Astrid Lindgrenová – Bratři Lví srdce

Tato kniha u nás vychází poprvé v roce 1992, originál pochází z roku 1973. Její autorkou je švédská spisovatelka par excellence Astrid Lindgrenová. Bratři Lví srdce jsou dobrodružným příběhem plným napětí a neočekávaných zvratů, příběhem o odvaze, přátelství a věčně živé touze po svobodě, pro jejíž vybojování a udržení se člověk často musí vzdát osobního pohodlí, riskujíc všechno, co má, včetně holého života. Autorka nutnost jedincova osobního nasazení komentuje slovy jedné z postav: „Jsou věci, které se musí dělat, i když jsou nebezpečné, protože jinak by si člověk nepřipadal jako lidská bytost, ale jako kus hadru.“ [1]

Je to dobrodružný příběh o bratrské lásce a přirozené touze po svobodě, která může mít na člověka formativní vliv a podstatně ho změnit. Ústy mladšího ze dvou bratrů, Suchárka, z jehož pohledu je příběh vypravován, se dozvídáme o jeho statečném bratru Jonatánovi a o světě Nangijale, kam se člověk dostává po smrti. Suchárek, vl. jm. Karel Lev, je vážně nemocný chlapec, který má již brzy zemřít. Naštěstí má vedle sebe staršího bratra Jonatána, který dokáže bratříčka rozveselit a povídat si s ním, takže nemusí myslet na to, co se tak nezadržitelně blíží. Jonatán Suchárka uklidňuje a dává mu naději, že smrtí nic nekončí a že teprve smrt ho může přenést do mnohem krásnějšího a bezpečnějšího světa, do světa Nangijaly, ve kterém už nikdy nebude churavět. Přirozeně, že je Suchárek nadšen bratrovým vyprávěním, a to natolik, že už nemyslí na nic jiného. Už se vidí, jak bude běhat po loukách, koupat se v potůčcích, lovit ryby, dělat si ohníčky, prostě radovat se z věcí, které mu v tomto smutném světě byly odepřeny.

Osud, nebo autorský subjekt, to však chtěl jinak. Nedlouho po tomto rozhovoru totiž vypukl v domě, kde chlapci bydleli, požár. Toto neočekávané neštěstí způsobilo, že do Nangijaly odešel dřív Jonatán. Ten totiž ve snaze zachránit Suchárka skočil společně s ním na zádech z okna, přičemž se smrtelně zranil. Poslední slova, která Suchárkovi řekl, byla: „Neplač, Suchárku, uvidíme se v Nangijale!“ [2]

Se ztrátou milovaného bratra se Suchárek nedokáže vyrovnat, neustále na něj musí myslet stejně jako na poslední slova, která od něj zaslechl: „uvidíme se v Nangijale“.  Sám dobrovolně odchází do Nangijaly za bratrem, zanechávaje za sebou dopis na rozloučenou.

Z Nangijaly je Suchárek nadšený. Je ještě mnohem hezčí, než jakou ji viděl ve svých představách. Opět se šťastně shledává s bratrem. Mají vlastní dům s cedulkou Bratři Lví srdce. Celý den nedělají nic jiného kromě koupání, lovu ryb, jízdy na koni. Suchárek je zcela zdravý a už jenom ten fakt, že nemusí ležet celý den v posteli, ho naplňuje nesmírným štěstím. I ostatní obyvatelé Ťřešňového údolí, ve kterém chlapci bydlí, jsou neuvěřitelně srdeční a veselí lidé. Suchárek však už brzy zjišťuje, že život v Třešňovém údolí není zase tak bezstarostný, jak si donedávna myslel. Všímá si jakéhosi neurčitého stínu ve tváři zdejších lidí, ale nedokáže ho přiřadit žádné objektivní příčině. Suchárek však už brzy proniká díky Jonatánovi a Žofii pod povrch falešné bezstarostnosti. Sousední Šípkové údolí, které je stejně tak krásné jako údolí Třešňové, je totiž „okupováno“ nepřátelskými vojsky hrůzovládce Tengila, která drží zdejší obyvatele nesvobodné, v otrockém poddanství. Žofie s Jonatánem, kteří jsou v této věci osobně angažovaní, spolupracují s tamějším tajným odbojem a dorozumívají se prostřednictvím poštovních holubů, které Žofie chová. Ta dostává pravidelně zprávy z vedlejšího údolí o dalším vývinu událostí a zjišťuje, že Urban, jedna z největších nadějí v boji za osvobození, byl jat Tengilovými lidmi a je uvězněn v Katlině sluji. Katla je jednou z největších a nejobávanějších zbraní Tengila, drak plivající smrtonosný oheň, kterého Tengil ovládá skřípavým zvukem rezavé trubky. Zároveň dostávají alarmující zprávu, že mají v Třešňovém údolí zrádce, který spolupracuje s Tengilovými lidmi. Všichni angažovaní jsou touto zprávou šokováni, uvědomují si, že bez Urbana je jakýkoli boj předem ztracený. Proto vyráží Jonatán do Šípkového údolí ve snaze vytrhnout Urbana ze spárů Katly. Suchárek, který nevydrží sám doma bez bratra a který získává důvodné podezření, že zrádcem je Hubert, podivně se chovající muž se zrzavým knírem, nechává doma Žofii zprávu o svém zjištění a vyráží po stopách bratra vysoko do hor. Tam se uprostřed noci střetává s hladovými vlky, kteří si na něm málem pochutnali, nebýt Huberta, který se na místě objevil v poslední chvíli a téměř ho vytrhl vlkům z tlamy. Otřesený Suchárek vděčný za záchranu holého života si uvědomuje, že ho zachránil zrádce, který zaprodal Třešňové údolí, a okamžitě od něj co nejdál odjíždí. Najde si malou jeskyni, ve které si ustele a snaží se usnout. Zanedlouho potom se na totéž místo dostávají s koňmi dva neznámí, kteří si u vchodu jeskyně rozdělávají oheň, aniž by se podívali dovnitř. Jak Suchárek zjišťuje z útržků jejich rozhovoru, jsou to Tengilovi vojáci, kteří zde čekají na zrádce z Třešňového údolí, který jim má předat důležité informace. Suchárek ke svému obrovskému překvapení zjišťuje, že tímto zrádcem je Jossi, hostinský z hospůdky U Zlatého kohouta. Suchárek nerozumí tomu, proč Jossi, ten dobrosrdečný, veselý člověk, kterého si tak oblíbil, zrazuje všechny své přátele. Pro jednoznačnou identifikaci Jossiho příslušnosti k Tengilovým lidem je mu na hruď vypálen znak Katly. Nepřátelé se pomalu rozcházejí, Suchárek si oddychuje, že zůstal neodhalen, když vtom se jeden z vojáků vrací pro zapomenuté křesadlo a přitom na něj naráží. Karlovi nezbývá nic jiného než zachovat chladnou hlavu a tvrdit, že se zrovna teď probudil, vůbec nic neslyšel a že je ze Šípkového údolí, kde bydlí u svého dědečka. Vojáci se tváří tupě a vedou ho společně s nimi k jeho domnělému dědečkovi. Karel prochází mezi domy Šípkového údolí, obehnaného obrovskou zdí, a snaží se z vnějších znaků rozpoznat, ve kterém domě by tak asi mohli bydlet starší lidé, které by vydával za své prarodiče. Až téměř na konci vesnice vidí u jednoho domu bílou poštovní holubici, která určitě patří Žofii, a starého dědečka. Na nic nečeká a rozběhne se proti němu a přitom, jak ho radostí objímá, ho prosí, ať ho zachrání před vojáky tím, že ho bude vydávat za svého vnuka. Dědeček se dokonale ujme své nové role, takže vojáci bez podezření hned odcházejí. Karel měl obrovské štěstí, že zde narazil zrovna na Matyáše, člověka, který je shodou okolností aktivně činný v odboji a který u sebe ukrývá Jonatána. Oba bratři se opět radostně shledávají. Suchárek informuje bratra o tom, kdo je opravdový zrádce. Jonatán tomu může jen stěží uvěřit. Jejich dalším dílčím úkolem je vykopat tunel, který vede z Matyášova domu pod zdí na svobodu, aby tudy mohli nepozorovaně propašovávat lidi i zbraně.

Tunel je brzy hotový, záchranné výpravě za Urbanem tudíž nestojí nic v cestě. Oba bratři vyráží spolu. Cestou navštíví spoustu krásných míst, která se však pro závažnost jejich cesty nezdají být až tak oslnivá. Od Karmova vodopádu, pojmenovaném po obrovském hadu ze starých dob Karmovi, se oběma naskytne otřesný pohled na Katlu. Oba jsou otřeseni jejím zjevem. Katlina sluj je totiž nedaleko odtud.

Další den vyráží k tabulové hoře, ve které je vybudované vězení pro nepohodlné, nepřizpůsobivé vesničany. Bratři vyslechnou rozhovor stráží, že Urban padne dnes večer za oběť Katle. Musí začít jednat, kdyby tak existoval ještě nějaký jiný vchod do jeskyně, říkají si oba zoufale. Shodou náhod si všímají lišky, která jako by vyskočila ze skály. Hned to místo lépe prohledají a zjišťují, že za keři, které zde vyrůstají, je nějaký další vchod. Protloukají se jeskynním labyrintem, plavou, plazí se, jdou, vyhýbaje se temným černým dírám, až se nakonec objevují v rozsáhlém sále, který nelze ozářit ani světýlkem z pochodně. Konečně našli Urbana, podvyživeného a zesláblého, uvězněného v kleci jako hladové zvíře. Prolévají vlastní krev, jenom aby se jim podařilo Urbana vysvobodit.

„Pojď, Suchárku, budeme řezat,“ řekl. A já svým nožem řezal taky. Ale co jsme mohli dokázat dvěma noži tam, kde jsme měli mít sekeru a pilu! Ale řezali jsme, až nám z rukou tekla krev. Přitom jsme plakali, protože nám bylo jasné, že jdeme pozdě. Urban to taky pochopil, ale možná tomu nechtěl úplně uvěřit, protože v kleci těžce oddychoval napětím a několikrát zamumlal: „Pospěšte si, honem!“ A my pospíchali, až krev crčela. [3]

Urbana se nakonec přece jenom s vypětím všech sil daří zachránit, mizí stejnou cestou, kudy přišli. Vojáci o této cestě pravděpodobně nevěděli, protože je nepronásledovali jeskyní, ale až na povrchu. Následuje velká honička na koních. I když má Jonatán jednoho z nejrychlejších koní, přece jenom je vojáci dohánějí, protože na něm sedí oba se Suchárkem. Karel navrhuje, aby ho někde za kopcem vyhodil, že se skryje, aby tak byli s Urbanem rychlejší a nebyli chyceni vojáky všichni tři. Jonatán souhlasí, Suchárek se ukrývá u Karmova vodopádu a čeká do dalšího dne, než se pro něj vrátí bratr. Večer slyší Karel nějaké hlasy, poznává Žofii, s Hubertem a… Jossim. Karlovi je okamžitě jasné, která bije, že je chce Jossi vlákat do pasti. Na nic nečeká a obviní Jossiho ze zrady. Je vidět, že se tento cítí ohrožen a kleje a brání se ze všech sil Suchárkovým „pomluvám“. Suchárkovi však nikdo nevěří, protože před nedávnem zase zcela neopodstatněně obviňoval Huberta. Vtom si náhle Suchárek vzpomene na Katlin cejch, který má dokázat Jossiho loajalitu k Tengilovi. Žofie přikáže Jossimu, aby ukázal hruď, a když tento nechce, sama mu roztrhne košili a s hrůzou zjišťuje, že měl Suchárek pravdu. Prozrazený Jossi na nic nečeká a naskakuje do loďky odplouvaje pryč. Ale proud je natolik silný, že jej stahuje k vodopádu, se kterým zvládá Jossi jen těžko bojovat. Končí v hlubinách Karmova vodopádu.

Karel se rázem stává hrdinou a přízvisko Lví srdce mu náleží plným právem. Na nic nečekají a vyráží do Šípkového údolí. Tam se všichni šťastně shledávají. Den povstání se blíží. Z Třešňového údolí přichází mnoho statečných bojovníků, mají vlastní vybudovaný tábor v lesích za Šípkovým údolím. Žofie organizuje zásobování v Šípkovém údolí, lidé z Třešňového posílají potravinovou pomoc přes hory a pak tunelem k Matyášovi a ten v noci obchází vesnická stavení s přídělem potravin, riskuje vlastní život. Tengil po útěku Urbana zpřísnil represivní opatření, trápil a mučil obyvatele Třešňového údolí všude, kde mohl.

Dochází k závěrečnému střetu, mnoho lidí padlo na obou stranách. Přesto se zdálo, že se daří lépe obyvatelům Šípkového údolí, když vtom se na místě objevil Tengil i se svou trubkou, která rozsévala smrt ze chřtánu Katly. Ta likvidovala každého, na koho Tengil ukázal. Zdá se, že je vše ztraceno. Ale Jonatánovi se daří husarský kousek. „Já jen sledoval, jak pobízí koně, žene ho jako šipku nahoru na pahorek – nikdo na nebi ani na zemi by nedokázal jet rychleji – přijíždí k Tengilovi… míjí ho… A pak znovu zazněla trubka. Ale tentokrát na ni zatroubil Jonatán. Vyrval ji Tengilovi z rukou a zatroubil. Aby Katla pochopila, že má nového pána.“ [4] Tak končí zlověstný Tengilův příběh, stal se obětí své vlastní zbraně.

Je po bitvě, Šípkové údolí získalo zpět svoji svobodu. Zaplatilo za to však krutou daň v podobě mnoha mrtvých. Jonatán se Suchárkem mají poslední úkol. Odvést Katlu zpět do její sluje a přivázat ji ke zlatému řetězu, protože dokud je v Šípkovém údolí, nemůže nikdo ani jásat nad vítězstvím, ani truchlit nad mrtvými. Jonatán se Suchárkem jdou toutéž cestou, kterou již jednou absolvovali. Katla jde poslušně za nimi, jenom koně se mohou zbláznit z dračice, která jim dupe za oháňkami. A právě splašený kůň zapříčinil na mostě u Karmova vodopádu, že Jonatán, který chtěl zrovna zatroubit na Katlu, upustil trubku do hlubiny. Katla si okamžitě uvědomuje, v jaké je situaci a že už není nejmenší důvod, proč by měla někoho poslouchat. Okamžitě začne oba bratry pronásledovat, šlehaje po nich svými plameny. Ti v zoufalé snaze zachránit si holý život uženou oba koně, kterým se ráz naráz podlamují nohy, a nemohou dál. Bratři se kryjí za obrovským balvanem a loučí se, protože jim je jasné, že toto je úplný konec. Vtom se však Jonatán vzmůže na poslední odpor a ze všech sil se snaží do balvanu opřít. Ten – nikdo neví, jakým zázrakem – povoluje a sráží rozzuřenou Katlu do Karmova vodopádu. V té chvíli se na scéně objevuje další bájná nestvůra, obrovský had Karm, který s Katlou vede boj na život a na smrt. Nakonec se obě tyto obludy navzájem ničí a oba bratři tomu jenom s němou hrůzou přihlížejí.

Hrom a Pírko sotva stáli. Bratři si rozbijí tábor kousek od Karmova vodopádu. Suchárek se u ohně ptá bratra, kde je teď Matyáš, který se stal jednou z obětí dopoledního běsnění. Jonatán odpovídá, že je v Nangilimě. „Tam ještě vládnou časy pohádek a ohníčků. V Nangilimě nejsou časy zlých pohádek, ale časy samých her. Lidi si tam hrají a taky pracují a ve všem si navzájem pomáhají, ale hlavně si pořád hrají, zpívají, tancují a povídají si pohádky.“ [5] Suchárek by se nejraději „vypravil“ za Matyášem a pomohl mu s prací, na kterou je teď v Nangilimě sám, tolik si ho oblíbil. V tu chvíli ani netuší, že nebude trvat dlouho a budou v Nangilimě s bratrem oba. Jonatán byl totiž zasažen ohněm Katly. Ohněm, který zasaženého rovnou usmrtí, anebo navždy ochromí. A právě v tomto okamžiku si Jonatán uvědomoval, že přestává cítit nohy. Vyřešit dilema, zda zůstat kompletně ochrnutý v Nangijale, anebo zcela zdravý v Nangilimě, nebylo pro Jonatána nijak těžké. Plačící Karel byl jednoznačně rozhodnut odejít s bratrem. Tentokrát si vyměňují role, Karel je ten silnější a Jonatán se nechává nést na zádech až k okraji strže.
Neviděl jsem propast pod sebou, ale věděl jsem, že tam je. Stačí udělat jeden krok do tmy a všechno bude pod námi. A už brzy.
„Suchárku Lví srdce,“ řekl Jonatán, „máš strach?“
„Ne, vlastně ano… mám strach, ale skočím stejně, Jonatáne, skočím… teď… a už nikdy se nebudu bát, už nikdy…“
„Nangilima! Jonatáne, vidím světlo!
Vidím světlo!“[6]


POZNÁMKOVÝ APARÁT:

[1] LINDGRENOVÁ, A.: Bratři Lví srdce. 1. vyd. Praha: Albatros, 1992. ISBN 80-00-00347-3. S. 40.
[2] Tamtéž, s. 13.
[3] Tamtéž, s. 125.
[4] Tamtéž, s. 144.
[5] Tamtéž, s. 154–155.
[6] Tamtéž, s. 159.


Čtěte také:

Astrid Lindgrenová – nekonvenční spisovatelka pro děti a mládež

Astrid Lindgrenová – Bratři Lví srdce (recenze)

Astrid Lindgrenová – Bratři Lví srdce (ukázka)