Tereza Herzogová: „Když chcete psát, musíte i číst, to jde ruku v ruce“

Rozhovory

Vytvořeno 27. 9. 2023 2:00

Autor: Veronika Pechová

Své první básničky a povídky napsala již v dětském věku. V roce 2018 vydala svoji první sbírku povídek a v roce 2022 první román Schovávaná, jehož pokračování má vyjít v roce 2024. V současné době autorka Tereza Herzogová pracuje na svém třetím románu.  

Jak vzpomínáte na své dětství v rodné Plzni? Co vás bavilo? Psala jste si básničky nebo povídky?

Na dětství v Plzni vzpomínám ráda, ale možná ještě radši mám vzpomínky na chatu kousek za Přešticemi, kam jsme s rodiči léta jezdili. Ta svoboda, běhání po lese a malebná krajina mě, alespoň myslím, hodně ovlivnily a formovaly. Ale i Plzeň se svými uličkami a zákoutími pro mě byla obrovskou inspirací. A ano, psala jsem básničky i povídky tuším od dvanácti let. Ale příběhy jsem si v hlavě vymýšlela možná už mnohem dříve. Byla jsem takový ten typ snového zadumaného dítěte, které je myšlenkami neustále trochu mimo realitu.

Co vás přivedlo ke studiu na stavební průmyslovce? A proč jste si vybrala studium ekonomiky na vysoké škole?

Mám dojem, že stavební průmyslovka si mě vybrala tak trochu sama. Pamatuji si, jak jsem navštívila Den otevřených dveří a ta škola mě prostě učarovala. Naopak ekonomickou fakultu jsem si vybrala z čistě pragmatických důvodů.

Své povídky jste publikovala v časopise Plzeňský literární život (PLŽ) a v roce 2018 vám vyšla sbírka povídek Hospoda U Konce světa, která vám vynesla Čestné uznání v Ceně Bohumila Polana. Pak o dva roky později jste vydala sbírku humoristických povídek a fejetonů Indiánské léto. Co vás přivedlo ke psaní?

Řekla bych, že čtení knih. A zřejmě nějaká vnitřní, nejspíš vrozená touha si neustále vymýšlet příběhy a později je začít skládat na papír. 

V roce 2022 vám vyšel první román Schovávaná. Dočetla jsem se, že uvažujete o dalším díle. Pracujete na něm?

Další díl či spíše volné pokračování už je dopsané a mělo by vyjít příští rok v nakladatelství Motto. Momentálně pracuji na svém třetím románu.

Někde jste řekla, že dnes není složité vydat knihu, složité je ale dostat ji ke čtenářům. A vám se to podařilo. Jak jste se cítila, když jste svoji první vydanou knihu držela v ruce?

Když mi vyšla moje první povídková sbírka Hospoda U Konce světa, byl to moc příjemný pocit. Ale daleko větší zážitek byl, když mně přišly autorské výtisky Schovávané. Pořád jsem si tu knihu téměř obřadně prohlížela, listovala v ní a nemohla tomu uvěřit. Sice to byla už moje třetí vydaná knížka, ale pro mě to byla konečně ona kniha s velkým „K“, román s krásnou obálkou, pevnou vazbou a s hlavičkou velkého nakladatelství. Jo, byl to krásný a opojný pocit.

Píšete raději povídky, nebo jste přišla na chuť psaní románům? Kde nacházíte inspiraci a co vás baví na psaní? 

Dřív jsem psala převážně povídky, ale po Schovávané mám s jejich psaním trochu problém. Zřejmě se můj mozek nastavil na psaní dlouhých příběhů a odmítá vymýšlet ty krátké. 
Myslím, že inspirace je všude kolem, stačí jen mít otevřené oči a snažit se vnímat věci a lidi okolo sebe. Ale asi nejvíc nápadů mám při poslechu hudby a při procházkách přírodou. Hudba je čarovná, leckdy v ní nacházím tolik inspirace, až mě to samotnou překvapuje. 
Na psaní mě baví nejvíc to, jak se u ní můžu ponořit do tvorby, vypnout a na chvíli se ocitnout v docela jiném světě nebo žít život někoho jiného. Psaní je svým způsobem únik z reality, stejně jako čtení, jen s daleko intenzivnějším prožitkem a přidanou hodnotou v podobě výsledného díla.

Jste maminkou dvou malých děti. Neuvažujete o tom, že byste napsala také něco pro malé čtenáře? 

Ano, kdysi jsem měla krásnou, leč naivní představu, jak budu psát pohádky pro své děti a jak jim je pak budu po večerech číst před spaním. Měla jsem i nějaké nápady, ale když jsem se pokusila „hodit“ pohádkový příběh na papír, zjistila jsem, že to vůbec není tak snadné, jak to na první pohled vypadá. A časem mi došlo, že na to prostě nemám hlavu. Takže se držím toho, co mi jde nejlépe, a pohádky před spaním čtu od autorů, kteří tenhle nelehký žánr zvládají lépe než já.

Jak to máte se čtením? Dáváte přednost klasice nebo ráda objevujete nové autory?

Čtení knih miluji už od dětství, ale od doby, kdy jsem se začala intenzivně věnovat psaní, jsem ve čtení trochu polevila. Ale snažím se si na něj vždy najít alespoň trochu času, protože spisovatel četbu nutně potřebuje. Když chcete psát, musíte i číst, to jde ruku v ruce. Co se týče výběru knih, tak miluji světovou i českou klasiku, ale zároveň ráda objevuji i nové, zejména české autory a autorky.

Jak ráda trávíte volný čas? Dočetla jsem se, že jste hrála amatérské divadlo a jste členkou skupiny historického tance Arvena.

Když zrovna nepíšu, trávím volný čas se svojí rodinou. Ráda cestuji, chodím po horách, jezdím na kole nebo sem tam zajdu na nějaký rockový koncert. Historickému tanci se věnuji stále, když dovolí čas, ale amatérské divadlo jsem už pověsila na hřebík. Nicméně moc ráda na něj vzpomínám.


Tereza Herzogová:
Narodila se v roce 1990 v Plzni jako Tereza Čermáková. |
Vystudovala Stavební průmyslovku a Ekonomickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni.
Od roku 2019 je členkou Střediska západočeských spisovatelů.
Knihy – sbírka povídek Hospoda U Konce světa (2018), sbírka humoristických povídek a fejetonů Indiánské léto (2020), román Schovávaná (2022). 
Píše cestopisný web Myšákův cesťák.
Ceny – Cena Asonklubu (2016), Cena Literární stopa (2016) za povídku Marioneta, Čestné uznání v Ceně Bohumila Polana (2018) za knihu Hospoda U Konce světa.
Členka skupiny historického tance Arvena.