Recenze: Karin Lednická – Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie

Vytvořeno 15. 5. 2022 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Autorka oblíbeného Šikmého kostela (recenze zde) Karin Lednická letos vydala novou knihu s názvem Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie, v níž se věnuje dramatickým událostem odehrávajícím se za II. světové války v této obci. Životice mají z etymologického hlediska ve svém základu slovo život. Tragédie, ke které tam začátkem srpna 1944 došlo, však dýchá smrtí.

Ať už se děj odehrává od přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války v zaniklém městě Karviná (Šikmý kostel), nebo v Životicích, autorka se vždy se pohybuje na Těšínském Slezsku v blízkosti polské hranice, tedy v regionu, kde se narodila, vyrůstala nebo v současné době žije a kde válečné i poválečné události přinesly vždy zcela jiný průběh než ve zbytku našeho území. Životice byly po mnichovské konferenci v roce 1938 připojeny k německé říši. Kdo tehdy nepodepsal tzv. volkslistu (Německý národní soupis), byl postaven na podobnou úroveň jako Židé. Hrozilo mu v lepším případě zabavení majetku, různých omezení, v horším případě byl veřejně popraven. 

V příběhu Životic se seznámíme s různými typy lidí – se starostou, který přizvukoval nacistům, se strážmistrem Sattlerem, jenž vyvíjel tlak na místní občany, aby podepsali volkslistu, s ženami, dětmi a s mnoha obyčejnými lidmi, kteří pomáhali partyzánům. A právě nepovedená partyzánská akce, při níž byli zastřeleni tři členové gestapa, byla záminkou k nacistickému řádění.

A tak nařídil, aby tam starého Warcopa zatkli a řekli mu, že ho zastřelí, pokud se nepodaří zatknout jeho syna. Starý pán tedy musel jako rukojmí sedět pod vrbami kousek od sběrny a po celou tu dobu k němu doléhaly výstřely.

(s. 117)

Další komanda (ta sestávala především z katovických gestapáků) postupovala dále směrem na Suchou. Vykonavatelé nutili své oběti jít nebo běžet kus od domu, aby vyvolali dojem, že je zastřelili na útěku.

(s. 121)

Karin Lednická zvolila formu beletristického zpracování protkanou faktografickými informacemi. Po Šikmém kostele si tedy čtenář musí chvíli zvykat na úplně jiné autorské podání, avšak hned po přečtení několika stran pochopí, že taková látka vyžaduje nejprve syrové podání bez fabulovaných příběhů. Události, o kterých se léta nemluvilo, jsou samy o sobě emotivní a silné. Poskytují celistvý obraz toho, co v Mokroszově hospodě v srpnu proběhlo, co předcházelo a co následovalo. Útržky zpracované beletristicky na základě vypravování pamětníků však také mají své místo, neboť čtenáře vtáhnou do této hořké události skrze emoce. Stačí například jeden pohled a pocit malého dítěte a čtenáře z hrůzné představy toho, co bude následovat, mrazí.

Pětiletý Brunek je šťastný. Venku konečně svítí sluníčko a vůbec se chytají samé pěkné věci. Tatínek dostal na neděli volno ze šachty, takže po dlouhé době konečně zase půjdou do kostela společně, celá rodina. To už se nepoštěstilo strašně dlouho, protože Němci prý potřebují na válku co nejvíce uhlí, a tak se musí rubat sedm dní v týdnu. 

(s. 79)

Kniha je rovněž bohatá na obrazový materiál. K jednotlivým událostem jsou připojeny fotografie a obrázky různých dokumentů či výstřižků z novin, což dodává ještě větší míru autenticity. Příběh nelze jednoznačně žánrově zařadit, má dokumentární i uměleckou hodnotu. Čerpá jak z rešerší, tak z vyprávění, které Karin Lednická převyprávěla.

Říká se, že bychom se z historie měli poučit. Kniha Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie vychází v neklidné době, kdy se ve světě opět válčí. Znovu ti, kteří přežijí, budou podávat bolavá svědectví o tom, jak zahynuli jejich blízcí, nevinní lidé... Proto je velmi důležité o těchto dějinných událostech mluvit a nenechávat je bez povšimnutí, aby neupadly v zapomnění. 

Název: Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie

Autor: Karin Lednická

Nakladatelství: Bílá vrána

Místo vydání: Ostrava-Svinov

Rok vydání: 2022

Vydání: 1.

Počet stran: 245

ISBN: 978-80-88362-08-1