Ukázka z knihy: Děti a dospívající online

Ukázky z knih

Vytvořeno 13. 2. 2015 2:00

Autor: Redakce

Kniha určená nejen širší odborné veřejnosti představuje vybraná rizika, se kterými se dnešní děti mohou na internetu setkat. Pozornost je upřena na jejich výskyt a důsledky, dále na vymezení ohrožených skupin dětských uživatelů internetu a v neposlední řadě na preventivní či intervenční opatření.

Úvod

Za poslední dekádu a půl prošla česká společnost dramatickou změnou, přinášející hlubší a těsnější propojení každodenního života s informačními a komunikačními technologiemi . Tato změna se odrazila nejen ve fungování celé společnosti, jež je dnes označována termínem informační společnost, ale také významně zasáhla do života rodin a jednotlivců. Jednou z výzev, které v rámci této změny čelíme, je otázka bezpečného používání internetu, respektive nalezení způsobů, jak se vypořádat s riziky, jimž dnešní děti na internetu čelí.

Problematika rizik není ničím novým, i když se s ní setkáváme v doposud méně známém kontextu, jakým je používání elektronických zařízení. Riziko, ať už se váže ke kterékoliv oblasti, můžeme chápat jako pravděpodobnost výskytu negativního jevu1, který je důsledkem konkrétního chování či vystavení se specifické situaci (Hansson, 2010). Jinými slovy, rizikem se myslí jakákoliv nežádoucí událost, jež může, ale také nemusí nastat. Z pohledu povahy nežádoucích účinků je předmětem rozsáhlých diskusí, zda jsou sociálně konstruovány, nebo zda se zakládají na faktické skutečnosti – tedy na objektivním ohrožení jedince ať už po psychické, tělesné či materiální stránce.

I přes pevně dané pojetí rizika lze v literatuře najít různorodé klasifi kace online rizik , jež se navzájem odlišují v  zohledňování rozdílných stránek nebezpečí na internetu. Následující tabulka 1 znázorňuje třídění nežádoucích jevů dle oblastí, do kterých spadají, a dle způsobů, jak se dítě s nimi setkává.

Zmíněná klasifikace rozlišuje čtyři typy rizik – komerčního, agresivního, sexuálního a hodnotového rázu, jimž může dítě čelit ve třech odlišných kontextech. Prvně se jedná o vystavení se nežádoucím obsahům, jež se prostřednictvím internetu šíří. Dále se dítě setkává s  online riziky v  rámci interakce a komunikace, tedy v kontextu navazování a udržování kontaktů. V neposlední řadě je zde zohledněna jindy často opomíjená skutečnost, že i dítě samotné se může aktivně podílet na nežádoucích jevech.

Ani výše uvedená klasifi kace ovšem není vyčerpávající. Mezi další online rizika , jež dle dětí mohou být rovněž ohrožující, patří kupříkladu získávání zkreslených a neúplných informací (například ohledně zdraví či sexu), napadení elektronického zařízení počítačovým virem či trávení nadměrného času na internetu (Livingstone, Kirwil, Ponte, Starksrud, 2013). I přes nedostatečné postihnutí všech typů nebezpečí, je uvedená klasifi kace jedinečná v rozlišení role dítěte při setkání s online riziky a díky jejímu důrazu na kontext nabádá k  refl exi, čím vším mohou být zkušenosti mladých uživatelů internetu ovlivněny.

Nejširší rámec pro sociálně-psychologickou analýzu rizik představuje Brofenbrennerův ekologický model, který zohledňuje různé úrovně vlivů působících na jedince a  na jeho psychosociální vývoj a  zkušenosti s  riziky. K  nejužší úrovni patří individuální faktory (psychosociální charakteristiky jedince), jež mohou činit jedince náchylnějším, nebo naopak odolnějším vůči rizikům a  jejich negativním následkům. Na ni navazuje nejbližší sociální prostředí (mikro systém), v  němž se jedinec bezprostředně nachází (rodina, přátelé, školní či pracovní prostředí) a sociální prostředí v širším slova smyslu – společenské instituce, převažující názory, kultura, zvyky, infrastruktura služeb a dostupné příležitosti (makrosystém). Oba systémy pak mohou svým působením chránit děti před ohrožujícími situacemi (Bronfenbrenner, 1994).  Ovšem ne vždy tomu tak je a někdy se stává, že se jim nedaří pravděpodobnost výskytu nebezpečí dostatečně korigovat.

Díky důrazu na rozmanitost vlivů působících na jedince byl Brofenbrennerův ekologický model v rámci projektu EU Kids Online II rozpracován a upraven pro zkoumání příležitostí a  rizik (viz graf 1), které používání internetu přináší (Livingstone, Haddon, Görzig, Ólafsson, 2011).

Podle modelu jsou na úrovni dítěte způsoby používání internetu těsně propojeny se samotnými riziky. Současně to, jak dítě používá internet a jak často se setkává s negativními jevy, je určováno jeho psychosociálními charakteristikami. Blízké okolí (např. rodiče, škola a vrstevníci) dále usměrňuje u dítěte přístup k internetu, čas strávený online a aktivity, do kterých se na internetu zapojuje. I chování blízkého okolí podléhá další sféře vlivů; konkrétně je podmíněno vzdělávacím systémem, právním rámcem, dostupnou technologickou infrastrukturou, socioekonomickým uspořádáním společnosti či kulturními hodnotami, jež se liší napříč různými zeměmi. Model projektu EU Kids Online tedy ilustruje skutečnost, že online rizika nejsou izolovaným jevem a  že při zkoumání rizik je potřeba zohledňovat kontext. Díky tomu lze lépe porozumět tomu, proč některá z nich jsou rozšířenější než jiná apod. Z tohoto důvodu se popsaný kontextuální přístup stal inspirující i pro naši knihu, což předurčuje, že budeme na vybraná rizika nahlížet interdisciplinárně, s pomocí komunikačních, sociologických a jiných sociálně zaměřených teorií, přesto stále s dominantním zastoupením psychologie.

Z pohledu individuální úrovně, tedy z hlediska uživatele internetu, se nabízí několik teoretických vysvětlení, proč u některých dětí pozorujeme častější konfrontaci s online riziky než u jiných. Například dle hypotézy migrace rizik či hypotézy zranitelnosti se předpokládá, že děti ohrožené či znevýhodněné v běžném každodenním životě (např. mající psychické problémy, děti s pro- blematickým sociálním zázemím) jsou náchylnější rizikům souvisejících s používáním internetu (Livingstone, 2010; Livingstone, Haddon, Goerzig, 2012).

Obdobně lze uvažovat i u hypotézy sociální kompenzace (Valkenburg, Peter, 2007), dle níž jsou častěji vystaveny online riziku děti, kterým se v prostředí internetu vyjadřuje snadněji než tváří v tvář. K sociální kompenzaci v prostředí internetu pak tíhnou děti cítící se osamělé, neintegrované do vrstevnických skupin , trpící sociální úzkostností apod. Nabízí se tu však ještě jiné vysvětlení: za konfrontací s online riziky nemusí nutně stát psychosociální potíže, ale spíše šíře aktivit, do kterých se dítě zapojuje. Čím víc je na internetu aktivní, čím víc věcí v tomto prostředí umí, tím více negativních jevů na něj čeká a tím častěji se s nimi bude setkávat (Livingstone a kol., 2011).

Z uvedených vysvětlení je patrné, že příčiny vystavení se online rizikům se mohou lišit. Záměrem knihy je proto na konkrétních online rizicích ukázat, jaké děti jsou jimi ohrožené, jaké faktory toto ohrožení podporují, či naopak umírňují a s jakou intenzitou zranění se musejí vypořádat.

Knihu Děti a dospívající online vydalo nakladatelství Grada