Ukázky z knih: Naděžda Munzarová – Starý sad

Vytvořeno 18. 2. 2016 0:00

Autor: Redakce

Za devaterým kopcem, devaterým kamenem a sedmerým potokem byl jednou jeden sad... Navštivte s námi půvabné místo mezi starými stromy. V trávě pod jabloní objevíte červené jablíčko a s ním i zdejší zvířátka, která vás vtáhnou do svého malého království velkou silou vzájemného přátelství a nenápadné moudrosti.

Loutkoherečka a animátorka Naďa Munzarová vytvořila ve své autorské knize okouzlující minisvět plný půvabných ilustrací a jazykových hříček, ve kterém se dětská fantazie rozletí jako motýl.

Jak je dlouhý čas? Kde se berou oblaka? Jaké to je, když vás napadne nápad? Proč je cenné i to, co se nepovede? Čiperná zvířátka vám napoví. Prožijte spolu s Červíkem, Ptáčkem, Žábou, Motýlkem, Beruškou, Slimejšem a Myškou celý rok ve starém sadu a zažijte radost ze skvělého pohádkového vyprávění.

Ukázka z knihy:

Překvapení

Jak měl Červík narozeniny a nevěděl, jak dlouho trvá do příště 
Za devaterým kopcem, devaterým kamenem a sedmerým potokem byl jednou jeden sad a les a šípkový keř.
A v tom sadu v trávě pod jabloní leželo červené jablíčko.
Modrý ptáček chodil dnes celý den okolo, prohlížel si je, poslouchal, ale klovnout do něho si netroufal, protože mu připadalo, jako by uvnitř někdo byl.
A opravdu!
Najednou se na povrchu jablíčka objevila malinká dírka, ta se stále zvětšovala – a nakonec se z ní vysoukal nápis: dnes mám narozeniny.
Ptáček se dlouho nerozmýšlel a hned nahoru zavolal: „Chtěl bys dostat něco k narozeninám?“
„Ano, samozřejmě!“ ozvalo se z jablka a hned nato se objevil Červík, který uvnitř bydlel.
„Tak dobře, já ti něco připravím. Počkej do příště!“
Červík se zamyslel. „Jak dlouho trvá do příště?!“
Žádné zvířátko totiž neví, jak dlouhý je čas.
Ví jenom, kdy má vstávat, kdy má jíst nebo kdy má jít spát.
Modrý ptáček například tahá své hnízdo za provázek neustále za sebou, aby měl jistotu, že půjde spát vždycky včas.
V tu chvíli letěla kolem Beruška a Červík se jí hned zeptal: „Nevíš, jak dlouho trvá do příště? “
„Asi nějaký čas za teď…,“ řekla Beruška, ale jistá si tím nebyla.
Letěla proto k bodláčí, kde bydlela Vosa, a ta si myslela, že: „… příště je asi později než teď, ale dříve než potom.“
Pro jistotu se obě chtěly informovat ještě jinde a cestou potkaly Motýlka.
Ten měl ale hlavu plnou veršů, a tak si nemohl vzpomenout, a proto všichni tři letěli na radu k Pavoukovi pod borovici, a ten myslel, že:
„Příště znamená…, když teď trvá už moc dlouho. To se asi to teď už blíží k tomu příště…“
Přiběhla Myška a všichni si řekli, že se půjdou zeptat Žáby. 
Cestou jim Myška vykládala: „Nedávno mi Slimejš vzkázal, že teďkonc momentálně nemá čas, ale za chvíli, že mi přiveze, co minule zapomněl…, a zatím uplynul týden. Snad se jednou dočkám…“
Mezitím došli k louži, kde vyrušili Žábu, která právě hledala něco ve slovníku, a tak je odbyla: „Co znamená příště, vám řeknu příště. Teď hledám, co znamená teď.“
Když se vrátili k jablku a Červík vyslechl, co zjistili, řekl: „Mám nápad. Prozatím počkejte!“ a zmizel uvnitř i s tou cedulí dnes mám narozeniny.
Všichni se usadili kolem jablíčka, jen Ptáček se uvelebil ve svém hnízdě, které, jak víte, tahal na provázku stále za sebou.
Netrvalo to dlouho a z jablka se vysoukal nový nápis: příště mám narozeniny stále
Vosa vyletěla až nahoru a volala do jablka: „Narozeniny se mají přece jen jednou za rok.“
Motýlek dodal: „To je málokrát…“
A už volali jeden přes druhého: „Nemůžeš mít narozeniny, kdy se ti zachce!“
„To nejde, mít narozeniny každý den…“
„Narozeniny jsou přece svátek!“
Nato se ozvalo z jablka: „A proč by nemohl být každý den svátek?“

Knihu Starý sad vydalo nakladatelství Grada