Ukázky z knih: Václav Čtvrtek – Čárymáry na zdi

Vytvořeno 2. 6. 2016 2:00

Autor: Redakce

Obrázky mají velkou moc, a obzvlášť ty dětské. Přesvědčte se o tom ve znovuobjeveném pohádkovém příběhu Václava Čtvrtka s názvem Čárymáry na zdi (Grada, 2016). Co se všechno stane, když ožije křídový panák nakreslený na zdi mezi oknem a meruňkovým stromkem? Legendární tvůrce Rumcajse nebo Křemílka a Vochomůrky v půvabné knížce o oživlé malůvce na zdi odhaluje neviditelná kouzla ukrytá v dětské kresbičce.

Kniha vychází u příležitosti autorova 105. výročí narození a 40. výročí úmrtí.

Křídový panáček se narodil na jedné staré domovní zdi. Namaloval ho tam rošťák Standa Trnka. Kreslený panáček ale není jen tak obyčejnou čáranicí na zdi. Díky barevným křídám a jejich kouzelným čárám ožil, naučil se mluvit a zatoužil po podobném světě, jako je ten lidský, a tak panáček najde krásnou panenku, potká se se zlobou škarohlída Dusbaby i s lumpárnami nezbedného Standy. Usměje se nakonec pan Dusbaba? Polepší se Standa Trnka? A zůstane panáček se svou hodnou panenkou? Nechte se pozvat do kouzelného vyprávění Václava Čtvrtka.

Ukázka z knihy:

Jak jsem ho potkal

Bylo to navečer, když jsem šel zalívat zahrádku před domem. Stál na zdi mezi mým oknem a meruňkovým stromkem. Pozdravil jsem a zeptal jsem se ho:
„Kde se tu berete?“
Křídový panák neodpověděl. Díval se přes zahrádku na kopec, kam zapadalo slunce. Zdálo se mi, že ho něco trápí.
Našel jsem si pod zdí kousek oddrolené malty, od ucha k uchu jsem mu udělal oblouček – a panák se rozesmál:
„Dobrý večer, nezlobte se na mne. Vím, že tu na zdi nemám co dělat. Ale já musím být vždycky tam, kde mě kdo namaluje.“
Mluvil velmi správnou řečí. Asi ho někdo nakreslil kouskem křídy, který si vypůjčil ve škole.
„Líbí se vám u nás?“
Panák se rozhlédl po zdi. Byla holá, vybělená sluncem a omytá deštěm.
„Prosím vás, bude tu pořád tak pusto a nevlídně?“
„Bohužel.“
„Škoda,“ posteskl si panák. „Kdyby tu někde byl aspoň hřebíček, na který bych si mohl pověsit klobouk.“
Odpoledne se mi zlomila tužka a kousek tuhy mi uvázl na dně kapsy. Sáhl jsem pro něj, ale hřebík pro panáka jsem na zeď nenakreslil. Po chodníku za plotem zahrádky chodili lidé. Co chvíli se někdo objevil v oknech okolních domů. Všichni o mně věděli, že se každý den holím. Kdo se holí, opravdu už nemůže čárat veřejně po zdech. Pustil jsem tuhu zpátky do kapsy a panákovi jsem řekl:
„Přijdu, až se nikdo nebude dívat.“

Jak jsem si s ním povídal

V půl deváté večer už se nikdo nedíval. Vyšel jsem na zahrádku. Za nehtem jsem si nesl ždibec tuhy. Panák čekal.
„Jsem tak rád, že jste přišel,“ oddychl si. „Už jsem se bál, že budu muset mít klobouk celou noc na hlavě.“
Rozhlédl jsem se, jestli se opravdu nikdo nedívá. Přes okna všech domů v okolí byly spuštěny pruhované rolety.
Vzal jsem tuhu do štipců a nakreslil na zeď hřebík.
Panák si na něj pověsil klobouk.
„Už se tu začínám cítit doma.“
Trochu se zamyslel.
„Věšíte si doma klobouk taky na hřebík?“
„Ne. Věším ho buď na věšák, anebo ho ukládám do skříně.“
„Věšák, skříň,“ řekl toužebně panák a rozhlédl se po zdi. Nebylo tam nic než on a můj křivý hřebík. Umím velmi špatně kreslit.
Panák nad ním pokýval hlavou:
„U vás je všechno lepší. Máte knoflíky přišité na kabátě, ale já rovnou na břiše. Máte domy a stromy. Je vás hodně, a já jsem tu sám. I hřebíky máte rovné.“
Zahleděl se vzhůru k měsíci.
„I tohle jste si udělali?“
„Ne, to už tam bylo.“
„Ale je to velmi hezké,“ usmíval se panák do tváře měsíci.
Vydal se na cestu po zdi. Kráčel dlouhými kroky, jako by něco vyměřoval. Zmizel až tam, kde se zeď tratila ve tmě. Vrátil se a oslovil mě:
„Poslyšte, mohl byste mi darovat několik čar? Několik docela obyčejných čar. Bílých, černých, modrých, červených a žlutých. I třeba křivých. Já bych si je narovnal.“
Stále jsem mu nerozuměl.
„Zařídil bych si to tu stejně pěkně, jako to máte vy,“ poučil mě panák.
Ukazoval rukou po zdi.
„Postavil bych si tu dům, udělal cestu, pole a řeku. Zasadil bych stromy a kytky. I měsíc bych si udělal. Ušil bych si kabát, abych nemusel nosit knoflíky rovnou na břiše. I hřebík bych narovnal. Ne, ten bych nechal tak, protože je od vás.“
Uvažoval jsem, co by asi říkal Dusbaba, který bydlí nade mnou v patře, až by ráno našel na zdi celý panákovský kraj. Panák se podmračil.
„Jestli snad chcete ty čáry zaplatit, mázněte mi na zeď aspoň trošičku žluté. A já vám z ní nadělám peněz, ó jé! Ale mrzí mě, že jste lakomý.“
Začal si tiše vyzpěvovat říkačku o lakomci. Rozběhl jsem se domů.
V dolní zásuvce psacího stolu mám krabičku barevných kříd. Vysypal jsem si je do hrsti a rovnou s nimi zpátky na zahrádku. Na nohou jsem měl měkké domácí střevíce, ale zul jsem i ty a kráčel jen v ponožkách a po špičkách, aby mě nezaslechl Dusbaba.
...

Čárymáry na zdi

	Autor	Václav Čtvrtek
	Ilustrace	Michal Sušina
	Nakladatelství	Grada
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	112
	ISBN/EAN	978-80-247-5791-9
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny