Psaní má být především radost

Rozhovory

Vytvořeno 23. 5. 2023 1:00

Autor: Veronika Pechová

Její touha tvořit a psát ji dovedla ke studiu scenáristiky a coby scenáristka se podílí na několi-ka slovenských seriálech. Kromě psaní TV scénářů je také autorkou dvou knih. Román Šeptuchy vynesl Aleně Sabuchové několik významných slovenských knižních ocenění a byl přelo-žen také do češtiny. V současné době pracuje na své třetí knize.

Jak jste prožívala své dětství na liptovském venkově? Co vás bavilo? Psala jste jako malá básničky nebo spřádala příběhy?   

Jako malá jsem se hodně toulala. Liptov je krásný kraj: jako děti jsme si hrály u mlýna, jezdily na kole až k polím, někdy to bylo dost daleko, že ani naši rodiče nevěděli, kde vůbec jsme. A příběhy, ty ke mně přiběhly samy od sebe. My děti jsme si hodně povídaly, vymýšlely si pří-běhy a také poslouchaly různá vyprávění. V dětství se toho skutečně hodně absorbuje.  

Po gymnáziu jste začala studovat kulturologii. Ale nakonec jste dala přednost studiu sce-náristiky, protože jste chtěla tvořit a psát. Nelitovala jste, že jste se takto rozhodla? Co vám studia dala?   

Dnes tak na půl žertu říkám, že lituji, že jsem nešla studovat přírodní vědy a nestala se bota-ničkou. Ale v zásadě ničeho nelituji. Já vždycky dělám rozhodnutí z nějakého důvodu, když jsem o nich přesvědčená. Studium mně dalo hodně kontaktů a praxe.   

Od ukončení školy píšete TV scénáře a pracovala jste na scénářích k seriálům jako Pravá tvár, Vlci, Nový život a Dunaj. Co vás baví na psaní scénářů?  

Na seriálech se toho řemeslně dost naučíte, také se naučíte spolupracovat a dodržovat deadli-ny. A pravdou je, že při dlouhodobějších projektech jde také o jistý druh finanční svobody.

V roce 2016 vám vyšla povídková kniha Zadné izby. O tři roky později vám vyšel román Šeptuchy a materiál na toto literární dílo jste sbírala dva roky v polsko-běloruském po-hraničí. A k tomu jste řekla: „Byla to krásná práce a moje doteď nejmilejší a mému srdci nejbližší projet, který ve mně mnoho zanechal.“ Proč jste si vybrala právě vyprávění o šeptuchách, ženách, které léčí, zaklínají, uzdravují, ale také škodí pomocí šepotu? Byla to fascinace, jakou mají moc i ve 21. století?      

Já o tom nijak dlouho nepřemýšlela. Spíše se mi to zdálo jako námět na příběh vizuálně velice atraktivní. Chtěla jsem vědět, kam mne to vlastně zavede, co tam mohu objevit. Nakonec nebyly šeptuchy a jejich šeptání hlavním motivem příběhu.  

Román vám vynesl několik literárních ocenění, stal se nejlepší slovenskou prózou za rok 2019 a vynesl vám prestižní literární cenu Anasoft Litera. Co to pro vás znamená? Je to radost a závazek zároveň?

Přesně tak. Ale nechci, aby to byl závazek, že jsem teď někomu něco dlužná. Psaní má být především radost. Ceny jsou k tomu pouze přidanou hodnotou.  

Román Šeptuchy byl přeložen do několika jazyků a do češtiny jej přeložil Lubomír Ma-chala. Jako audioknihu jej v roce 2022 načetla Dana Černá a jako četbu na pokračování v roce 2023 pro Český rozhlas Magdaléna Borová. Jak jste spokojená s překladem a co interpretky, zhostily své role k vaší spokojenosti? 

Pan Machala odvedl v českém překladu doslova mravenčí práci a jsem mu za to nesmírně vděčná. I když se na první pohled může zdát, není vůbec jednoduché překládat ze dvou pří-buzných jazyků. Skutečně si dal velice záležet, hodně jsme spolu konzultovali a český překlad pokládám za velmi vydařený, čeština tomuto příběhu opravdu sluší. A Magdaléna Borová má nesmírně podmanivý projev, který se k mé vypravěčce hodí. Sama bych nevybrala vhodnější interpretku.  

Co připravujete nového? Na co se můžou čtenáři těšit? 

To je ještě v hodně vzdálené budoucnosti, ale pracuji na své třetí knize, která je založena na příběhu „zábavné hudebnice“ z období 50. let 20. století.

V dospívání jste četla jednu knihu za druhou. Zaujala vás Anna ze Zeleného domu od Lucy Maud Montgomery, Anna Karenina od Lva Nikolajeviče Tolstého nebo thrillery Stephena Kinga. Co čtete dnes? 

Elenu Enriquez, knihy vydavatelství Literárna Bašta, Julia Cortazára a stále Sandora Máraia. V zásadě já čtu vše, co mne zaujme.

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

Létám na vzdušné akrobacii, cestuji a spím. 

Děkuji za rozhovor.