Ukázky z knih: Václav Čtvrtek, Zdeňka Študlarová – Pohádková muzika

Vytvořeno 31. 5. 2016 2:00

Autor: Redakce

Vypravte se díky knížce Pohádková muzika (Grada, 2016), která je plná kouzel, na zámek knížat Hološveců z Perka! Zapomněly z něj odejít staré časy, proto se tu odehrávají podivuhodné věci. Potkáte tu vodníky, polednice, čerta, loupežníka, víly – a jako na každém správném zámku i tady žije strašidlo, které zatím marně čeká na vysvobození. Se všemi zapeklitými příběhy, v nichž hrají velkou roli kouzelné nástroje ze zámecké hudební komnatky, si musí poradit průvodkyně Terezka, učitel Josef a nezbedný žák Slavík. V zámku se totiž neustále děje něco proti fyzice...

Jak Terezka vodila turisty po zámku a Josef zlomil smyčec od houslí

Zámek, kde hrála pohádková muzika, stál na konci městečka. Měl vysokou věž s větrným kohoutem, devět střech a stříšek a jedenáct komínů. Chodilo se tam klenutou bránou přes padací most. V zámku měli třicet sedm komnat a komnatek. Vzadu byla malá branka, která vedla na starou zahradu a do zeleného parku. Za pobořeným plotem byl už jen dubový les.
Na zámku bydlela Terezka. Nosila modrou skládanou sukni s bílou blůzou, na nohách měla střevíčky na vysokých kramflíčkách, točila na prstě kroužkem s klíči a provázela po zámku turisty.
Přes silnici naproti stála škola. Učil tam Josef. Měl ve třídě skříň, ve skříni černé dřevěné pouzdro a v tom pouzdře housle a starý smyčec. Smyčec pamatoval už šest učitelů. Josef učil žáky zpívat a hrál k tomu na housle.
Až sem je to všecko obyčejné; ale odtud to začíná být proti fyzice.
Každé ráno vykoukla Terezka z okna, jestli už před zámkem stojí autobus s turisty. Potom seběhla dolů po schodech, aby spustila padací most a otevřela bránu. V kamenné předsíni v přízemí se chvilku zdržela. Je tam vycpaný medvěd a v předních tlapách drží plechovou kasičku.
Terezka klepla kramflíčkem o dlaždici a povídá medvědovi:
„Dobré jitro, nefouká tu na tebe?“
Na medvěda už sto let foukalo z chodby, ale kvůli Terezce vždycky spokojeně zabručel:
„Dobré ráno, je mi tu příjemně jako v zeleném lese.“
Terezka zatočila na prstě kroužkem s klíči, spustila most, otevřela bránu a vedla turisty dovnitř. Nahrnuli se do kamenné předsíně a začali hledat v peněženkách drobné. Terezka zaťukala klíčem na kasičku.
„Každý tam dá dvě koruny a děti polovic. Prosím vás, házejte to tam pořádně, nebo medvěd zabručí.“
Vtom cinkl do kasičky jen padesátník a medvěd hlasitě zamručel. Turisti se polekali a honem říkali, že uvnitř je hrací strojek. Terezka věděla, že to tak není. Tiše stála opodál a dívala se, jak turisti koukají medvědovi do huby a pán s PODROBNÝM PRŮVODCEM v ruce si tam svítí sirkou.
Potom si Terezka stoupla na třetí schod kamenného schodiště, počkala, až se to všecko utiší, a začala výklad:
„Zámek, který si prohlédnete, patřil knížatům Hološvecům z Perka. Hološvecové byli velmi zajímavý rod. Připomínají se jen dva jeho příslušníci. Je to předposlední Hološvec, který hrál na violoncello a dal v zámku zřídit hudební komnatku, kde se dodnes ozývá pohádková muzika. Komnatku navštívíme. Předposlední Hološvec a jeho choť paní Blandína měli dvě dcery, komtesky Kamélii a Štylfrídu.
Ložnici komtesek navštívíme. Poslední z rodu Hološveců zůstal svobodný, říkalo se mu Pikous a vzal ho čert. Navštívíme lovecký pokoj, kde se to stalo. Obujte si prosím bačkory, půjdeme do patra do hudební komnatky.“
V patře byla dlouhá chodba a vonělo tam starým dřevem. Turisti se tiše šourali v bačkorách. Za nimi po hladkých dlaždicích bruslila nejmenší holčička v největších bačkorách, co se na zámku našly. Všecko se to zastavilo před bílými dveřmi. Terezka otevřela a ukázala klíčem dovnitř nevelkého pokojíku:
„Jsme v zámecké hudební komnatce.“
Hudební nástroje tu ležely na stolcích se zdobenými nožkami, postávaly v koutech a byla jich plná skříň s vypouklými skly.
Housle se leskly jako zlatý pták.
Violoncello plulo v slunečním světle jako zlatá ryba.
Basa se nesla jako černý koráb.
Harfa se podobala oknu, za kterým prší.
Klavír si hověl na sloních nohách.
Flétna se špulila jako panenka.
Pikola, to byla její menší sestra.
Hoboj dělal hubičku, jako by chtěl foukat bubliny.
Klarinet se rozhlížel stříbrnýma očima.
Dlouhán fagot napůl utekl před turisty za záclonu.
Lesní roh se vinul jako zlatý had.
Trubka se bojovně blýskala.
Pozoun mohl být hned dlouhý, hned krátký, jako stra-šidlo.
Buben, to byl tlouštík oblečený do hladké košile.
Bubínek byl jeho synek.
Činely se blýskaly jako dvě slunce.
Ve vzduchu v hudební komnatce to tiše hrálo. Hrálo to samo od sebe, neslýchaně a zvláštně. Hra byla tišší a zas zvučnější, ozývaly se v ní struny, trubky, hoboje, flétny a zdálky dýchal buben.

Pohádková muzika

	Autor	Václav Čtvrtek, Zdeňka Študlarová
	Nakladatelství	Grada
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	176
	ISBN/EAN	978-80-247-5715-5
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny