Ukázky z knih: Zuzana Pospíšilová – Podivná hra

Vytvořeno 12. 3. 2017 2:00

Autor: Redakce

Jediná věta promění Karle život v peklo. Mohla prožívat běžnou krizi středního věku, s jakou se vyrovnává spousta jejích vrstevnic. Osud jí ale přichystá zkoušku těžšího kalibru. Někdo ji sleduje, naboural se do jejího počítače, do e-mailových schránek jejích dcer. Všude toho neznámého pronásledovatele tuší, posílá jí varovná znamení a baví se jejími amatérskými dedukcemi a intenzivním strachem o rodinu.

Proč ta podivná hra? Co po ní kdo chce? Karla se snaží se najít jakoukoliv stopu, která by jí pomohla všechno pochopit, ale nemá žádnou podporu v okolí. Cítí se jako štvaná zvěř. Je kořistí opravdového útočníka, nebo své vlastní fantazie? Proč se ve všem dá najít skrytý význam? Možná je opravdu blázen, jak si myslí její muž. Hraje hru, o kterou nestála, hru plnou strachu a bezmoci.


Ukázka z knihy:

O víkendu chtěl Marek zajet na chatu, dokud tam ještě nejsou hory sněhu. Holky neprotestovaly a Karla byla ráda. Vevnitř byla strašná zima, tak zatopili v krbu a pak se šli podívat ven. Při chůzi se zahřejí víc než v chatě. Živý plot už byl úplně bez listí a na zahradě ležela spousta šišek.
„Nejspíš si je sem nosí veverky a pak je v klidu okusují,“ řekla Karla a ukázala holkám, jak jsou některé šišky ohlodané.
„A to jim chutná?“ divila se Lucka.
Starší Eliška ji hned poučila, že z těch šišek vyjídají semínka. Názorně jí jedno ukázala. V zadní části zahrady, tam, kudy protékal lesní potůček, holky objevily ještě něco jiného.
„Co to je?“ divila se Lucka.
Voda udělala své. Vypadalo to pořád barevně, ale bylo to zkroucené do ruličky. Eliška to chtěla vylovit holýma rukama, ale Karla ji zastavila.
„Počkej, ať si nenamočíš rukávy. Voda je ledová, vyndáme to klacíkem.“
Kousek větvičky se na chatě našel vždycky.
„Co tam máte?“ zajímal se Marek.
„Nevíme,“ odpověděla popravdě Lucka.
„Ale hned se to dozvíme,“ žertovala Karla a přitom se snažila rozmotat barevnou ruličku.
Byl to terč. Takový dětský, na který se házejí míčky se suchými zipy. Na speciální látce se pak míčky přichytí. Spodní strana byla podlepená kartonem, který se ale při pobytu ve vodě totálně rozmočil. Tenhle terč znala. Holky ho kdysi měly, když chodily do školky. Terč se brzy polámal a suché zipy se z míčků začaly odlepovat, tak to museli vyhodit.
„Je to terč!“ hlásila tátovi Lucka.
To ho donutilo přijít.
„To je fakt hustý,“ pronesla Eliška. „U tebe v práci je zapíchnutý šíp a tady na chatě je zase terč!“
Karla se přestala usmívat a musela si přidřepnout, jak se jí udělalo nevolno. Marek si toho všiml a nejspíš mu došlo, že nad tím zase přemýšlí, a tak uhodil zhurta: „No bože. Kousek odtud je na cestě kontejner. Asi to někdo vyhodil a vítr to odnesl sem!“
„Ze zavřenýho kontejneru?“ zeptala se Karla tiše. Jejich kontejner má opravdu poklop s osmi malými uzavíratelnými otvory.
„Třeba byl plnej, tak nešel zavřít. Dlouho jsme tu nebyli, tak nevíme!“ hájil svůj názor Marek.
Karla raději mlčela, ale na náladě jí to rozhodně nepřidalo.
Krb se pomalu rozhořel, tak se dalo začít dělat i něco vevnitř. Z polotovarů přichystala rychlý a jednoduchý oběd. Při rutinní činnosti, jakou je vaření, se jí myšlenky v hlavě doslova předháněly. Co když ten terč opravdu patří k šípu? Chce tím dát najevo, že číhá všude? A proč byl šíp červený a terč je z dětské hry? Dětský terč? Karle se málem zastavilo srdce. Omáčka na plotně vzkypěla, a to ji naštěstí vrátilo do života. Pane bože, to snad ne? Mají se snad terčem útoku stát její holky? Ne! To nesmí dopustit. Jak to, že je Marek pořád tak v klidu? Copak mu to nedochází? Nezajímá ho, že jde dětem o život? Je mu to jedno? O koho jiného by se měla opřít než o něj?
Karla se ze všech sil snažila před dětmi nedávat najevo znepokojení. Nemůže je děsit. Třeba všechny ty výhrůžky nejsou myšleny vážně. Třeba je to jenom nějaká hra. Někdo si hraje s její fantazií? Ale proč?
Černé myšlenky v sobě skrývala celý den, ale večer musely ven. Potřebovala se Markovi svěřit, musela tu špínu ze sebe vypustit, jinak by nejspíš umřela strachy.
Když holky odešly do pokojíku a Karla s Markem do ložnice, posadila se na postel a řekla: „Třeba měla Eliška pravdu a ten terč patří k šípu, co je zapíchnutý ve stromě u mé práce.“
„Nesmysl,“ odbyl ji Marek.
Karla se zhluboka nadechla a vyslovila tu nejčernější obavu: „Co když to má znamenat, že terčem se stanou naše děti? Proto je to dětský terč!“
Marek na ni vytřeštil oči.
„Ty nejsi půl cvoka, ty jsi cvok celej!“
„Fakt nedokážeš připustit, že by se něco takovýho opravdu mohlo stát?“
„Ne!“ odpověděl Marek rozhodně. Byl vždycky hrdým nositelem svého znamení. Tvrdohlavý beran. A v poslední době čím dál tvrdohlavější.
„A co budeš dělat, až se něco stane? Co když holky někdo zabije nebo unese nebo kdoví co?“ zeptala se vyčítavě se slzami na krajíčku.
Marek chvíli mlčel, protože nesnášel debaty typu coby, kdyby. Pak přešel do protiútoku.
„Měla bys zajít k tý doktorce, jinak se z tebe zblázním já.“
Pak raději odešel z pokoje, sešel po schodech do obýváku. Tam si otevřel počítač a brouzdal na internetu.
Karla zůstala v ložnici sama. Jako v mrákotách se převlékla do pyžama a vklouzla do postele. Kdyby ji Marek aspoň vyslechl. Klidně ať si řekne svůj názor, ale ať aspoň někdy poslouchá. Karla se snažila odvést myšlenky jinam, vzala si sešit s číselnými rébusy. Luštit sudoku nebo kakuro byla její forma relaxace. Chvíli to šlo, ale pak se jí myšlenky opět stáčely jedním směrem. Jestli je to vyhrožování, tak ten NĚKDO asi chce, aby něco udělala podle jeho přání. Ale ona vůbec netuší, o co mu jde. Nebo to je namířeno na Marka? Dělá ve firmě velké obchody. Ale kdyby to tak bylo, tak by připustil, že se opravdu něco děje. Nebo právě proto je tak podrážděný? Někdo ho chce vydírat a on se nenechá? O práci Marek doma moc nemluví, tak to Karla nedokáže posoudit. Má se na to Marka zeptat rovnou? Raději počká. Marek toho už tak moc nenamluví, většinu času tráví spíš v práci, a když je doma, tak se do společných aktivit zapojuje jen výjimečně. Kdyby ho pořád takhle bombardovala svým trápením, třeba by utekl úplně.

Knihu Podivná hra vydává nakladatelství Grada

Podivná hra

	Autor	Zuzana Pospíšilová
	Nakladatelství	Grada
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	368
	ISBN/EAN	978-80-271-0290-7
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny