Nové příběhy jsou stále přítomné

Rozhovory

Vytvořeno 19. 2. 2023 1:00

Autor: Veronika Pechová

Básník, prozaik. Píše povídky, romány, novely, texty písní. Maluje, fotografuje, hraje na kytaru. Je také organizátorem pravidelných literárně-hudebních pořadů a tvůrčích seminářů. V roce 2022 mu vyšla novela Bůh jede na dovolenou a aktuálně píše Michal Čagánek novou knihu Světlo v kleci. Sám vystřídal několik zaměstnání a psaní je pro něj, jak sám přiznává, také velký relax a pohoda.

Vyrostl jste na moravském Slovácku. Vaše babička byla učitelka na ZŠ a pro děti psala básničky, knihy píše i váš strýc. Podle všeho vás to dost ovlivnilo. Čím jste chtěl být? Co vás v dětství bavilo a jaký jste byl kluk?

Dokonce i děda z tátovy strany jednou získal ocenění  v básnické soutěži. Nevím, jestli mě to nějak ovlivnilo. O mně už učitelky ve školce říkaly, že budu básník. Vždy jsem si rád hrál se slovy. Bylo pro mě snadné nacházet rýmy nebo tvořit jen tak spatra příběhy pro své mladší kamarády. 

Jako kluk jsem chtěl být námořník. Později jsem chtěl být profesionální sportovec, běžec. Měl jsem pro to předpoklady, nakonec ale vyhrálo psaní. Jako kluk jsem rád sportoval, chodil s dědou na ryby, s rodiči do přírody. Naopak, školu jsem moc nemusel.  

Vystudoval jste stavební průmyslovku, krátce studoval na pedagogické fakultě, pracoval u policie, učil v MŠ, prodával knihy i biopotraviny. V jednom rozhovoru jste řekl: „Ať jsem dělal cokoliv, psaní a tvoření bylo vždycky se mnou.“  Na kterou ze svých bývalých profesí rád vzpomínáte?  

Občas si vzpomenu na každé zaměstnání, které jsem dělal, nijak zvlášť se k nim ale nevracím. V loňském roce jsem se na severu Norska měsíc staral o 21 psů husky, na to vzpomínám opravdu rád. Velmi často se také v myšlenkách zatoulám do časů dětství. Konečně bych v blízké době rád dopsal a vydal knihu Hledači pokladů, vzpomínkovou knihu na moravské Slovácko mého dětství, mám ji rozepsanou už skoro 20 let. 

V roce 2000 jste vydal sbírku poezie Místa na mapě. Pak vám vyšlo několik sbírek básní a aforismů. V roce 2004 to byla novela Piktogramy. Píše se vám lépe poezie, nebo próza nebo to rád střídáte?  

Obojí se mi píše hezky. Poezie má tu velkou výhodu, že u ní člověk nemůže moc plánovat. Báseň přijde, já přijmu její poselství, zapíšu ji a je hotovo. Psaní prózy je dlouhodobý proces, který může trvat i řadu let. Román Plyšový Buddha jsem tvořil asi 6 let, u ostatních románů to je podobné. Obvykle mám rozepsáno několik knih a podle aktuálních prožitků a pocitů se věnuji jedné z nich.

                                             Foto: archiv Michal Čagánek

Dětem jste věnoval knihy O chlapci, snu a medvídkovi a Malá. Jak se vám píše pro děti? 

Já právě pro děti moc nepíšu. Všechny mé knihy jsou primárně určené pro dospělé čtenáře a jejich vnitřní dítě. Stejně jako Exupéryho Malý princ je i moje Malá poselstvím hlavně pro dospělé: Rozpomeň se, člověče, na čistý svět radosti a spontánnosti, který v sobě nosíš…

Letos vám vyšla novela Bůh jede na dovolenou. Připravujete nový příběh?

Ano, nové příběhy jsou stále přítomné. To je nekončící proces. Aktuálně píši novou knihu Světlo v kleci. Několik hlavních postav se v ní různými cestami přes životní krize a pády bude dobírat nalezení vnitřního míru a poznání pravdy. O tom jsou vlastně všechny mé knihy, jak najít vnitřní klid a žít svůj život v lásce a opravdovosti. 

V jednom rozhovoru jste řekl: „Psaní je můj život.“ V jiném rozhovoru zase, že čerpáte ze zkušeností z vašich různých zaměstnání a nejvíce vás baví psaní jak knih, tak textů k písním. O čem rád píšete, kde nacházíte inspiraci? 

Inspiraci nenacházím, inspirace si nachází mě. Je to o vnitřním naladění. Nejraději píšu o věcech, která jsou všem lidem společné, jako je láska, přátelství, touha po naplnění, klidu a harmonii. A také o tom, co nás všechny přesahuje. O onom divuplném vnitřním prostoru, kde jsme všichni spojeni. Ve světě kolem nás vnímám hodně hluku a stresu, moje knihy jsou pozváním do vnitřního klidu, do místa, kde je vše v pořádku. 

Věnujete se také zpívání ve skupině PraMeny, malujete a fotografujete. Na svých knihách Moře a studánka nebo Odvaha milovat jste pracoval také jako ilustrátor. Pořádáte rovněž semináře tvůrčího psaní. Jaký je o ně zájem a kde se možné na ně přihlásit? 

Vnímám rostoucí zájem o tvůrčí psaní i další projevy tvořivosti. Nedávno jsem pořádal seminář pro školní děti a mile mě překvapilo, jak je psaní chytlo, skoro jsme je od něho s paní učitelkou nemohli odtrhnout. Na seminář Tvůrčí psaní hrou i můj další seminář Poznej svůj dar se můžete přihlásit přes můj web www.michalcaganek.cz  

Co rád čtěte? Je vám bližší klasika, nebo si rád přečtěte něco od současných autorů? 

Z klasiky jsem si v poslední době vychutnal román Na plechárně od Johna Steinbecka a znovu jsem si přečetl mé oblíbené Pampeliškové víno od Raye Bradburyho. Ze současných autorů mě oslovila kniha Jedenáct minut od Paolo Coelha nebo kniha Den, kdy jsem se naučil žít od Laurenta Gounella. Z českých autorů mě velmi potěšila Kniha o tichu Josefa Formánka. Úplně naposled jsem teď dočetl knihu Jen tak jsem šel kolem od Petra Bruknera. 

Co vám říká slůvko relax? Máte rád aktivní, nebo pasivní odpočinek?

Relax mám moc rád. Hodně si pokaždé odpočinu v lese, ale často mi úplně stačí vypnout hlavu a jen tak se koukat z okna na louku a pasoucí se koně. Dobít baterky mi pomáhá hudba, milá setkání s lidmi na podobné vlně nebo třeba sport. Na půdu našeho dobu chodím střílet z luku nebo si zamlátit do boxovacího pytle. Největší relax a pohoda je pro mě však psaní a hraní na kytaru. 

Michal Čagánek

Narodil se 15. 8. 1978 v Nezdenicích. Působí jako básník a prozaik, je autorem aforismů, povídek, novel, románů, písní a pohádek. 

Vystudoval střední průmyslovou školu stavební ve Zlíně a pak krátce studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně český jazyk a občanskou výchovu.

Pracoval u Policie ČR, několik let byl v knihkupectví, učil v mateřské škole. 

Je organizátorem pravidelných literárně-hudebních pořadů a tvůrčích seminářů s názvem Tvůrčí psaní hrou a Návrat k prameni inspirace.

Poezie – Místa na mapě, Jediný strom v okolí, Odvaha milovat, První úsměv, To světlo, Stálice, Docela tiše, Moře a studánka, Dům beze stěn, Strom štěstí.

Próza – Piktogramy, Zastaveno, Malá, O chlapci, snu a medvídku, Sázka o Evu, Plyšový Buddha, Odložený vesmír, Bůh jede na dovolenou. 

CD – alba vlastních písní – Když anděl potká anděla, Beztíž, Dej vědět písní, Já jsem Ty, Cokoliv.

Zpívá a hraje na kytaru ve skupině PraMeny, maluje a fotografuje.