Peter S. Beagle – Poslední jednorožec

Tento fantastický příběh vypráví o jednorožce jménem Stříberka, která vede osamělý život v šeříkovém lese. Jednoho dne sem zavítají dva muži, kteří se baví o tom, že už všichni jednorožci vymřeli. A jednorožka si uvědomí, že je zřejmě poslední svého druhu na světě a že ostatní jednorožci museli odejít na nějaké tajné místo. Rozhodne se, že své druhy najde, a tak poprvé opouští svůj les a vydá se na nebezpečnou výpravu.

Při své cestě se dostane do blízkosti lidí, kteří se ji snaží – naštěstí marně – chytit. Když ale jednou usne, chytí ji do klece majitelka Půlnočního lunaparku, v němž ukazuje lidem netvory. Mamá Fortuna, jak si tato žena říká, pozná, že je Stříberka skutečnou jednorožkou, přestože v ní ostatní vidí starou klisnu. V lunaparku je jednorožka nešťastná stejně jako ostatní zvířata. Je zde vystavován například satyr, drak či mantikora. Obecenstvo vidí tyto netvory jen díky kouzlům, kterými jsou zvířata opředena – satyr je totiž ve skutečnosti stará opice, drak je krokodýl a mantikora lev. Pravá je zde pouze jednorožka a harpyje, které se bojí i Mamá Fortuna.

Od této čarodějky se jednorožka dovídá o Rudém býkovi krále Morana, jenž se zmocnil všech jednorožců. Tím je potvrzeno to, co slyšela již dříve od pomateného motýla. Jednorožka chce svým druhům pomoci, k útěku z klece jí pomůže mág Šmendrik. Přitom jsou propouštěna na svobodu i ostatní zvířata, mezi nimi také harpyje, která usmrtí Mamá Fortunu.

Šmendrik je nešikovný kouzelník, který je odsouzen k nesmrtelnosti, dokud nenalezne pravou magii. Provází jednorožku na cestě k Rudému býkovi a králi Moranovi, přičemž oba zažijí mnohá dobrodružství. Dostanou se například mezi nebezpečné bandity, které vede Kujón. Ten pokládá Šmendrika za syna krále Morana, proto ho zajme a chce požadovat vysoké výkupné. Mága naštěstí osvobodí jednorožka, navíc se k nim připojí Dršková Běta, která dříve byla Kujónovou hospodyní.

Tito tři přichází do města Morubrany, které obývají zádumčiví lidé. Trápí je totiž zlá kletba – jedna stará vědma totiž slíbila kdysi dávno králi Moranovi a obyvatelům města, že jejich město pohltí moře. Příčinou jejich záhuby má být podle jejich názoru princ Lír, Moranův dědic, proto zaplatí Šmendrikovi, aby tohoto mladíka zabil. Poté si to ale rozmyslí a vyšlou za Šmendrikem, Bětou a jednorožkou najaté vrahy. Tehdy se poprvé objeví Rudý býk.

„Byl barvy krve, avšak nikoli krve proudící v tepnách, nýbrž krevní sraženiny pod starou ranou, která se nikdy úplně nezhojila. Strašlivé světlo z něj prýštilo jako pot a svým řevem uvolňoval laviny. Rohy měl bledé jako jizvy.“ (Beagle, P. S. Poslední jednorožec. Přel. M. Bronec. Praha: Argo 2009, s. 91.)

Jakmile býk vycítí jednorožku, začne ji pronásledovat. Šmendrik se ji pokusí zachránit a promění ji v dívku, které zůstane na čele místo rohu znamení ve tvaru květu. Býk je zmaten a zmizí. Šmendrik, Běta a jednorožka proměněná v dívku dál pokračují v cestě na hrad, kde se snaží zjistit, co se stalo s ostatními jednorožci. Společně vstupují do služeb krále Morana, který tuší, že dívka Amalthea, jak se mu jednorožka představila, něco tají.

Amalthea si časem začíná zvykat na lidské tělo a zapomíná na své poslání, dokonce se do ní zamiluje princ Lír a i ona k němu začíná něco cítit. Když se ale od mluvícího kocoura dozví, kde je skryt vchod k býkovi, vydá se do nitra hradu nalézt odpovědi na své otázky. Je následována zamilovaným Lírem, který ve snaze zachránit ji před Rudým býkem umírá. Šmendrik promění Amaltheu zpět v jednorožku. Ta chce pomstít Lírovu smrt, zažene Býka do moře a z něj konečně vyběhnou osvobození jednorožci. Vlna smete hrad, v jehož troskách zahyne král Moran a obyvatelé Morubran. Jednorožka svým rohem oživí Líra a Šmendrik, který našel smysl svého života, se stává smrtelným.

„Ostatní jsou pryč,“ posmutněla. „Rozptýlili se do lesů, odkud přišli, každý do toho svého, a lidé je nezahlédnou o nic snáze, než kdyby je dále kolébalo moře. I já se vrátím do svého lesa, ale nevím, zda tam dojdu pokoje, zda vůbec někde dojdu pokoje. Byla jsem smrtelnicí a smrtelná část ve mně dosud zbyla. Jsem plna slzí, lačnosti a hrůzy ze smrti, ačkoli nemohu plakat, po ničem netoužím a nejsem smrtelná. Už nejsem jako druzí, neboť se nikdy nenarodil jednorožec, který by mohl litovat, ale já ano. Já lituji.“ (Beagle, P. S. Poslední jednorožec. Přel. M. Bronec. Praha: Argo 2009, s. 176.)


Čtěte také:

Magický svět jednorožců opět ožívá

Peter Soyer Beagle