Rozhovory

Rozhovor s Karin Krajčo Babinskou

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Velkou část svého dětství strávila před kamerou, v dospívání došla k rozhodnutí, že si raději najde místo za kamerou. A protože chtěla natáčení držet ve svých rukou a vyprávět příběhy, vystudovala filmovou a televizní režii. Natáčela krátké filmy, reklamní spoty, dva celovečerní filmy, komediální seriál, nejnověji režíruje divadelní hru, ale tu pravou tvůrčí svobodu našla Karin Krajčo Babinská v psaní knih.



Pocházíte z Hodonína, ale vyrůstala jste v Praze a také se v deseti letech dostala před kameru, hrála v celé řadě filmů, z nichž nejznámější bylo Štěstí má jméno Jonáš. Co vás přivedlo před kameru a uvažovala jste, že budete herečkou?
Stát se herečkou byl takový můj dětský sen. Kam až moje paměť sahá, vzpomínám si, jak jsem si hrála na natáčení a představovala si, že stojím před kamerou. Nakonec jsem před ní strávila poměrně velkou část dětství. S dospíváním jsem ale došla k rozhodnutí, že si raději najdu své místo za kamerou.

Proč právě studium filmové a televizní režie? Chtěla jste natáčet vlastní filmy?
Chtěla jsem držet natáčení ve svých rukou. A vyprávět příběhy. V té době jsme si nedokázala představit lepší cestu, než že se stanu režisérkou.

Během studií jste natáčela krátké filmy a některé z nich, například Jakub a Veronika, vám vynesly ocenění na mezinárodních filmových festivalech. Následně jste se řadu let věnovala natáčení reklamních spotů. Film Pusinky je vaším celovečerním debutem. Pak jste natočila Křídla Vánoc a letos komediální seriál Gumy. Co vás na režii baví?
Tvořit nové světy, které vypadají naprosto reálně, a autentické postavy předávající lidem emoce. Každý filmový projekt je výzva, adrenalin, snaha dotáhnout výsledek co nejblíže své představě. Je to ale zároveň velký boj o prosazení projektu a nalezení financí. A to je hlavní příčina toho, proč mě postupně práce na filmech přestala zajímat a dostala se až na druhou kolej mého tvůrčího procesu.

Našla jste se v psaní knížek. V jednom rozhovoru jste přiznala, že jste jednu dobu psaní přímo nenáviděla a trápila se u toho. Pak vám manžel poradil psát blog. Pomohlo to a v psaní jste našla tvůrčí svobodu. A v roce 2017 vám vyšla první knížka Kecy, kecy, kecičky, která právě vychází z vašeho stejnojmenného blogu. Pak vyšly knihy – Za sny, Hvězdy na cestě a Tsunami. A co další román, už víte, o čem bude?
Něco se už rýsuje. Ale zatím je to jen klubko nápadů a obrazů, které se teprve postupně propletou do sebe. Nicméně se na další psaní nesmírně těším, a to je dobré znamení. Vytvoření každé knihy mi trvá zhruba dva roky, takže teď jsem zatím na úplném začátku.

Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy? A co knížky pro děti?
Inspiraci nacházím ve vlastním životě nebo v životech blízkých lidí. Samotný příběh je samozřejmě fabulací, ale jednotlivosti jsou skutečné. Musím mít situace prožité, abych je mohla popisovat. Jsem rozpitvávač emocí. Žiju každou postavou, cítím, co cítí ony.
Na dětské knížky se zatím nechystám, nejspíš to nebude moje parketa. Ale už dávno neříkám slovo nikdy.

Velice často spolupracujete s manželem Richardem Krajčem, frontmanem kapely Kryštof, při natáčení videoklipů (Ty a já, Zůstaň tu se mnou, Vánoční a další). Obsadila jste jej také do seriálu Gumy. Jak se vám spolu pracuje?
Richard hrál i v mém filmu Křídla Vánoc a teď zrovna spolu zkoušíme novou hru pro divadlo Ungelt. Bude mít premiéru na konci ledna a je to monodrama pro jednoho herce. Jmenuje se Všechny báječný věci. Společně pracovat nás baví, protože práce je nám koníčkem. Proto ji neodkládáme ani před prahem domu a o všem vlastně neustále diskutujeme. Nikdy se nehádáme, respektujeme svá místa, dodržujeme štábní kulturu. A vždycky se dokážeme podpořit.

Jaká jste čtenářka? Máte oblíbený žánr nebo autora? Jste spíše na klasiku, nebo vyhledáváte nové tvůrce?
Od té doby, co sama píšu, jsem čtenářka nárazová. Během psaní totiž číst nemůžu, aby mě neovlivňoval styl cizí knihy, takže se četbě věnuji, jakmile dopíšu. Teď zrovna hltám, co se dá. Nejraději mám vztahové romány a můj nejoblíbenější autor je už mnoho let Michael Cunnigham.

Dočetla jsem se, že sbíráte minerály. A co další koníčky? Jak ráda relaxujete?
Minerály sbírám už přes dvacet let a mám jich stovky. Jsou to nositelé stabilních vibrací. Nejraději relaxuju při meditaci, u kterých jsou mi věrnými pomocníky. Odpočinu si na dlouhých procházkách v lese se svými pejsky. Nebo když bosá chodím v písku u moře či během rychlé jízdy na lodi, kterou sama řídím.

Karin Krajčo Babinská:
Narodila se27. 6. 1974 v Hodoníně. Vystudovala pražskou FAMU (filmová a televizní režie).
Působí jako režisérka, scénáristka a spisovatelka.
Napsala čtyři knihy – Kecy, kecy, kecičky (2017), Za sny (2018), Hvězdy na cestě (2020) a Tsunami (2022).
Od roku 2017 je vdaná za frontmana kapely Kryštof, Richarda Krajča.

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení