Jan Herben – Do třetího a čtvrtého pokolení, I. svazek

Do třetího a čtvrtého pokolení je generační románová kronika vyprávějící o historii Slovácka od tereziánské doby až do konce 19. století. V prvním a druhém dílu kroniky je velký rozdíl, zejména v poměru mezi počtem stránek věnovaných politickým dějům a stránek rozvíjejících dějové peripetie.

Právě v prvním dílu je obšírně líčeno historické pozadí, poté autor živě vypravuje příběh rodiny žijící na slováckém venkově. Čtenáři mistrně přibližuje zvyky a způsob života těchto lidí, do textu jsou často vloženy úryvky z lidových písní a z jazykového hlediska jsou často zastoupeny dialektismy.

Vyprávění začíná v roce 1762 na hodonínském panství. Tehdy je mladý dráb Hrabec povýšen na kancelářského úředníka. Začne se ve svém novém úřadě mstít za své smutné dětství, neboť ho jeho otec ponechal na výchovu obci a sám utekl. Stane se nesnášenlivým ke svému okolí, vymáhá z lidu peníze, udílí více roboty a rád přijímá úplatky.

„Ten hlas mamonu mu pravil, že dobře jedná, když bere úplatky a okrádá vrchnost; ten hlas mu dokazoval, že dobře jedná, když si získává peníze podvodným kšaftem po své tchýni Jakubčici; a ten hlas navždy učinil jej nepřítelem nejen těch broumovských sedláků, kteří se proti jednání jeho postavili, nýbrž nepřítelem každého, kdo se této lakotné náruživosti jeho stavěl v cestu.“ (S. 81)

Hrabec měl syna Fridricha, kterému se snažil zajistit lepší budoucnost. Poslal ho studovat do města, kde se hoch naučil panskému způsobu života. V tomto období byl vydán finanční patent, kvůli němuž se z Hrabce stal přes noc žebrák. Je nucen se kvůli hanbě odstěhovat do Brumovic, do rodiště své manželky, neboť vyšla najevo jeho lživá udání. Lidé jím i celou jeho rodinou pohrdají.

Fridrich se musel navrátit ze studií a naučit se hospodařit na statku. Na venkově se ale nudí a pracovat odmítá. Starý Hrabec také není spokojen s novým životem – musí robotovat a platit daně. Jediný, kdo je na venkově spokojený, je Fridrichova matka, která je na statku spíše služkou než Hrabcovou manželkou.

V Brumovicích působí kněz Bücherle, obětavý a prostý muž. Sedláci využívají jeho dobročinnosti, kostelník a hospodyně jej okrádají. Kněz odešel působit na venkov, protože si ho kvůli knihám představoval jako ráj na zemi a sedláky jako anděle. Nyní se nemohl smířit s realitou. Starý Hrabec se pokouší získat přátelství s tímto mužem.

Ostatní vesničané Hrabce nepřijali mezi sebe, nestal se součástí obce. Tím na brumovské obyvatele zanevře i mladý Hrabec. Jeho otec zanedlouho umírá. Fridrich se ožení se sedláckou dívkou, svá pole pronajme jiným a žije pohodlným životem. V jeho domě se zabydlí dva zeměměřiči, kteří mají v obci vyměřit pozemky kvůli daním. Vesničané začnou je i mladého Hrabce podplácet a Hrabce přijmou za svého souseda. Na hospodářství Fridrich nedohlíží, bohatne svou chytrostí. Pronajme si na dvacet let obecní cihelnu, která mu po požáru vesnice začne hodně vynášet. Později si pořídí obchod a ubytovnu pro muže, kteří po několik let vysušovali jezero.

„Tato léta náležela k nejšťastnějším v rodině Hrabcové. Kdykoli si později Hrabec nebo jeho manželka vzpomínali nazpět, utkvěli na těchto rocích, jako by slunce v nich tepleji zářívalo. Jejich pozemské štěstí nemohlo býti úplnější nežli nyní. Hrabcovi se dobře vedlo, staré nepříjemnosti v obci pominuly. S příbuzenstvem aspoň nebylo křiků. Hrabec již netoužil z Brumovic. A kdyby v duši jeho nebyla zaklíčila touha po mamonu a po vykořisťování svého postavení, nebylo by v něm nic zbylo ze starého odporu proti lidem, mezi něž osud ho postavil. Ona touha po zbohatnutí a po moci byla však naprosto nepřemožitelná, i hrozila nepředvídanou srážkou, v níž se mohly probudit zlé vášně a zlé vlastnosti tvrdé jeho povahy, které nyní dřímaly.“ (S. 261)

Roku 1831 zasáhne Brumovice cholera, na kterou skoná Fridrichova matkou. Z Hrabce se stává vážený občan, který si získává stále větší moc v obci, a to především díky svému bohatství. Jeho přičiněním získají místa na obecních úřadech jeho přívrženci. Vesnice se tak rozdělí na dva tábory: na Hrabcovy přívržence a odpůrce.

V období, kdy se krajem rozletí zpráva, že má být zrušena robota, se spojí Hrabec tajně s úředníky, kteří chtějí této změně zabránit. Snaží se, aby sedláci udělali „hloupost“, tedy aby se vzbouřili, a tím by se jejich sen zřítil. Tak je lid týrán a sužován těžší robotou a novými vyhláškami.

Přichází rok 1848 a očekávané zrušení roboty. „Hrabec byl také událostmi ohromen, ovšem v jiném smyslu než sedláci. Pochopoval, že se valí něco, co žádná moc už snad nedovede zadržet, když císař promluvil. On slovům konstituce a zrušení roboty rozuměl více než kdo jiný v Brumovicích. Co znamenají pro jiné, o tom uvažoval méně. Pro něho nový pořádek znamenal konec nadvlády; znamenal, že se jeho výpočty zmátly a že všecky úskoky, jichž byl nástrojem i strůjcem, vyšly nadarmo. A co víc, ten proud, který se valil, mohl podemlít základy jeho majetku a všeho, co nahromadil.“ (S. 375)

Když jsou vyzrazeny Hrabcovy tajné úmluvy s úředníky, obec jej vyloučí ze svého společenství.


Zdroj citací:
Herben, J. Do třetího a čtvrtého pokolení I. Ed. M. Huvar. Brumovice: Carpe Diem, 2000.

Čtěte také:

Jan Herben – Do třetího a čtvrtého pokolení, II. svazek