo-ření a pilování scénářů. Myslím, že v tomto jsem se našla, a doufám, že v tom budu moci co nejdéle pokračovat. Psaní mne stále baví, samozřejmě, že se občas musím i přinutit si sednout a máknout si, abych dodržela termíny. Ve skutečnosti mám práci svých snů. 

Co ráda čtete? Je vám bližší klasika, nebo ráda sáhnete po současném autorovi?

Já ráda čtu všechno! Po klasice jsem naposledy sáhla letos v jarních měsících, když jsem už po desáté přečetla Mistra a Markétku. Z moderních autorů mne v uplynulých letech zaujaly napří-klad knihy Hilary Mantel o Thomasovi Cromwellovi. Ale nepohrdnu ani dobrou fantasy!

Domluvíte se několika jazyky, žila jste v Rakousku, Francii, také jste nějakou dobu po-bývala ve Skotsku. Kde se cítíte doma? A je podle vás pravda, že kolik jazyků člověk umí, tolikrát je člověkem?

Rok jsem žila v Manchesteru, co je ještě Anglie. Doma se cítím v současné době teď v Bratislavě. Ale myslím si, že dobře mi může být kdekoli. Je příjemné se umět domluvit lo-kálním jazykem, ale také mám zkušenost, že dnes všichni všude mluví anglicky. A možná stačí jen vypilovat tento jazyk a člověk se již neztratí. 

Máte čas na koníčky? Jak ráda odpočíváte?

Ráda pletu! Normálně během porady v televizi vytáhnu pletení a snažím se počítat oka. Proto-že jinak bych koukala do mobilu a na instagram a na e-maily. Také miluju pracovat na zahradě, vymýšlet nové záhony, zachycovat dešťovou vodu a pěstovat rajčata. A neustále se koukám na nové seriály! Dětem říkám, že je to součást mé práce, aby si nemyslely, že zahálím.

Hana Lasicová:

Narodila se 28. 2. 1981 v Bratislavě jako dcera bývalé herečky, političky, diplomatky Magdy Vášáryové (1948) a herce, dramatika, režiséra, autora, zpěváka Milana Lasici (1940 – 2021). Má mladší sestru Žofii a její tetou je herečka, držitelka Českého lva Emília Vášáryová (1942), která je označována za slovenskou herečku století.

Vystudovala ekonomii na Ekonomické univerzitě ve Vídni a komparativní literaturu na pařížské Sorbonně. Pracovala jako personalistka pro francouzskou automobilku.

Knihy – Sedím si v Manchesteru na kameni a je mi…?, Pravdivý příběh lži, O dcerách a milenkách, Služka, Všechno o mém otci, Pupo a Fazuľka. Píše scénáře ke slovenským seriálům.

Příští rok bude mít premiéru celovečerní film podle jejího románu Služka, ke kterému napsala také scénář. Má dvě dcery.

Fotografie: archív Hany Lasicové