Dominik Dán: První je první navždy, ten pocit zná každý umělec

Rozhovory

Vytvořeno 4. 7. 2024 1:00

Autor: Veronika Pechová

Na Slovensku se stal několikrát spisovatelem roku a nejprodávanějším autorem. Píše detektivní příběhy a na svém kontě jich má hezkou řádku. A jak sám Dominik Dán přiznává: „Vysoká prodejnost mých románů je potvrzením, že čtenářům se romány líbí a z toho vyplývá závazek přinést každý rok něco nového alespoň v takové kvalitě, jako byly předchozí romány.“ O náměty nouzi nemá, a tak se stále můžeme těšit na nové příběhy „Vraždářské“ party z kanceláře 141, které vychází také v češtině.

S psaním jste začal již na základní škole, když jste se pokoušel napsat svůj první román kovbojku a již tehdy jste si vymyslel jméno „Dominik Dán.“ Pak jste na střední škole přispíval do školního časopisu. Co se stalo s vašim prvním literárním pokusem? Máte jej ještě a co vás ještě bavilo?

Moje první literární pokusy byly dva, kovbojka a sci-fi, byly to obyčejnou tužkou popsané tři nebo čtyři školní sešity, ale ztratily se, při jednom ze stěhování do nového bytu jsem je omylem vyhodil, nebo zapomněl. V té době jsem ještě hrál fotbal jako registrovaný hráč a nemohu zapomenout na rybičky – akvária mě provázejí celý život.

Pak jste na dlouhých dvacet let psaní zanechal a vrátil jste se k němu v roce 2002, když jste začal psát svoji první detektivku. Jednou jste přiznal, že jste toužil mít na své poličce alespoň jednu vlastní knížku. To, že jste si vybral právě detektivní román bylo pro vám úplně přirozené, protože jste prostředí, díky své práci, dobře znal. A ve své praxi jste se setkal se zločinem všeho druhu. A v roce 2005 vám vyšel první román Popol všetkých zarovná. Jaký to byl pocit, když jste svoji první knížku držel v rukou a mohl jste si ji dát na již zmíněnou poličku?

První je první navždy, ten pocit zná každý umělec, když se dívá na svůj první obraz, pohladí svoji první sochu, drží v rukou svoji první sbírku básní nebo detektivní román. V tom momentě jsem vlastně nic zvláštního necítil, asi jsem byl příliš vystrašený ze situace, s kterou jsem ani nepočítal, jen o ní snil a ona se najednou stala skutečností. Skutečná radost přišla až o pár měsíců, když vyšel druhý román a pochopil jsem, že jsem začal novou etapu svého života a můžu všechno, nebo alespoň hodně věcí, změnit.

Od té doby jste napsal hezkou řádku úspěšných detektivek a letos vám vychází 38 příběh Kruhy na vode. Říkáte, že používáte skutečný příběh, ale upravíte jej do podoby detektivního románu a není to žádná otrocká rekonstrukce skutečných příběhů. Kladete důraz na dialogy, protože u detektivky se to vyžaduje a vaše postavy mají přímočarý a drsný humor. Máte nějaký rituál při psaní? Podle čeho si vybíráte, o čem budete psát?

Mám za sebou 35letou praxi, během aktivní služby jsem se setkal s mnoha případy, takže stále mám dost námětů. Kromě toho jsem v neustálém kontaktu s děním v Našem Městě a děje se toho hodně takže stále nemám nouzi o náměty. Rituály při psaní jako sklenice červeného, plný popelník, svetlo svíčky, sem už dávno zanechal, pochopil jsem, že nepomáhají, neboť je pouze jedna osvědčená metoda, jak napsat román – sednout na zadek a vydržet v této poloze několik měsíců.



Vaše knihy jsou velice oblíbené také u českých čtenářů a jsou ve skvělém překladu Jana Hanzlíka. Také mají audio verzi – ve slovenštině je načetli Jozef Varga, Marián Geišberg, Martin Mňahončák a Lukáš Šepták. V češtině Martin Stránský a pro Český rozhlas jako Četbu na pokračování Petr Stach a dvanáctidílná Venuše ze zátoky se stala nejúspěšnější četbou na pokračování v Českém rozhlase. Co připravujete dalšího? Na co se mohou čtenáři Dominika Dána těšit?

Asi vás zklamu, ale nepřipravuji nic konkrétního, jen další detektivku, ale o čem bude ještě nevím. Co se týká audio nahrávek, ty si vybírá vydavatel nebo rozhlas sám, jde to mimo mě a co se týče klasického printového románu, musí přijít nápad, a i kdyby přišel, dopředu o tom nikdy nemluvím.  

Vaše knihy se brzy po vydání staly bestsellery a vynesly vám několik ocenění Panta Phei Award. Jaký jste čtenář vy? Jednou jste řekl, že jste četl alespoň jednu knihu od všech autorů detektivek, kteří v literatuře něco dokázali.

To bylo dávno, teď mi stačí, když v rámci všech korekcí, čtvrté nebo páté, dočtu připravovaný rukopis a mám písmen plné zuby na půl roku. Prakticky nečtu, jedině pokud mě manželka upozorní na něco výjimečného na knižním trhu. Jejímu výběru věřím, protože zná můj vkus a neriskuji, že zabiju pár večerů čtením zbytečných slátanin.

Váš studentský výmysl „Dominik Dán“, jak jste svůj pseudonym nazval, se stal několikrát spisovatelem roku a nejprodávanějším autorem. Sen o vydané jedné knížce se vrchovatě naplnil. Co to pro vás znamená, že vaše literární práce je tak oblíbená? Je to radost a závazek zároveň?

I radost i závazek. Vysoká prodejnost mých knížek je potvrzením, že čtenářům se romány líbí a z toho vyplývá závazek přinést každý rok něco nového alespoň v takové kvalitě, jako byly předchozí romány. Radost se snoubí s pocitem zodpovědnosti, a to jsou hnací síly, které posouvají každého umělce dopředu.   

Hlavním hrdinou všech příběhů je detektiv Richard Krauz, který má zájem ve studiu latinských slovíček, má rád rybičky. Skvěle jej doplňuje parťák Jozef „Chosé“ Fischer, milovník žen. „Vraždářskou“ partu z kanceláře 141 tvoří další dvojice – nejstarších pár detektivů milovník cigaret a znalec Našeho města Eda Burger a Ota Hanzel velký pedant při čištění svých zbraní a parťáci nejmenší detektiv karatista Pavol Kukačka zvaný Kuky a nejtlustší milovník jídla, labužník Ivan Váňa. Této partě velí Alexander „Šaňo“ Meyer. Měl jste předobraz pro své literární hrdiny?  A je vám některý z nich něčím blízký?

Každá nebo téměř každá postava v mých románech má svůj reálny protipól, ale nikdy jsem je veřejně neztotožnil a ani teď to neudělám. Hodně z nich ještě žije a nemuselo by jim to být příjemné.

Blízká mi není ani jedna postava, přesněji, blízké jsou mi všechny stejně, neboť tvoří jednu patrii na jedná straně zákona a druhou na druhé straně zákona. S oběma partiemi jsem celý život spolupracoval a mají u mě stejné postavení.

Co vás baví na psaní? Je to stále více koníček nebo spíše práce, která vás ale baví?

Práce to je v každém případě, neboť napsat román je dřina a dostávám za ni zaplaceno, takže práce v každém případě a samozřejmě psaní musí být i koníček, jinak si neumím představit, kdo by dobrovolně strávil půl roku vysedáváním u počítače jen proto, aby počmáral pár čistých, byť jen virtuálních stránek.  

A co další zájmy, máte na ně čas?

Jsem důchodce, času mám fůru a zájmy všestranné, ale ničím výjimečné, jako všichni důchodci.



Dominik Dán:
Je nejprodávanější slovenský spisovatel a jeho knihy se staly bestsellery.

Kniha Rudý kapitán byla v roce 2016 zfilmována. Jako odborný konzultant spolupracoval na krimi seriálech Kriminálka Staré mesto a Inspektor Max.

Obdržel několik ocenění Panta Phei Award – 14x se stal nejprodávanějším slovenským autorem nebo autorem roku, v letech 2015, 2019, 2020, 2021, 2022 a 2023 vydal romány Krv nie je voda, Nevieš dňa, nevieš hodiny, Klbko zmijí, Bremeno minulosti, Dáma kontra strelec, Konečne normálna vražda, které se staly nejprodávanějšími knihami na slovenském knižním trhu.

Knihy – v češtině – Popel všechny zarovná, Nestydaté neviňátko, Bestie, Sára, Cela číslo 17, Rudý kapitán, Noc plná lží, Moucha, Mucholapka, Hřích náš každodenní, Žiješ jednom dvakrát, Uzel, Kožené srdce, Uzel, Kráska a zvíře, Básník, Nevinným se neodpouští, Jednou nohou v hrobě, Na podpatcích, Krev není voda, Něžná fata morgána, Smrt na druhém břehu, Cigaretka na dva tahy, Kořeny zla, Dopis ze záhrobí, Venuše ze zátoky, Nevíš dne, nevíš hodiny, Pohřbeni zaživa, Ve stínu, Břemeno minulosti, Kočičí stopa, Tajemný závoj, Dáma kontra střelec, Reminiscence.

Texty neprošly textovou korekturou.