Christopher Paolini – Brisingr - Strana 2

Ve Farhen Duru se vlekla jednání o králi a Eragon trpěl. Měl pocit, že vše, co se probírá, nemá s hlavním problémem nic společného. Orik se mu snažil vysvětlit, že to je způsob, jak jednají trpaslíci, a žádal ho o trpělivost. Ve volných chvílích se Eragon se svou ochrankou toulal po chodbách. V myšlenkách se pohyboval daleko od místa, kde se zrovna nacházel, a došel tak dvakrát na totéž místo, jako by ho přitahovalo. Byly to podzemní chodby, neobydlené, nevyužívané. Od svého doprovodu se dověděl, že tam někde daleko v chodbách žijí trpaslíci vykázaní ze společenství. Při druhé návštěvě tohoto místa byla skupina napadena trpaslíky v černém bez viditelného označení. Po urputném boji se podařilo většinu útočníků zabít. Bohužel však padl také Kvistor, Eragonův nejbližší průvodce.
Boj v podzemních chodbách se nedal přeslechnout. Když tedy Eragon vyhledal Orika, byl už obeznámen, že došlo k šarvátce. Vzhledem k podivnému typu zbraní, které měli útočníci, se dalo uvažovat o tom, že za napadením stojí jeden z klanů, jejichž náčelník se chce stát králem trpaslíků. Zatímco se Orik vydal zjišťovat podrobnosti a hledat důkazy, Eragon šel do podzemí oznámit Kvistorově matce jeho úmrtí. Dalšího dne na schůzce klanů byl souboj v chodbách hlavním tématem. Hlavním mluvčím v diskuzi se téměř okamžitě stal Orik, který měl v rukou všechna esa s důkazy. Když vyložil vše, co se jim podařilo zjistit, a předvedl svědky, shledali klanoví náčelníci i starší, že jsou jeho slova pravdivá a nezpochybnitelná. Náčelníka útočícího klanu odsoudili (v podstatě na jeho přání) k bojkotu jeho samého i celého jeho klanu. Vzápětí na to se rada shodla, že je již připravena hlasovat o novém králi, a Eragon tak mohl konečně přivolat Safiru.

Roran byl v táboře přidělen pod nového velitele – Edrika. Byl to muž statečný a schopný, ale k vojákům hrubý a sebemenší překročení daných povelů nemilosrdně trestal. V bitvě, do které se chystali, měli dobýt menší vesničku, kterou drželi Galbatorixovi vojáci. Ukázalo se, že vojsko Království je ve značné přesile. Nebýt Roranova zásahu, pravděpodobně by všichni padli. On však, vědom si toho, že jde proti rozkazu, vytvořil se skupinou přidělených mužů strategii takovou, že většinu nepřátelských vojáků pobili a sami přitom téměř nebyli zranění. Sám Roran zabil téměř dvě stovky nepřátelských vojáků.
Nasuada opět musela řešit problémy mezi druhy bojovníků, které přijala do své armády. Lidé bohužel nedokáží zapomenout na to, co se stalo v minulosti, a proto bylo obecně velmi špatně snášeno spojenectví s urgaly. Bylo však nutné nejen proto, že to byli zdatní bojovníci, ale také proto, aby se nepřidali na stranu nepřátel. Přesto se v noci jeden z Vardenů vplížil do tábora urgalů a tři z nich zabil. Náladu jí zvedne až zpráva od Eragona, který oznamuje, že volba krále bude do tří dnů, a žádá, aby za ním vyslala Safiru.

Za určenou dobu se klanoví náčelníci znovu sešli a proběhlo hlasování. Až do poslední chvíle byli ve hře celkem tři návrhy. Poslední hlas rozhodl, že se králem trpaslíků stane Orik. Vzápětí po volbě dorazila do Farthen Duru také Safira, takže Eragonova radost byla naprosto dokonalá. Během několika dalších dnů proběhla slavnostní korunovace nového krále, při níž Safira opravila hvězdný safír, jak trpaslíkům slíbila při poslední návštěvě. Krátce poté se vydali s Eragonem na cestu k elfům, aby pokračovali ve svém výcviku.
V táboře zatím musel Roran zaplatit za své rozhodnutí jít proti rozkazu velitele. Na pranýři dostal 50 ran bičem. Krátce na to si ho Nasuada opět povolala a vyslala na další výpravu, tentokrát jako velitele. I když neuposlechl příkaz, prokázal při tom opět výborné vůdčí i strategické schopnosti a do čela výpravy, kterou chystala tentokrát, potřebovala muže, který má respekt a uznání. Tato dobyvatelská cesta totiž měl specifikum v tom, že byla složena napůl z mužů a napůl z urgalů. Nasuada se domnívala, že nutná spolupráce dvou ras by mohla uklidnit a vylepšit vztahy. Cesta i přepadení konvoje proběhly bez potíží, ty se dostavily až ve chvíli, kdy Roran odhalil skupinu čtyř urgalů, jak se baví pomalým mučením jednoho z královských vojáků. Okamžitě ukrátil jeho trápení a jeho tyranům udělil trest. Hlavní z nich se však vzepřel a hádka nutně vedla k souboji o vedoucí postavení. Ačkoliv byl Roran v nevýhodném postavení kvůli zbičovaným zádům, dokázal urgala v souboji porazit a získal si tím další respekt.

Po čtyřech dnech cesty dorazili Eragon se Safirou k elfům. Oromis s Glaedrem již na ně čekali. Eragon jim vyprávěl vše, co se v posledních dnech přihodilo, a také kladl mnoho otázek. Na velkou část z nich stačila jedna odpověď. Není synem Morzana, jak se domníval od poslední bitvy s Murtaghem. Jsou sice bratři, jak tvrdil, ale pouze nevlastní. Jeho skutečným otcem byl Brom. Poté se dověděli také o dalším tajemství draků. Mají totiž schopnost přenést svou duši do srdce srdcí a to mohou mít uloženo i mimo své tělo. Tím se vysvětlilo neobyčejné množství síly, které má Galbatorix, a také síla, kterou najednou získal Murtagh. Po návštěvě Oromise se Eragon se Safirou letěli podívat ke Stromu života, aby opět pátrali po zbrani, kterou by podle Angelina kočkodlaka měli najít v jeho kořenech. Bohužel opět neuspěli. Nezbývalo jim tedy, než si jít odpočinout a doufat, že druhý den se jim podaří získat meč jednoho z minulých jezdců, který přechovává elf Fiolr. Bohužel i tato naděje se ukázala jako lichá. Vydali se tedy k elfské kovářce Rhunön, která v dřívějších dobách vytvořila všechny meče Jezdců. Jak se ukázalo, byly meče kovány ze speciálního materiálu, který Rhunön kdysi náhodně našla a který už není k mání. Navíc ona sama je vázána slibem, že už nikdy žádný meč pro Jezdce nevyková. Eragon se opět vydal ke Stromu života, protože tentokrát byl přesvědčen, že ví, co hledat. Bohužel museli to, co chtěli, získat násilím, což elfové velmi špatně snášeli. Napadnout Strom života je nepřípustné. Když Eragon dovlekl hroudu zářoceli do kovárny, Rhunön se nestačila divit. Celou noc pak strávila kováním meče pro nového Jezdce. Aby však neporušila svůj slib, půjčila si k tomu Eragonovo tělo. Byl to tedy vlastně on sám, kdo si meč vykoval. To také shledávala jako jeden z možných důvodů, proč meč, když Eragon vysloví jeho jméno, vzplane. Eragon i Safira jí poděkovali a vydali se rozloučit s Oromisem a Glaedrem. Ukázalo se, že ani oni nezůstávají dále v elfském městě. Seznali, že je na čase ukázat Galbatorixovi, že existuje ještě další Jezdec, a podpořit tak síly vojska královny Islanzadí, které obléhá Gil’ead. Zároveň s posledními radami, které jim mohli jejich učitelé předat, získali od nich Glaedrovo srdce srdcí, aby mohli být stále ve spojení a také pro případ, že by se jednomu z nich něco stalo.

K Nasuadině vojsku se Eragon dostal právě včas. Zahájili již obléhání Feinsteru, ale očarovaná brána jim nedovolovala vstoupit do města. Se Safiřinou a Eragonovou pomocí se ale nakonec podařilo město si podmanit. Když se Eragon s Aryou dostali do věže hradu, narazili na skupinu kouzelníků, kteří se pokoušeli přivolat dalšího Stína. Téměř se jim podařilo tomu zabránit, ale Eragon ztratil kontakt s realitou a propadl se do Glaedrových myšlenek. Spolu s ním prožíval boj s Murtaghem a Trnem a také okamžik, kdy Oromise přepadl záchvat a Murtagh, i když už byl téměř poražen, ho zabil. Ve věži se mezitím podařilo zbývajícímu kouzelníkovi vyvolat Stína. Tentokrát to byla Arya, kdo ho nakonec přemohl a zabil.
Po bitvě se Eragon a Safira sešli s Aryou, elfími kouzelníky a Nasuadou a sdělili jim vše, co se dověděli. Kdo je skutečným Eragonovým otcem, jak přišli k meči. A tragickou zprávu o smrti Oromise. Také jim prozradili tajemství dračího srdce srdcí.

Oproti předpokladům se příběh zapletl natolik, že bude pokračovat ještě čtvrtým, snad již definitivně posledním dílem.


Čtěte také:

Christopher Paolini

Random House odtajnil název a obálku závěrečného dílu série Odkaz Dračích jezdců autora Christophera Paoliniho

Eldest – červená kniha: staň se tím, kým máš být (recenze)

Eragon, modrá kniha – dobrodružství začíná (recenze)

Christopher Paolini – Eragon