Robin, pes a já

Ukázky z knih

Vytvořeno 28. 2. 2014 17:55

Autor: Redakce

Dagmar Lhotová, autorka slavných obrázkových seriálů o kocourovi Vavřincovi, přichází s příběhem dvou sourozenců, kteří se na konci malého města, kde žijí se svými rodiči, cítí tak trochu jako robinzoni na pustém ostrově. Z jejich osamocení je nečekaně vytrhne zaběhnuté psisko, které jim do života přivede nové, nejen psí, přátelství. Dobrodružství školačky Marky a jejího neobyčejného bratra Robina ilustroval přední český malíř a grafik Jiří Fixl.

Ukázka z knihy:

Jsme děti z ostrova

Baví mě, že jsem sestra mladšího bratra, který má spoustu nápadů. Každý takový není. Zkrátka nikdo není jako on. Nikdo na světě se mu nepodobá. 

Bydlíme s rodiči na konci malého města ve Staré čtvrti. Ten hezký kout schovaný mezi stromy a nekončící zelení vypadá jako nějaký ostrov. S chutí tam s bráškou běháme mezi trávníky, plížíme se spletitými cestičkami kolem starých kamenných laviček, proplétáme se tajnými zákoutími a hrajeme si na robinzony. Vůbec nic proti takovým honičkám nemám, klidně se mladšímu bráškovi přizpůsobím. Snažím se nic mu nezkazit a nechci mu nic ani rozmlouvat. Naštěstí většinou na moje rady spoléhá, ale je i svéhlavička a překvapuje kdekoho. Nejvíc rodiče nebo své učitele. 

Když má můj bráška nějaký nápad, musí okamžitě vědět, jak a koho jím překvapil. Například minulý týden podepsal jeden svůj školní sešit a dva výkresy Robin Hrášek. Proč ne Vojta Hrášek? Protože pro něho je jméno Robin pět písmen z robinzona, na kterého si rád hraje. Na mne zbyla z robinzona jen tři poslední písmena. Klidně mi je přenechal. Za nabídku jména Zon jsem mu sice poděkovala, ale používat ho nehodlám. Je natolik zvláštní, že by si na ně moji spolužáci sotva zvykli. Raději zůstanu napořád Marka ze 4. B.

Můj bráška je přesvědčený, že křestní jméno by si měl vybrat každý sám. Nejpozději při nástupu do první třídy základní školy. Takové, které se k němu hodí, které se mu líbí a které nikdo široko daleko nemá. Když je někde stejných jmen mnoho, nikdo pak neví, kdo na koho volá. Stává se to právě v naší škole, kde je Vojtů víc než dost a z toho je někdy pěkný zmatek.

Můj bráška každému rád vysvětluje, proč chce být Robin a kde má náš ostrov ve Staré čtvrti hranice. Rád by se domluvil s naším panem starostou, aby ulice, kde bydlíme, dostala nový název. Nejraději takový, co vymyslel sám: „U ostrova“. Také by se mu líbilo, kdyby o tom přemýšleli všichni obyvatelé, kteří v ulici na kraji ostrova bydlí. Robin je ochotný pomáhat panu starostovi při konečném sčítání a výběru nejlepších nápadů. Číst už přece umí a také počítat do sta. Číslice ho moc baví.

Dobré nápady Robinovi nerozmlouvám. Držím mu palce, aby se mu i ta nejneobvyklejší přání splnila. Kdy se vypraví na radnici za panem starostou, zatím neprozradil. Nemá nikdy tolik času, aby se rozběhl za hranici ostrova, kde je tak rád.

Bráškovo nové jméno nikomu nevadí. Souhlasí s ním i pan učitel Antonín Brouček z 1. A. Veselé křtiny ve třídě mu povolil a nabídl je také ostatním dětem, které budou o druhé jméno stát. Všem však připomenul, že jde jenom o hru, protože takové podpisy na úředních listech nebudou platit. Že jinak to ani být nemůže. Zatím mohou být nová jména k užitku. Pomohou žákům procvičovat paměť, a to je přece moc užitečné.

Podobné nápady jsme probrali i doma s rodiči a je nám už všechno jasné: Dokud bráška nevychodí zdejší základní školu, budeme mu říkat Robin. Potěšilo ho to a nezapomněl se nám svěřit, že si jméno Vojtěch, které zdědil po dědečkovi, rád schová na pozdější časy – až bude dospělý. Klidně si ho potom vezme zpátky. To potěšilo zase nás.

Rozuzlení starostí s novým jménem je tedy konečně za námi. Myslím si, že nakonec všechno dobře dopadlo a pobavilo každého. A bráška Robin se zase trochu proslavil. Doma i ve škole. Moc mu to přeju.

Knihu Robin, pes a já vydalo nakladatelství Grada