Recenze: Bernard Minier – Kruh

Vytvořeno 3. 2. 2016 2:00

Autor: Jolana Hlušičková

Stává se, že autor napíše skvělý první díl románové série, u další části však, že se úspěch prvního dílu již nezopakuje. A jak je to u Bernarda Miniera a jeho majora Servaze v novém thrilleru Kruh, který vyšel v nakladatelství XYZ po bestselleru Mráz?

Příběh začíná osmnáct měsíců od útěku psychopatického vraha Juliana Hirtmanna z léčebny. Martin Servaz se už téměř vzpamatoval z událostí, které se v Pyrenejích staly. Je považován za odborníka na bizarní případy, jakým se jeví i případ brutálně zavražděné profesorky v univerzitním městečku Marsac, kde shodou okolností před lety studoval i Servaz a nyní tam studuje jeho dcera Margot. Hlavním podezřelým je student zavražděné profesorky a syn Servazovy dávné lásky Hugo. Při vyšetřování se dostává do situací, kdy musí překračovat stíny své vlastní minulosti. Případ se stále komplikuje, objevují se další mrtvá těla a také další vyšetřovací varianta, že by pachatelem mohl být Hirtmann, některé indicie totiž naznačují možnou souvislost s předchozím případem. Martin Servaz je tak postaven před úkol nalézt odpověď na otázku, zda je pachatelem Hugo, Hirtmann nebo snad tajemný Kruh?

Románové postavy jsou popsány tak, že naše fantazie při čtení vytváří obraz běžného člověka. Umíme si bez problémů představit duševně poněkud rozervaného Servaze, citlivého a empatického muže milujícího Mahlera, či jeho spolupracovnici Samiru nevynikající krásou, ale intelektem a intuicí. Minier se dokázal vyhnout tomu, aby všechny jeho postavy byly dokonalé, a proto těžko uvěřitelné.

„Nikdy jsi nedosáhl duševního klidu, Martine. Vždycky jsi měl vyostřený smysl pro nespravedlnost. Nesl sis v sobě hněv. Zasraný idealismus… Běž za ní. Ale neotvírej staré rány.“
Pak po dlouhé pauze dodal: „Ty mě pořád nenávidíš, viď?“
Servaze najednou napadlo, jestli je to pravda, jestli skutečně nenávidí tohoto muže, který byl jeho nejlepším přítelem. Je možné někoho nenávidět tolik let a nikdy mu neodpustit? Ach ano, je to možné. Uvědomil si, že v kapse zatíná nehty do dlaní. Potil se. Těžkým krokem vyrazil pryč a pod nohama mu praskaly borovicové šišky. Francis Van Acker zůstal stát na místě a ani se nepohnul.“ [1]

„Napadlo mne, že bych postavy hlavních hrdinů lépe přiblížil čtenáři prostřednictvím hudby, kterou mají rádi, a Martinovi jsem vybral skladatele Gustava Mahlera,“ říká Minier, o jehož návštěvě v Praze jsme vás informovali zde.

Hudba se prolíná celým románem, autor ji používá k dokreslení charakteru svých hrdinů, s tím se často nesetkáváme, je to působivější než běžná slovní charakteristika. Skvěle se mu také podařilo vystihnout specifickou atmosféru univerzitního města, studentů, jejich profesorů a studentského života na koleji. Prostřednictvím Servazových vzpomínek se dostáváme zpět do doby, kdy on sám v městečku studoval, poznal svou osudovou lásku a zažil zradu nejlepšího kamaráda. Zjišťujeme, že i přes roky, které dělí dobu jeho studií od současnosti, se toho v Marsaku zase až tolik nezměnilo.

Příběh je napsán v er-formě, odehrává se v něm více dějových linií, přítomnost se prolíná s minulostí. Dialogy jsou vystavěny tak, aby text posunovaly svižně kupředu. Překlad však v některých částech působí poněkud strnule, občas dochází k opakování slov a používání zastaralejších výrazů.

V thrilleru Kruh Bernard Minier potvrdil, že umí vygradovat napětí, paranoidní Servazovy představy spojené s psychopatickým vrahem Hirtmannem a vložená intermezza zachycující strach vězněné ženy, vyvolávají ve čtenáři pocity mnohem děsivější než při čtení románu Mráz. Působí to tak, že se autor v prvním díle jen rozehříval a až v druhém díle vyběhl na trať v plné rychlosti. Takže se asi budeme muset dobře připravit na divoký finiš, který nás nejspíše čeká v dalším (závěrečném?) díle krimisérie s majorem Servazem.

[1] MINIER, Bernard. Kruh. Praha: XYZ, 2015, 634 stran. ISBN 978-80-7505-244-5.