Rozhovory

Lucie Hlavinková: Opravdu jsem si přála být spisovatelkou a povedlo se mi to právě díky soutěžím

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
5

Píše pro děti i dospělé. Vše začalo v dětském věku, ale trvalo nějakou dobu, než zkusila štěstí v literární soutěži Hledá se autor bestselleru, kterou vyhrála. Štěstí stálo při ní i dále a její první knížka Projekt pes – ten můj vyhrála literární soutěž Albatrosu. Od té doby napsala Lucie Hlavinková řadu příběhů pro děti a několik historických románů pro dospělé. Psaní ji baví, a jak sama říká, má velké štěstí, že může dělat to, co ji baví a že je její práce tvůrčí, přestože se vlastně pořád opakuje. Jako čtenářka má ráda všechny žánry a je patronkou projektu Jižní Morava čte.

Hned, jak jste se naučila číst, jste začala psát své první příběhy. Velice brzy vnikly vaše komiksové sešity nazvané Příběhy pejska Bobíka. Velký vliv na vás měli vaši prarodiče, dědeček autor slavné Svatební cesty do Jiljí, Miroslav Skála a babička Liběna Skálová, která psala knížky pro děti. Jak vzpomínáte na své dětství a co další zájmy?

Na své dětství vzpomínám moc ráda, obzvlášť na prázdniny a víkendy na chalupě. V mých knihách pro děti se objevují často situace a prostředí, které jsem sama zažila. Odjakživa miluji zvířata, měla jsem jich pěknou řádku a teď chovám už téměř dvanáct let psa, fenu českoslo-venského vlčáka, s ní se člověk opravdu nenudí a je mým velkým zdrojem inspirace. A samo-zřejmě hodně a ráda čtu – každý den, bez čtení si vůbec neumím život představit.  

Co vás přivedlo ke studiu historie a religionisty? A právě religionistiku jste učila na FF Masarykovy univerzity v Brně, kterou jste sama absolvovala.  

Historie mě zajímala už od dětství a religionistika (tzn. věda o náboženství) s ní byla v dobré kombinaci, když jsem vybírala studijní obor. Náboženství mělo a pořád má velmi významný vliv na chování a prožívání lidí, je to opravdu zajímavá vědní disciplína a tenkrát jsem byla studentkou úplně prvního ročníku, který do nově vzniklého oboru nastoupil ke studiu.

Díky knížkám se Sherlockem Holmesem od A. C. Doyla jste se začala ve dvanácti letech učit anglicky. A angličtinu jste také učila a co překlady z angličtiny? Přeložila jste nějakou knížku?    

Byla jsem jedna z mála, která uměla anglicky hned po roce 1989, protože jsem chodila na soukromé lekce k babiččině kamarádce. Učila jsem dlouhou řadu let, ale moje překlady byly vždy jen malé a komerčního charakteru, do překladu knih bych se vůbec nepouštěla, je to velmi slo-žitá, svébytná disciplína.

 Již v dětství jste si přála být jednou spisovatelkou. Tou jste se nakonec stala. První vel-ký úspěch byla pro vás v roce 2015 výhra v literární soutěži „Hledá se autor bestselleru“ povídkou Seanse a pak o rok později jste vyhrála literární soutěž Albatrosu svoji prvotinou příběhem pro děti Projekt pes – ten můj, která se dostala do katalogu Nejlepší kníž-ky pro děti. Knížka má také pokračování. Klukům jste věnovala dva díly Mnohokluk a holkám román Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola, který má také pokračování. A o čem bude vás další příběh věnovaný malým čtenářům?   

Pro mě je to splněný sen, opravdu jsem si přála být spisovatelkou a povedlo se mi to právě díky soutěžím, protože jsem získala odvahu někam své texty poslat k posouzení. Do té doby jsem si netroufala, neměla jsem o svém psaní příliš vysoké mínění. Psaní pro děti mě velmi baví a rozhodně v něm budu pokračovat. Zrovna teď píšu příběh pro dospělé, ale zároveň přemýšlím o dalších námětech vhodných pro děti, uvidím, co mě napadne

Nezůstala jste jenom u knížek pro děti, ale píšete také tituly věnované dospělým. V románu Sestry Foxovy píšete o zakladatelkách hnutí spiritismu v 2. polovině 19. století v USA. Napsala jste historický román Apatykář, který se krátce po vydání zařadil mezi bestsellery, také knihu Šila jsem u Podolské. Letos vám vychází román Svátek hada, který je inspirovaný skutečným vyprávěním. Kde nacházíte inspiraci pro příběhy svých knih?    

Všechny mé knihy pro dospělé jsou historické romány a historie je nepřeberným zdrojem pří-běhů. Navíc některé si zaslouží být vypravovány víckrát, z jiného úhlu pohledu, jinými postavami, protože tím lze odkrýt další, do té doby netušené spojitosti nebo naopak podhoubí, z něhož události vycházejí.

Jste patronkou projektu Jižní Morava čte, který podporuje čtenářství dětí i dospělých. Co to pro vás znamená?  

 Jsem velmi ráda, že mohu být patronkou tohoto projektu, považuji ho za nesmírně důležitý. Máme nejhustší síť knihoven na světě, což je něco, na co můžeme být právem hrdí. A aby tato tradice pokračovala, je důležité přivést děti do knihoven, odkrýt jim svět knih a čtení jako zábavu. Projekt Jižní Morava čte, podporuje dětskou kreativitu, která je velmi křehká a zaslouží si ochranu. Děti, které čtou, lépe porozumějí čím dál složitějšímu světu, a také se lépe vyznají samy v sobě.

Co vás baví na psaní? Někde jste řekla, že je psaní pro vás zábavou?

Ano, je to práce, ale zábavná práce, i když jsou samozřejmě chvíle, kdy skřípu zuby, protože nemůžu s příběhem hnout nebo mi postavy začnou vyvádět věci, které jsem vůbec neplánovala. Ale mám velké štěstí, že můžu dělat to, co mě baví a že je moje práce tvůrčí, přestože se vlastně pořád opakuje.

Dočetla jsem se, že jako čtenářka máte ráda všechny žánry. Přesto, oslovil vás někdo v poslední době nebo objevila knížku, která vás zaujala?  

Nejzajímavější kniha z poslední doby byla určitě Rusko pohledem z kuchyně – Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou od Witolda Szablowskiho. Kuchařů si nikdo moc nevšímá, ale oni jsou v pozadí všech důležitých historických událostí a dostanou se k nejvýznamnějším postavám politiky a řízení státu. Opravdu výborná, velmi zajímavá kniha.

Umíte odpočívat? Jak ráda trávíte volný čas? Dočetla jsem se, že vašim velkým koníčkem je vyšívání a výroba společenských kabelek.

To už bohužel pravda není, ráda jsem vyšívala, protože u ručních prací si člověk nejlépe vyčistí hlavu. Ale hodně se mi zhoršil zrak nablízko a s vyšíváním už jsem musela přestat. Nejlépe si odpočinu v lese se psem, pokud tedy zrovna nenatrefíme na stáda srn, to je pak trošku adrenalin. Naštěstí Mia je velmi dobře vycvičená a poslouchá na slovo. Doufám, že jsem to teď tou pochvalou nezakřikla 

Lucie Hlavinková:

Narodila se v roce 1974 v Brně, kde v roce 2010 ukončila doktorské studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity obor historie a religionistika, kde také později religionistiku učila. 

Její dědeček Miroslav Skála (1924 – 1989) je jedním ze zakladatelů kabaretního divadla Ve-černí Brno, psal povídky, divadelní hry, knihy a je autorem cestopisu Svatební cesta do Jiljí a babička Liběna Skálová (1924 – 2014) psala knihy pro děti. 

Knihy – Projekt pes – ten můj, Projekt pes – smečka, Projekt pes – prázdniny v Beskydech, Praštěný trpaslík, Sestry Foxovy, Apatykář, Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola, Šila jsem u Podolské, Sesterstvo a nejoblíbenější barva na světě, Sesterstvo ve Snové říši, Sesterstvo a největší kouzlo kočky Fabioly, Sesterstvo a síla moci, Pravda nebývá k dostání, Mnohokluk, Mnohokluk 2: Záchranná výprava, Bylinková babička, Svátek hada.

Je vdaná a s rodinou žije v Brně.    

.       

 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení