Ukázky z knih: Zuzana Pospíšilová, Kočičí pohádky – Kočičí pohádky

Vytvořeno 6. 4. 2018 2:00

Autor: Redakce

Máte rádi moderní pohádky? Máte rádi kočky? Vítejte v Kočičích pohádkách! Poznejte nejslavnější kocouří kapelu, zjistěte, proč na jaře rozkvétají kočičky, a seznamte se s kočkou jménem Kalamita. S touhle vesele ilustrovanou knížkou si užijete hodně kočičin.Smůla, nebo štěstí?

Ukázka z knihy:

Elza bydlela v domku blízko u silnice. S oblibou si vyskočila na betonovou zídku a pozorovala, co se děje na ulici.
Elza byla totiž kočka. Nebyla to jen obyčejná kočka, byla mimořádně krásná. Měla hebkou černou srst, velké, krásně zelené oči a pohybovala se ladně jako baletka. Není divu, že se za ní každý otáčel.
Když seskočila z plotu dolů a prošla se po chodníku, nebo dokonce přešla přes cestu, vždycky nějaké auto nabouralo, protože řidič měl oči jen pro tu nádhernou kočku. Chodci zase při pohledu na Elzu vráželi do sloupů nebo pouličních lamp.
„Nestalo se vám nic, pane?“ zeptala se jedna stará paní, která se dívala z okna zrovna ve chvíli, kdy nějaký pán narazil hlavou do pouliční lampy.
„To nic,“ odpověděl pán. Zvedl ze země klobouk, který mu z hlavy sletěl, a pak si hned začal zatlačovat bouli, která mu na čele okamžitě naskočila.
„Za to může ta černá kočka!“ věděla hned paní a prstem na Elzu zle zahrozila.
Pán se zastyděl, že se díval na krásnou kočku místo pod nohy, ale paní jeho svědomí ulevila.
„Já už to tady nějakou dobu pozoruju. Ta černá kočka nosí smůlu. Hlavně když přeběhne přes cestu. Jednou jsem ji viděla přejít přes cestu a řízla jsem se do prstu. Podruhé jsem si vymkla kotník. Teď jsem ji viděla stejně jako vy, tak už se hrozím toho, co bude!“ Paní na chvíli zmlkla. Nasála vzduch do nosu a pak vykřikla: „Pro pána Jána, vždyť se mi pálí oběd!“
Po těch slovech zmizela. Pán zíral na dým valící se z okna a přemýšlel, jestli nemá pro jistotu zavolat hasiče. Když se paní znovu objevila v okně, aby na vzduch vystrčila kouřící pánvičku, věděl, že to nebude potřeba. Rozloučil se a s boulí na čele odkráčel domů.
Upovídaná paní si svůj postřeh s černou kočkou nenechala jen pro sebe, a tak se Elze začali všichni obloukem vyhýbat. Nikdo ji nepohladil po jejím hebkém kožíšku, nikdo se s ní nepomazlil, a když chtěla přejít na druhou stranu silnice, všichni raději zavírali oči.
Elza z toho měla těžkou hlavu. Moc ji to trápilo, ale nevěděla, co má udělat, aby to změnila. Teď už nevysedávala na plotě, aby byla všem na očích. Byla raději schovaná v zahradě za plotem. Okolí pozorovala jen malou škvírkou.
Jednou Elza uviděla kominíka. Na první pohled se jí zalíbil. Byl taky celý černý, měl veselé oči a dokázal šplhat po střechách okolních domů. Všichni ho uctivě zdravili, hladili ho po špinavém oblečení, a ještě o něm tvrdili, že nosí štěstí.
Elza si řekla, že musí zjistit, co je na něm jiného. Proč on prý lidem nosí štěstí, kdežto ona smůlu? Když ho viděla, přeskočila plot, přeběhla přes cestu a vydala se přímo k němu.
Lidé najednou nevěděli, co si o tom mají myslet. Budou mít smůlu, nebo štěstí, když viděli kominíka i černou kočku?
Kominík měl naštěstí jasno. „Přišla jsi mi pomáhat?“ zeptal se vesele a Elza se mu s láskou otřela o umouněnou nohavici. Na střechu pak vylezli společně. Elza mu dělala skvělou společnici. Kominík jí vyprávěl všelijaké příhody a taky se s ní dělil o svačinu. Ti dva už bez sebe neudělali ani krok.
Protože štěstí vždycky zvítězí nad neštěstím, mezi lidmi už se od té doby nikdy neříkalo, že černá kočka přináší smůlu. Elza byla kominická kočka, která spolu s kominíkem nosila jen a jen štěstí.

Kočičí pohádky

	Autor	Zuzana Pospíšilová, Kočičí pohádky
	Ilustrace	Michal Sušina
	Nakladatelství	Bambook
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2018
	Vydání	1.
	Počet stran	104
	ISBN/EAN	978-80-271-0675-2
	Ediční řada	Pohádkové čtení

Do nakladatelství

Porovnat ceny