Christopher Paolini – Eragon

Obchodníci, kteří každý rok přijížděli do Carvahallu vykupovat přebytečné plodiny, se letos opozdili. Když konečně rozložili své stánky, dověděli se obyvatelé vesnice o podivných událostech v zemi. Houfují se vojska, krajem se potulují hordy Urgalů a tak dále… Ačkoliv se Carvahall nacházel stranou od hlavních měst, přece jen vesničané znervózněli. Eragona však víc než novinky ze světa zajímaly příběhy o Dračích jezdcích, a proto se nemohl dočkat večera. Když konečně slunce zapadlo, shromáždili se lidé kolem ohně a čekali na příchod trubadúrů a vypravěče Broma. Tento večer byl obzvláště významný, protože Brom vyprávěl příběh o zkáze Jezdců, který byl v království tabu.

V noci Eragona probudil zvláštní zvuk. Dlouho nemohl najít jeho zdroj a nakonec se ukázalo, že vychází z modrého kamene. Kámen totiž nebyl kámen, ale vejce. A za pár okamžiků se z něj vyklubal malý, zářivě modrý drak. Eragon byl nejprve vyděšený, ale pak se mu drak začal líbit. Když se ho poprvé dotkl, projela mu dlaní ostrá bolet a objevila se na ní bílá značka podobná jizvě po spálenině. I když zprvu přemýšlel, že by draka zabil nebo se ho jinak zbavil, zjistil, že to nedokáže. Ráno ho odvedl do lesa, kde mu vystavěl příbytek. Jak čas ubíhal, pouto mezi nimi stále sílilo. Drak ovšem rostl velmi rychle, takže Eragon musel znovu začít přemýšlet, jak oznámit strýci, že si pořídil „mazlíčka“. Při jednom z pravidelných setkání zažil Eragon další šok, v hlavě se mu totiž ozvalo jeho jméno, jako by na něj někdo promluvil. Jeho spojení s drakem totiž už natolik zesílilo, že byli schopni spolu komunikovat prostřednictvím myšlenek. Bylo tedy třeba najít konečně nějaké jméno, kterým by draka oslovoval.

Pro informace o dracích i o dračích jménech se vydal za Bromem. Snažil se být velmi nenápadný, aby stařec nezískal sebemenší podezření, což se mu také povedlo. Společně s drakem, který se ukázal být dračicí, nakonec vybrali jméno Safira.

Roran se ve vesnici dověděl, že v sousední vsi potřebují do mlýna pomocníka, a rozhodl se tuto práci přijmout. Chtěl si vydělat nějaké peníze, aby mohl požádat o ruku Slounovu dceru Katrinu. Když Eragon doprovází Rorana do vesnice, vyslechne, jak Sloun vypráví podivným cizincům o kameni, který Eragon našel v Dračích horách. I když netuší, o koho jde, chápe Eragon, že to nejsou přátelské existence. V uličkách vesnice narazí na Broma a nepodaří se mu před ním ukrýt dračí značku v dlani. Bromovi sice zaplanou oči, ale nic neřekne. Eragon rychle odchází z vesnice a míří přímo za Safirou. Ta, když slyší o podivné návštěvě, vzlétne s Eragonem na zádech a letí bez jakéhokoliv vysvětlení dál a dál do Dračích hor. Až po velmi dlouhé době se podaří Eragonovi prorazit pevnou bariéru její mysli a přinutit ji přistát. Od drsných šupin má úplně rozedrané vnitřní strany stehen a je celý zmrzlý. Chápe, že je Safira vystrašená, ale zároveň se jí snaží vysvětlit, že její útěk mu zabránil varovat strýce Gera, kterému možná hrozí nebezpečí. Nakonec však nezbývá než vyčkat do rána a doufat, že už nebude pozdě. Ráno se Eragon musí velmi překonat, aby znovu vylezl Safiře na hřbet, ale strach o Gera ho pohání. Bohužel se ukáže, že přiletěli pozdě. Farma je zbořená, jako by vybuchla, a strýce Eragon nachází těžce zraněného v sutinách. V ruce svírá kus černého pláště, stejného jako měli podivní cizinci ve vesnici. Eragon sestrojí provizorní nosítka, na kterých se společně se Safirou pokusí dostat Gera do Carvahallu. Bohužel Safira ještě neunese dlouho takovou zátěž, takže kus cesty před vesnicí musí náklad složit a Eragon táhne Gera po sněhu sám. Na silnici naštěstí potkává Broma, ale dřív než stačí cokoliv říct, se zhroutí vyčerpáním.

Eragon se probudil o dva dny později v domku Gertrudy, bylinářky. Poté, co se najedl, odvedli ho do Horstova domu, kde bojoval o život Gero. Jeho zranění byla velmi rozsáhlá a navíc se spáleniny vůbec nehojily. Kromě nich ho také sužovala vysoká horečka. I přes veškerou péči Gero nad ránem zemřel.

Bolest a pocit viny dodaly Eragonovi dost sil a odvahy na to, aby se vydal pronásledovat nepřátele. Dřív než stačil vyrazit, se setkal s Bromem a ten se mu „vnutil“ jako společník. Ukázalo se, že o dracích a Jezdcích toho pravděpodobně ví víc, než je ochotný přiznat. Na lesní mýtině, kde se uložili ke spánku, obdaroval Brom Eragona mečem jednoho z Jezdců, ale na otázku po jeho původu odmítl odpovědět. Druhého dne udělali z kůží, které si donesli z Carvahallu, provizorní sedlo, aby Eragon mohl na Safiře bezpečně létat, a vyrazili na cestu.

Po cestě Eragon stále kladl zvědavé otázky, ale málokdy dostal uspokojivou odpověď. Aby putovali rychleji a zároveň nepřitahovali pozornost, koupili si v jedné z vesnic koně a Safira je vždy v noci doletěla. Před spaním cvičil Brom Eragona v boji s mečem, takže kromě nohou zraněných od letu na Safiře teď uléhal se spoustou modřin a namoženými svaly. Po náročném pochodu se dostali do Yazuaku, kde na ně čekalo nemilé překvapení. Vesnice byla vyvražděna Urgaly. Ti na ně také zaútočili a jen díky velkému štěstí se Eragonovi podařilo je porazit.

Brom byl v boji zraněn a upadl do bezvědomí. Když se Brom probral a zjistil, že je Eragon zachránil pomocí kouzla, byl nejprve značně rozladěný.  Nakonec se však uvolil odpovědět na některé Eragonovy otázky. A tak se Eragon poprvé dověděl o starověkém jazyce, o kouzlech a síle, která je k nim potřebná, a také se mu dostalo varování, aby nic nezkoušel, dokud se dost nenaučí, protože by zaplatil životem. Další den mu Brom vysvětlil princip kouzlení podrobněji a také ho seznámil s vlastnostmi starověkého jazyka. Cesta do Daretu byla poklidná, a tak se Eragon přes den učil jazyk a kouzla a večer trénoval boj s mečem.

V Daretu se setkali s nepříliš vstřícným přijetím, protože jeho vyděšení obyvatelé byli nuceni odrážet nájezdy Urgalů, a tak pro ně každý cizinec znamenal další nebezpečí. Nakonec se však podařilo získat zásoby i informace. Eragon se také dověděl od Broma o dalších schopnostech, které může použít – nahlížení do mysli jiných a zahrazení své vlastní. Safira si po cestě z Daretu postavila hlavu a přinutila Eragona slíbit, že další den poletí s ní. Večer pak Brom usoudil, že je Eragon dostatečně zralý na boj se skutečným mečem. Ukázal mu, jak kouzlem zabezpečit ostří Zar’rocu tak, aby neublížilo, a pustili se do další fáze tréninku.

Další den nasedl Eragon s malou dušičkou na Safiru. Díky sedlu a propojení se Safiřinou myslí však zjistil, že létání je ve skutečnosti mnohem příjemnější a zábavnější. Když přistáli, sdělil jim Brom, že se stopy ra’zaků záhadně vytratily. Ukázalo se, že rýhy, které našli na konci stop, jsou podobné těm, které zanechává Safira, když vzlétá. Tím se ovšem dostali do úzkých, protože neexistoval způsob, jak zjistit, kam ra’zakové odletěli. Řešení nakonec nabídla láhev, kterou našli ležet opodál. Byl v ní zbytek seitrového oleje, který po magické „úpravě“ dokáže rozežrat jakoukoliv živou tkáň, ale nic jiného nezničí, čímž se stává ideálním vražedným prostředkem. Na základě tohoto objevu se jejich cesta stočila k Teirimu – obchodnímu centru.

Teirim je stejně jako zbytek země sužován podivnými přepadeními. Ta ovšem nejsou směřována přímo na město, ale na lodi, které z něj vyplouvají. Záhadně se ztrácejí na moři a už je nikdo nikdy nevidí. Brom s Eragonem se vydají navštívit Jeoda, Bromova starého přítele, který by jim mohl pomoci v pátrání. Jeod, který si celou dobu myslel, že je Brom mrtvý, nejprve nechce uvěřit tomu, co vidí. Eragon je velmi rozzlobený, protože oba mluví v hádankách. Nakonec ho Brom pošle ven zkontrolovat koně. Eragon se však nechce nechat jen tak odbýt a jejich rozhovor odposlechne pomocí kouzla. Doví se, že Jeod pomáhá zásobovat Surdu, jedinou svobodnou část země, o Tronjheimu, ve kterém žijí trpaslíci, o králi Ažihadovi a také, že Brom řekl Jeodovi o Safiře, což se mu dvakrát nelíbilo. Před spaním se ještě Eragon zeptal Broma, zda je možné vidět pomocí kouzla místo někde jinde na zemi. Dověděl se tak o metodě zvané nazírání. A také si uvědomí, že nebezpečí nehrozí jen jemu, ale i bratranci Roranovi.

Další den měl volno, protože Brom s Jeodem odešli už brzy ráno. Toulal se po městě, a když se vracel zpět do Jeodova domu, narazil na krámek porostlý popínavými rostlinami. Uvnitř se poprvé v životě setkal s kočkodlakem a následně s jeho paní – čarodějnicí Angelou. Ta mu nabídla speciální věštbu z dračích kůstek. Věštba se ukáže velmi náročná, protože Eragonův osud bude podle všeho velmi složitý. Nakonec mu předpoví dlouhý život, mnohá těžká rozhodnutí, velké bitvy a nakonec to, že bude muset navždy opustit zemi. Při odchodu dostal ještě od kočkodlaka Solembuma dvě rady, které mu mají v budoucnu pomoct.

Život začal dostávat téměř normální ráz a v tom okamžiku Brom rozhodl, že je čas uskutečnit plán. Do Eragonových snů se začal vkrádat podivný, opakující se sen o zmučené ženě, která potřebuje jeho pomoc. V podvečer určeného dne se všichni tři vypravili do hradu pod záminkou zapomenuté věci. Vloupali se do archivu záznamů a snažili se najít zprávy o větším množství seitrového oleje. Jen díky Solembumovi se jim podařilo včas uniknout strážím. Na základě získaných informací se Brom s Eragonem rozhodli pokračovat do Dras – Leony.

Když ráno opustili město, přesedl Eragon z koně na Safiru a dopoledne strávili spolu. V poledne se přidali k Bromovi a Eragon na něj udeřil s otázkami ohledně toho, co tajně vyslechl. Přinutí Broma odhalit mu minulost, a dovídá se tak o posledních třech dračích vejcích, o vejci, které se podařilo ukrást a roky putovalo mezi elfy a Vardeny, až se najednou objevilo v Dračích horách, kde ho našel Eragon, o mocenských bojích, kterých se chtě nechtě stane součástí. Při hledání vody na tábořišti narazil Eragon na čerstvou stopu Urgalů a nešikovným pádem si zlomil zápěstí. Rychle osedlali koně a vyrazili na útěk. Urgalové je přesto odhalili. Brom nechal Eragona pro větší bezpečí přesednout na Safiru a sám jel pod nimi na koni. Aby Broma ochránili, přistála Safira mezi ním a Urgaly. Ti však místo útoku předali Eragonovi zprávu. Měl se s nimi vydat k jejich pánovi a stát se jeho služebníkem. To Eragon odmítl a rozběsněné Urgaly omráčil pomocí kouzla. To ho však natolik vyčerpalo, že upadl do bezvědomí. Safira ho bezpečně dopravila k Bromovi a po domluvě s ním ho odnesla do bezpečí.

Když se Eragon probral, měl na ruce dlahu a celé tělo ho bolelo. Koně ani Safira nebyli v dosahu, a tak se vydal prozkoumat okolí. Když narazil na kaluž vody, vzpomněl si, co mu Brom říkal o nazírání, a pokusil se spatřit ženu ze snu. Mezitím se vrátila Safira s Bromem a Eragon dostal kázání o své nezodpovědnosti a zahrávání si se životem. V mrzuté náladě se vydali na další cestu.

Během putování ho Brom stále vzdělával a Eragon mu také řekl o ženě ze snu. V soubojích s mečem se nyní Eragon musel naučit používat levou ruku, protože pravou měl stále v dlaze. I přesto se mu podařilo Broma porazit a to bez jakéhokoliv úskoku.

Když dorazili do Gil’leadu, odešel Murtagh na průzkum. Podařilo se mu domluvit schůzku s mužem, který je odvede k Vardenům, ale pak musel utéct, protože byl odhalen. V noci jejich tábor přepadli Urgalové a zajali Eragona.

Probudil se ve vězení a cítil, že je podivně omámený. Přes mřížované okno ve dveřích viděl vojáky, jak odnášejí do cely ženu z jeho snu. Byla to elfka. A za ní kráčel strůjce toho všeho – Stín. Velmi brzy si Eragon uvědomil, že omámení způsobuje droga, kterou mu podávají v jídle. Začal ho tedy tajně vyhazovat, aby se mu vyčistila mysl a mohl elfku zachránit. Stín ho přišel navštívit přímo do cely a vyptával se na jeho pravé jméno. Eragon předstíral omámení a pravé jméno ve starověkém jazyce si vymyslel – Smrt stínům.

Rána na zádech přenesla na Eragona část Stínova vědomí. V horečnatých snech ho pronásledovala jeho minulost. Najednou mu do mysli vstoupilo vědomí mnohem silnější, které pomohlo vyhnat zlé myšlenky. Promluvil k němu Truchlící mudrc neboli Zdravý mrzák a volal ho k sobě. Měl následovat Aryu do Ellesméry.

Čtěte také:

Christopher Paolini

Random House odtajnil název a obálku závěrečného dílu série Odkaz Dračích jezdců autora Christophera Paoliniho

Eldest – červená kniha: staň se tím, kým máš být (recenze)

Eragon, modrá kniha – dobrodružství začíná (recenze)

Christopher Paolini – Brisingr