Recenze: Robert Jackson Bennett – Město mečů

Vytvořeno 4. 4. 2017 1:00

Autor: Lucie Sigmundová

Je to jako hra, ve které má čtenář zcela volný prostor pro svá rozhodnutí. Bennettovy romány jsou zkrátka víc než multižánrové sci-fi. Originálně pokládají různorodé otázky (a že jich je), provokují, zpřítomňují morální dilemata, aniž na ně jednoznačně odpovídají. Do toho jde samozřejmě o velmi dobře propracovaný fantasy svět s bohatou historií, kterému se nedá upřít uhrančivá fantazie.

Město schodů bylo tak podmanivou záležitostí, že jsem se Města mečů nemohla dočkat. Jenže ouha, když jsem se začetla do druhého dílu, upřímně jsem vyděsila. První třetina, možná dokonce první polovina knihy totiž vypadala, jako by Jackson Bennett vykrádal sám sebe (viz recenze prvního dílu). Znovu se opakuje šablona špionky, která se z pověření někoho vyššího vydává do bývalého sídla bohů. Znovu k tomu má vhodnou krycí historku, i když ve skutečnosti pátrá po úplně něčem jiném. Jen to tentokrát není Shara, ale o něco starší Turyin. Zase se zde objevuje nějaká ta známost z dřívějška, a když se Turyin opět naprosto bez problémů vloupala do dalšího absolutně neproniknutelného skladiště božských artefaktů, začalo mě Město mečů spíš štvát. Protože ačkoli má mít fantasy trilogie určitou strukturu a propojenost, je rozdíl mezi návazností a čistou kopií. Když jsem ale četla dál, došlo mi, v čem přesně se Bennett posunul.

Stejně jako Město schodů, ani Město mečů není čistá fantasy, propojuje prvky různých žánrů s fantasy. Je to detektivka, protože se zde pátrá po zmizelé osobě a na základě indicií Turyin skládá dohromady mozaiku událostí. Stejně tak využívá zdárně prvky thrilleru, jelikož ve Vortyaštanu řádí rituální vrah, který porcuje své oběti na kousíčky. Tím, jak drastické prvky používá, Město mečů najednou působí mnohem „dospěleji“. Ne snad ani tak v tom, že by vyzrálo, ale v tom, že už se svou brutalitou přechyluje z detektivky právě spíše k thrilleru – umírají lidé, krev stříká v daleko větším rozsahu, dokonce se vystřelují mozky z hlavy. A pak jsou tady samozřejmě fantasy prvky. Božstva, zázraky, pozoruhodná mytologie a propracovaný fantasy svět, který jsme tolik milovali v jedničce.

Nevím jak vy, ale u mne vždy vítězily knihy, které nabízely i to pomyslné, omšelé „něco navíc“. Ty, které nejsou „jen“ o hledání vraha, ale mají silné přesahy, sociální nebo filozofické. Už v první recenzi jsem avizovala, že Město schodů si vlastně pohrává s filozofickými otázkami, jen zabalenými do tak pestrého balení, že nás vlastně baví. Jenže zatímco tato kniha se tázala po tom, kdo jsou to vlastně bohové a zda jsou lidem vůbec k něčemu, dvojka jde dál. Je hlubší, ponuřejší a má své vlastní téma, kterým je válka. 

Postava postarší generálky Turyin má totiž za sebou zcela jinou minulost, než jakou kdy měla Shara, a díky ní se seznamujeme s historií válek Saypuru a Kontinentu. Při tom vychází najevo jedna zásadní věc – že jak Sayupur, tak Kontinent mají krev na rukou. Najednou se prolínají hranice toho, kdo jedná správně a kdo ne, kdo je viník a kdo oběť. A přitom kniha nedává jednoznačnou odpověď. I když celou dobu stojíme spolu s hrdiny na straně Saypuru, celé vyprávění je jedna velká polemika. Vinu totiž nesou všichni. Je to jako hra, ve které má čtenář zcela volný prostor pro to, aby se rozhodl. Bennettovy romány jsou zkrátka víc, než multižánrové sci-fi. Originálně pokládají různorodé otázky (a že jich je), provokují, zpřítomňují morální dilemata, aniž na ně jednoznačně odpovídají. Do toho jde samozřejmě o velmi dobře propracovaný fantasy svět, s bohatou historií, kterému se nedá upřít uhrančivá fantazie.

Druhý díl je navíc vystavěn tak, že se do něj můžete pustit i v případě, pokud jste nečetli ten první. Ačkoli vědět, kdo je Shara, kdo Sigrud a odkud se postavy znají, je rozhodně pro čtenáře přínosem, ale ničemu nevadí, pokud se nejprve pustíte do Města mečů. Je to nový příběh s „novou“ hrdinkou, který navazuje a prohlubuje první díl, jeho svět a postavy, ale je zároveň dost samostatný na to, abyste si i jen z něj odnesli dobrý zážitek. 

Je jen třeba přenést se přes pomalý rozjezd a příliš nápadně se opakující schémata. Nakonec se přece jen ukáže, že Město mečů směřuje do svého vlastního cíle. I když skladba událostí je, jak jinak, znovu stejná. I tak nemůžu skončit jinak, než prohlášením, že se těším na třetí díl.

Město mečů

	Autor	Robert Jackson Bennett
	Překlad	Milan Pohl
	Nakladatelství	Host
	Místo vydání	Brno
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	550
	ISBN/EAN	978-80-7491-821-6
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny