Ukázka z knihy: Jehla v kupce sena

Ukázky z knih

Vytvořeno 11. 10. 2013 3:00

Autor: Redakce

Policejnímu komisaři Lascanovi, zdrcenému nedávnou smrtí manželky Marisy, zazvoní telefon. Poblíž řeky Riachuelo byla nalezena dvě mrtvá těla. On však na místě činu najde mrtvoly tři. Dvě z nich má očividně na svědomí vraždící komando vojenské junty a Lascano dobře ví, že je musí ignorovat. Třetí případ je jiný. Vyšetřování zavede komisaře do vyšších společenských kruhů, dekadentních a lhostejných k politickému teroru. Lascano se při práci seznámí s mladou ilegální aktivistkou, kterou se pokusí zachránit před represí. Najít vraha není pro Lascana těžké, otázka však zní, jakou cenu za to bude muset zaplatit. Ernesto Mallo prokázal svůj talent mezi autory těch nejlepších detektivek a stvořil spletitý příběh plný napětí, který čtenáře nenechá vydechnout.

Ukázka
Jsou dny, kdy za okrajem postele zeje hluboká propast. Neustálé opakování věcí, které nechceme dělat. Lascano by rád zůstal v posteli navěky, anebo se vrhl do té propasti. Jen kdyby byla skutečná. Ale není. Jedině bolest je skutečná.
Přesně tak se Lascano cítí každé ráno po smrti své ženy. Sirotek od dětství, jako by byl předurčený k samotě. Marisa pro něj byla smyslem života, osmiletým obdobím oddechu, krátkou úlevou, kterou mu osud daroval, ale před necelým rokem zase vzal, a opět ho vyvrhl na mělčinu ostrova, kde si oprávněně vysloužil přezdívku Perro — Pes.
Vykročí do prázdna. Sprcha z něj smývá zbytky spánku a splachuje je do odtoku. Oblékne se, devítimilimetrovou Bersu Thunder zastrčí do pouzdra v podpaží. Přistoupí k ptačí kleci, domovu jediné živé bytosti, která mu zbyla po Marise, a přidá špetku semínek do krmítka. Vyjde do pustiny časného rána. Ještě nezačalo svítat. Vzduch je tak vlhký, že má pocit, jako by musel k autu doplavat. Všechno halí mlha, z níž vystupují přízračně rozmazané obrysy světel a stínů. Zapálí si první cigaretu.
Přiblíží se k rohu a z mlhy se vynoří scéna vojenského zátahu. Dva olivově zelené nákladní vozy Bedford blokují vjezd do ulice. Vojáci s puškami Fal a samopaly. Linkový autobus s otevřenými dveřmi. Podél jeho boku, zády k vojákům, stojí všichni cestující s rukama nad hlavou a mlčky čekají, až na ně přijde řada: nejdřív je podrobí osobní prohlídce a pak je vyslechne poručík s tváří krutého dítěte.
Lascano je lhostejně míjí. Nějaký nováček se na něj podívá, otočí se k poručíkovi v očekávání rozkazu, který nepřijde, a pak se opět obrátí k Lascanovi. Ten mu oplatí tvrdým velitelským pohledem, zírá mu upřeně do očí, až přinutí vojáka sklopit zrak. Pomalu se rozednívá.
Než dojde ke garáži, projedou kolem něj vojenské náklaďáky. Do prvního naložili mladíka a dívku v květovaných šatech, zhruba ve věku Marisy, když se s ní seznámil. Vrhne na něj krátký zoufalý pohled, jenž mu projede páteří jako elektrický šok při výslechu. Pak ji spolkne mlha. Lascano zamíří k temnému vchodu do garáže. Začíná nový den.
Výstup po rampě mu připomene každou cigaretu, co kdy vykouřil. Zatímco se motor falconu rozehřívá, zapálí si druhou cigaretu a zapne vysílačku.
Patnáctka základně. Přepínám. Haf-haf. Přepínám. To jsme po ránu nějak vtipní, co? Přepínám. Kdybys tady strávil celou noc, Perro, taky bys byl vtipný. Přepínám. Tak co tam máš? Přepínám. Máš jet k řece Riachuelo. Přepínám. Kam? Přepínám. Třída 27. února, k jezeru vedle autodromu. Přepínám. Co tam? Přepínám. Prošetřit hlášení o dvou mrtvolách pohozených u krajnice na břehu řeky. Přepínám. Nejedná se o přesun? Přepínám. Nevím, zjisti to. Přepínám. Jedu tam. Přepínám a končím.
Jednička vždycky trochu skřípe, pokaždé víc a víc.
Tu spojku budu muset nechat co nejdřív opravit, než skončí úplně a zůstanu někde trčet. Po rozhovoru má špatnou náladu.
Z vod Riachuela stoupá po levé straně chemický smog a znečisťuje ovzduší. Lascano řídí s otevřeným okénkem, jako by se chtěl potrestat jedovatými výpary z řeky. Krajina za předním sklem se rozplývá a zase objevuje v rytmu stěračů. Vysílačka mlčí, ulice je prázdná, pneumatiky vydávají na makadamovém povrchu monotónní klepavý zvuk, který připomíná jízdu vlakem. Náhlý pohyb před ním ho vytrhne z hypnotického stavu. Osobní dodávka Falcon Rural vyjede z cesty po levé straně a otočí se do protisměru. Má promáčknuté zadní dveře a rozbitý plastový kryt pravého zadního blinkru, takže vydává bílé světlo místo červeného. Lascano zvedne nohu z plynu. Dodávka se zařadí do stejného pruhu a rychle zmizí v dálce. Lascano přijede k místu, odkud vyjela. Stojí tam plechová bouda, rozbahněná hlína mezi vlhkou trávou je pošlapaná. Vjede na cestu a po několika metrech na zemi rozezná nejasné obrysy. Zastaví, zatáhne ruční brzdu, vystoupí a uvidí je: tři mrtvoly. Zapálí si třetí cigaretu. Přistoupí blíž. Dvě mrtvoly jsou zmáčené deštěm. Obličeje mají rozbité bezpočtem střelných ran, lebky roztříštěné. Zvedne se mu žaludek. Dokáže rozeznat, že se jedná o chlapce a dívku, oba mají na sobě džínsy a roláky. Třetí tělo patří vysokému, asi šedesátiletému muži. Je statný a břichatý, má prořídlé, prošedivělé vlasy a na sobě černý oblek s vázankou. Není mokrý. Hlavu má neporušenou a v obličeji divoký škleb smrti. Nemá pásek. V oblasti žaludku mu na nebesky modrou košili nakreslila rudý květ krvavá skvrna. Vedle něj leží kousek červeného plastu, který Lascano zvedne, prohlédne si jej a schová do kapsy. Zapálí si čtvrtou cigaretu a pomalu se vrací k autu. Po cestě najde opasek, který určitě patřil mrtvému. Přezka je zlomená. Smotá ho. Posadí se do auta, nohy mu trčí ven. Sáhne po mikrofonu.
Patnáctka základně. Přepínám. Už jsi tam? Přepínám. Kolik mrtvol jsi říkal? Přepínám. Dvě. Přepínám. Pošli mi sanitku, převeze je do Viamonte. Přepínám. Posílám. Přepínám. Čekám. Přepínám a končím.
Zaboří se do sedadla. Dokouří cigaretu a vyhodí ji otevřeným okénkem. Zase se spustí déšť. Lascano se napřímí, chopí se volantu. Zapne motor a couvá k silnici, aby ho sanitka viděla. Čeká. Kolem projede mrazírenský vůz. Vzpomene si na Fuseliho slova:
Ze smrti dítěte se člověk nikdy nevzpamatuje, s něčím takovým musí žít navždy.
Fuseli moc dobře věděl, o čem mluví — z vlastní zkušenosti. Lascana jeho poznámka zarazila, protože jeho přítel si tehdy dával velký pozor, aby mu neprozradil, že Marisa byla ve druhém měsíci, když zemřela. Pak už o mrtvých dětech nikdy nemluvili. Oba vědí, že jim v hloubi duše zůstala jizva, ale nemají potřebu lízat si rány. Jsou jedni z těch, kteří věří, že muži mají trpět mlčky. Znají se spoustu let, ale předtím nikdy nemluvili o ničem jiném než o práci. Fuseli je patolog. Člověk zcela oddaný svému povolání. Je malý, zavalitý a kulaťoučký, s pleškou a nagelovanými vlasy, pracovní plášť má vždy bez poskvrnky a obvykle vystupuje velmi formálně. Ale jakmile dojde na odkrývání tajemství mrtvol, zmocní se ho posedlost. Fuseli s mrtvými mluví a oni mu odpovídají. Nikdo nemá takový smysl pro odhalování i těch nejmenších detailů jako on, ani tolik trpělivosti, aby celou noc pitval jedno tělo. Nicméně v den, kdy se dozvěděl o Marisině smrti, nechal všeho, aby mohl Lascana doprovodit na židovský hřbitov ve čtvrti La Tablada.