Ukázka z knihy: Sedm dní bez

Ukázky z knih

Vytvořeno 2. 8. 2013 3:00

Autor: Redakce

Úterní ženy se odjíždějí postit. Pět rozdílných přítelkyň má společný cíl. Heslo dne zní: zpomalit, pročistit se, zhubnout. Na svůj každoroční výlet se vydávají do osaměle ležícího hradního hotelu Achenkirch. Čeká je sedm dní bez rozptylování. Bez telefonu a internetu, bez mužů a rodinných povinností, bez pracovních závazků. Ale bohužel i sedm dní bez jídla. Teoreticky.

Mučivý hlad, přísná pravidla a problémy z domova, jež si přivezly s sebou, ohrožují úspěch terapie. Místo relaxace dochází k nedorozuměním, hádkám a bezesným nocím. Ovšem před nejtěžší zkouškou stojí Eva. Za masivní hradní zdi se vydává hledat svého neznámého otce. Zjistí, že některá tajemství by raději neměla nikdy vyjít na světlo…

Ukázka:

„Ozdravný půst! To by se mohlo líbit nám všem, co říkáte?“ navrhla Eva s plnou pusou.
Od Reginina pádu ze schodů uběhl týden. Judith trvala na tom, že zameškanou schůzku musejí dohnat dnes, dát hlavy dohromady a konečně určit cíl a termín jejich každoročního výletu, který se kvůli Gretě několikrát posouval. K překvapení všech měla hlavní slovo Eva.
„Ozdravný půst není jen tak nějaká dieta, přerozdělení kalorií,“ vysvětlovala, „ale věrohodný koncept, jak se na základě mentálního soustředění zbavit nadbytečných kil.“
Dokonce našla i vhodné místo. Musí to být Achenkirch. „Hrad v Altmühltalu, osamocený, děsně romantický. Pro nás ideální,“ oznamovala přesvědčivým tónem. „Už nemusíme hledat nic dalšího.“
Caroline jenom zírala, s jakou vehemencí jim Eva svůj návrh přednesla. Obvykle byla „znovu-doktorka“ Eva zcela pohlcená všedními dny. A už vůbec nebyla schopná plánovat něco dopředu.
„Já se přidám,“ zněla její obvyklá věta, když se Úterní ženy dohadovaly o plánech na každoroční výlet. A soukromé dovolené se řídily výhradně tím, co chtěly její čtyři děti nebo manžel Frido. Pravidelně končila v příliš drahých klubových hotelech, kde ji pokaždé vyčmuchali patologicky dobře naladění animátoři, sotva usnula na opalovacím lehátku.
Před Úterními ženami Eva svůj defenzivní postoj obhajovala: „K čemu mi bude, když prosadím svou vůli, a všichni ostatní budou nešťastní?“ Potřeba obětovat se pro druhé ji nikdy neopouštěla. Dokonce i v nemocnici byla první na řadě, když bylo třeba udělat mezi kolegy sbírku na něčí narozeniny, svatbu či jiné radostné životní události.
„Není divu, že mi schází gen sebeobětování,“ říkávala Estella jízlivě, „když ho Eva má dvojnásobek.“
Rozmazlená lékárníkova žena se bravurně dokázala vyhnout všem nepříjemným povinnostem a věnovala se pouze pěkným stránkám života: péči o sebe samu. Jako cíl každoročního výletu obvykle navrhovala Úterním ženám hříšně drahý hotel v režimu all inclusive.

Jenže ještě než se Estella vůbec dostala ke slovu, zasypala je Eva svými argumenty. Barvitě si postěžovala na kila, která přibrala během Vánoc, na kila, která se jí během léta uložila na bocích, i na ta, která k nim bezesporu přibudou během dalšího roku.
„V REWE v Klettenbergu už začali prodávat perníčky,“ povzdechla si. „A v září chutnají úplně nejlíp.“
Caroline ta záplava Eviných slov trochu znepokojovala. Při nejlepší vůli nedokázala uvěřit, že by vášnivou kuchařku Evu nadchla představa sedmidenního hladovění. Kvůli několika kilům? Eva je doktorka. Moc dobře přece ví, že kila, která člověk během týdenního půstu ztratí, zase rychle nabere zpět. Tak proč je pro Evu Achenkirch tak důležitý?
Myšlenka na společný půst však nadchla Úterní ženy natolik, že žádné z nich kromě Caroline nepřišlo Evino nadšení nijak zvláštní. Co se tématu váhy týkalo, v něm byla pětice jinak rozdílných přítelkyň zcela jednotná.
„Za sedm dní velikost nula? Jdu do toho,“ prohlásila Estella. Měla totiž trable s novým kostýmkem Chanel, který si pořídila na charitativní galavečer v golfovém klubu. „V obchodě mi seděl úplně perfektně,“ postěžovala si. „Ale nesmím si v něm sednout. Tedy aspoň ne v případě, že zároveň hodlám i dýchat.“
Spirituálně založená Judith žádný vlastní návrh neměla. Místo toho se rozplývala nad mentálními důsledky tělesného odříkání.
„Půst má člověka uvést do stavů omámenosti,“ básnila. „Úplně bez drog.“
„Taky bych potřebovala trochu ubrat,“ souhlasila Kiki, které po porodu zbývalo pár kilo nadváhy.
Než Caroline stačila přijít na to, co se za nenadálou Evinou akčností může skrývat, překvapila ji kamarádka podruhé.
„Proč neodjedeme hned?“ navrhla Eva. „Třeba už příští týden.“
„A co tvoje děti?“ zeptala se Caroline. Ničemu nerozuměla.
„Lepší to už stejně nikdy nebude,“ odpověděla Eva stručně.
Šestnáct let vynakládala Caroline nesmírné úsilí a energii, aby Evu přesvědčila, že by se každoročních výletů Úterních žen měla zúčastňovat navzdory rodinným povinnostem. Šestnáct let kázala kamarádce o tom, aby svou rodinu vedla k větší samostatnosti. A teď se Eva najednou hodlá pustit do naprosto spontánní akce? Bez velkolepých příprav hodných generálního štábu? Bez zásob navařených týdny předem? Bez několikastránkových návodů k tomu, jak má rodina přežít krizové období bez přítomnosti matky v domě? Žádné pocity viny? Evino chování bylo natolik podezřelé, že se postupně přidávaly i ostatní ženy.
„To necháš Frida s dětmi samotného? Jen tak?“ podivovala se Estella.
„A co tvoje matka?“ dodala Judith.
Regina ležela už týden s polámanými kostmi a nezlomnou energií v nemocnici. Na oddělení, kde pracovala Eva. A Úterní ženy věděly, jak intenzivně se Eva o svou matku stará.

Jen Kiki mlčela. Max jí poslal e-mail. „Už umí jógu,“ psal. Pod tím byla fotka blaženě podřimující Grety. Ležela na bříšku. Baculaté ručičky měla natažené kolem hlavy dopředu, kolínka pokrčená a zadeček v plenkách vystrčený vzhůru. Kiki byla dojatá. Nikdy v životě by si nepomyslela, že jí fotka dítěte dokáže vehnat slzy do očí. I když bylo zcela zřejmé, kde se Greta uvelebila: ležela napříč přes Kikinu polovinu postele.
„Jsem pro okamžitý ozdravný půst,“ prohlásila vzápětí. „Pár kilo dolů a pohodlně se vejdu do své postele vedle Grety.“
„Kdo je pro?“ dožadovala se Eva rychlého rozhodnutí. Během vteřiny vylétly do vzduchu čtyři ruce. V pozadí Luc spěšně otevíral lahev šampaňského. Pokaždé když se Úterní ženy shodly, připíjelo se lahví Veuve Clicquot. Rychlost letošního rozhodnutí však Luca zaskočila. Během šestnácti let, po které Úterní ženy navštěvovaly jeho podnik, se ještě nikdy nepovedlo, aby se na společném cíli usnesly dřív než po hodině vášnivých diskuzí. Caroline stále ještě přemýšlela. Něco není v pořádku.
„Ovšem ozdravný půst není zrovna vhodný na hubnutí. Ale pro nastartování změn ve stravovacích návycích a pro přechod na zdravější životní styl je naprosto ideální,“ vysvětlovala Eva, jako kdyby Caroline potřebovala ještě nějaké argumenty.
Od jejich putování po Svatojakubské cestě se Caroline podivovala nad mnoha věcmi, které její přítelkyně dělaly. A ještě mnohem víc žasla nad tím, čeho všeho je schopná ona sama. Ale o tom raději nemluvila. Třeba o zvláštní předtuše, která ji přepadla, když vyslechla Evin plán. Ani o klíči od hotelového pokoje ukrývajícím se v její kabelce. A už vůbec ne o muži, který na ni čekal v hotelu Savoy. Místo toho přikývla: „Ozdravný půst? Proč ne? Zpomalit a zhubnout potřebuju víc než dost.“