Rozhovor s Johanou Fundovou

Rozhovory

Vytvořeno 6. 12. 2022 1:00

Autor: Veronika Pechová

V dětství si představovala, že jednou povede nějaký časopis o seriálech, a toužila vytvářet zábavný obsah pro ostatní. „Nakonec ho tvořím prostřednictvím svých profilů na sociálních sítích (Pure devadesátky & milénium) a svých knih. Což je alespoň částečné splnění mého dětského snu, a to je skvělé,“ přiznává autorka knih Devadesátky, Hezky, ale narovnej se a Milénium, Johana Fundová.

Narodila jste se v revolučním roce 1989 a vyrůstala v „divokých devadesátkách“ a právě tato dekáda vás fascinuje. Jaké bylo vaše dětství prožité v tomto období? 

Myslím, že každý člověk má přirozeně nostalgický a blízký vztah k dekádě, ve které vyrůstal, a pro mě to jsou právě devadesátá léta. Navíc díky tomu, že jsou devadesátky první porevoluční dekádou, bylo toto období specifické asi pro všechny generace. Příliv fenoménů ze Západu byl enormní, a často šlo o věci, které na Západě už ani nefrčely, ale my jsme je teprve začali objevovat. Různými pop-kulturními fenomény jsme tak nebyly fascinovány jen my, děti, ale i naši rodiče.

Psaní vás zaujalo již v dětství. I když jste chodila na hodiny hry na kytaru a na ZŠ jste chtěla založit časopis TV Bedna, časopis, který by byl jen o seriálech, ale nezrealizovala jste to. Čím jste chtěla být? Lákala vás novinařina? 

Já jsem si opravdu představovala, že jednou povedu nějaký časopis o seriálech. Ráda jsem sledovala televizi a každý týden jsem se těšila na pořad Volejte řediteli, ve kterém Vladimír Železný představoval nejen různé televizní novinky, ale i legendární koláče sledovanosti a zákulisní zajímavosti. A víte co? Tenhle dětský sen se mi vlastně částečně splnil díky knize Devadesátky – konkrétně kapitolu o tehdejším televizním vysílání jsem psala jako první a s největším nadšením. Věnovala jsem se v ní totiž přesně těm věcem, které mě v devadesátkách bavily. Dnes už televizi sleduju spíš výjimečně, jen když se hodně nudím. Vysloveně novinařina mě v dětství nelákala, spíš jsem toužila vytvářet zábavný obsah pro ostatní. A protože tehdy nebyl internet a sociální sítě, představovala jsem si, že ten obsah budu jednou tvořit prostřednictvím časopisu. No a nakonec ho tvořím prostřednictvím svých profilů na sociálních sítích (Pure devadesátky & milénium) a svých knih. Což je alespoň částečné splnění mého dětského snu, a to je skvělé.

V roce 2017 jste založila populární facebookovou a pak instagramovou skupinu Pure devadesátky. Co vás k tomu vedlo?

To si pamatuju zcela jasně. McDonald’s tehdy vydal tiskovou zprávu k výročí 25 let McDonaldu v Česku a přiložil k ní řadu fotek z otvíraček prvních českých McDonaldů. Spousta z těhle fotek podle mě nikdy předtím nebyla publikována. Já tyhle vtipné fotky zahlídla na jednom ze zpravodajských portálů a musela jsem se nad nimi opravdu smát – konkrétně mě zaujala momentka, kde na otevření jedné pobočky McDonaldu sedí Dáda Patrasová, Felix Slováček a Karel Svoboda, popíjejí bohemku a jsou slavnostně oblečeni. Nasdílela jsem si obrázek na svůj soukromý profil na Facebooku a napsala k němu popisek: „Tak tohle jsou fakt pure devadesátky.“ A ještě ten den jsem si založila na Facebooku stránku „Pure devadesátky“, kde jsem se rozhodla shromažďovat všechny možné vtipné a bizarní fotky z 90. let. A fanoušci neuvěřitelně rychle přibývali.

Foto: Gabriela Nováková

O dva roky později, v roce 2019, jste debutovala jako spisovatelka populárně-naučnou knihou Devadesátky, která se stala bestsellerem. Přispěly do ní také známé osobnosti. Na koho z nich ráda vzpomínáte a jak se vám kniha psala?  

Záhy poté, co jsem knihu začala psát, jsem si uvědomila, že aby měla vypovídající hodnotu, musí do ní svými vzpomínkami přispět i ti, kteří byli součástí konkrétních fenoménů, které ve svém textu zmiňuju. Takže jsem začala oslovovat nejrůznější osobnosti, publicisty a odborníky, kteří se vázali k jednotlivým kapitolám. A jelikož mě, jak už jsem zmínila, nejvíc bavila kapitola o televizi, tak mě také nejvíce potěšily vzpomínky televizních osobností – třeba Slávka Boury (pořad Rande), Pavlíny Wolfové (pořad Áčko), Aleše Zbořila (pořad AZ-Kvíz) nebo Romana Šmuclera (pořad Tabu). Ale nadchly mě i jiné – třeba vzpomínka spisovatele Jana Vodňanského, redaktorky Denisy Proškové nebo Ondřeje Neffa, zakladatele prvního online deníku Neviditelný pes. Rešerši témat a fenoménů jsem měla z velké části hotovou už díky své stránce Pure devadesátky, což mi při psaní knihy pomohlo. Komplikovanější to ovšem bylo se získáváním fotek a také autorských práv k fotkám. Obepsala jsem proto desítky firem, zda by do knihy neposkytly své fotografie, a řada z nich souhlasila a dobové fotografie mi poskytla.

Románová prvotina Hezky, ale narovnej se má také audio verzi a načetli ji Martha Issová, Václav Neužil a Anna Kameníková. Jak jste s ní spokojená? Měla jste možnost rozhodovat, kdo knihu načte? 

Jsem s ní nadmíru spokojená, jelikož jsem si zmiňované interprety vybrala sama – i jsem je sama oslovila, zda by byli ochotni knihu namluvit. Naštěstí všichni tři souhlasili. Audiokniha vyšla pod hlavičkou nakladatelství audioknih Audioberg a já měla ve všem volnou ruku. Vybírání vhodných interpretů ale nebylo úplně jednoduché, jelikož první polovina knihy se odehrává, když jsou hlavní postavy ještě dětmi, zatímco v druhé polovině knihy jsou z nich už třicátníci. A tak jsem musela zvolit interprety, jejichž hlasy se hodí na obě dvě poloviny knihy – tedy na dětské i dospělé role. A myslím, že se výběr nakonec povedl parádně. 

Třetí kniha, která vyšla letos, má název Milénium. Co dalšího připravujete? O čem ráda píšete a kde nacházíte inspiraci?

Já bych se i nadále ráda věnovala různým pop-kulturním fenoménům včetně internetu, ale myslím, že teď už je na čase je neohraničovat podle časového období, ale spíš podle témat. A také mám v hlavě jeden nápad na scénář, který by podle mě stál za to více rozpracovat, tématem by byl vícegenerační road trip. Tak snad si na to najdu čas.

Máte u psaní nějaké rituály?

Nejsem nějaký extra pořádkumilovný člověk, ale když píšu, potřebuju mít uklizený stůl, jinak se nejsem schopná na psaní soustředit. A také ráda u psaní poslouchám soundtrack z filmu Interstellar. Pouštím si ho u práce strašně často.

Jak to máte se čtením? Je někdo, ke komu se ráda vracíte, nebo raději objevujete nové knihy a autory?

Já jsem v tomhle trochu konzervativní člověk a vždycky mi trochu trvá, než se nechám přesvědčit k nějakému novému autorovi. Ale pak, když mě jeho kniha chytne a baví, tak už mu zůstanu věrná navždy. Třeba takového Stephena Kinga jsem si zamilovala snad už před patnácti lety, a i když mě řada jeho posledních knih spíše zklamala, tak si stejně pokaždé koupím další novinku.

Jak ráda odpočíváte? Aktivně, nebo jen tak s knížkou v ruce a šálkem kávy na stole?

Nejsem moc sportovní typ, takže odpočinek je pro mě spíše sedavá aktivita – ať už to je návštěva kina, posezení s kamarády u skleničky vína nebo třeba koukání na nový seriál na Netflixu. A jsem přesně ten typ člověka, který je schopný celou sérii oblíbeného seriálu zkouknout během jednoho dne takřka bez přestávky.