Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Radka Denemarková – Čokoládová krev

1 1 1 1 1 (24 hlasů)

Nový román Radky Denemarkové Čokoládová krev se stal pro čtenáře malým překvapením, protože nakladatelství Host jeho vydání neoznámilo s předstihem, jaký by se dal očekávat u tak významné knihy. Jednalo se však o překvapení příjemné. Jsme zvyklí, že autorka vždy nalezne hluboké téma, které zpracovává komplexním způsobem, mnoho lidí se jím cítí zasaženo.

 

Předchozí román této autorky Hodiny z olova (recenze zde) se převážně odehrával v současnosti, avšak občas čtenáři představil vizi nedaleké budoucnosti. S odstupem několika let lze teprve docenit, jak trefné tyto drobné poznámky byly, společnost si jimi musela projít. Tentokrát se však Radka Denemarková nechala inspirovat událostmi starými dvě stě let, zavádí čtenáře do devatenáctého století. Ale nenechme se mýlit, nejde o historický román, to bychom se dopustili hrubého zjednodušení, text je nanejvýš aktuální, současný.

Pokud se nejprve soustředíme na vnější aspekty románu, můžeme se na něj dívat jako na knihu odehrávající se v devatenáctém století, v níž vystupuje Božena Němcová, George Sandová a lidé, kteří se objevují v jejich okolí. V kontrastu s jejich tvůrčím potenciálem, na němž se však nezbohatne, vystupuje v románu i John D. Rockefeller, představující dravost a bezohlednost a charakterizující průmyslovou revoluci, která změnila život miliónům lidí. Pouštět se do diskuzí, zda k lepšímu, či horšímu, nemá smysl.

Postava Boženy Němcové je pro autorku velmi důležitá a pro román klíčová. Radka Denemarková chtěla očistit tuto postavu od všech nánosů, které se na ni nalepily během těch dob, kdy ji různé režimy oslavovaly jako českou spisovatelku, někteří autoři naopak zdůrazňovali její touhu po lásce, aby z ní udělali nymfomanku či poběhlici. Nesmíme si však toto „očištění“ představovat jako rehabilitaci, jde spíš o sejmutí balastu nejrůznějších charakteristik, kterými ji obdařily generace před ní.

Téma, které z textu nápadně vyčnívá, je otázka tvorby a podmínek, za jakých autor může tvořit. S tím úzce souvisí otázka svobody. Na střípcích životů (nebo jak říká sama Radka Denemarková v mikrosituacích) se ukazuje, co vše tyto aspekty ovlivňuje a že to není jen společenské postavení, hmotné zabezpečení, ale ani ne zcela osobní rozhodnutí. Z tohoto důvodu se v románu objevuje mnoho známých jmen – kromě jmenovaných i Alfred de Musset, Karolina Světlá, Sofie Podlipská, George Eliot, Fryderyk Chopin, …

Autorka se většinou nesnaží své postavy vtěsnat do nějakých stereotypů, aby čtenáři podsunula nějaký názor. V tomto ohledu má čtenář volné pole působnosti, ale předpokládá to určitou úroveň inteligence a také představivosti. V Rockefellerově případě jde autorka v charakterizaci trochu dál, což si může dovolit, protože stejně jako jiné postavy nepředstavuje pouhou osobu, ale také princip. Mamonářstvím, bezohledností, bezcitností, ale také ufňukaným ublíženectvím ho autorka spojuje se současným politikem, a pokud by to čtenáři jako indicie nestačilo, použije i některé citáty, jako například „nebuďte slušný“.

Román je v mnoha aspektech úzce propojen se současností a není překvapením, že autorka vidí mnoho spojnic mezi „tehdy“ a „teď“. Proto také předkládá otázku, jestli použití českého jazyka nebyla osudová chyba, která sice z Němcové udělala českou spisovatelku, ale pouze českou spisovatelku. Současní spisovatelé, píšící jazyky malých národů, kteří nejsou překládaní, jistě vědí, o čem mluví. Tato myšlenka je však natolik provokativní, že by ji za ni vlastenci (autorka píše „wlastenci“) s potěšením upálili.

Román Čokoládová krev je velmi osobní, mnohem víc, než předchozí knihy Radky Denemarkové. V textu najdeme paralely mezi ní a postavami, sama se nazývá českou spisovatelkou v jednadvacátém století v porovnání s Boženou Němcovou – českou spisovatelkou. V těchto zmínkách můžeme nacházet náznaky bilancování, přestože na ně je ještě velmi brzy. Ale zkušenost ji s Boženou Němcovou velmi úzce spojuje.

Radka Denemarková zachází se jmény specifickým způsobem. Jako by každá postava v sobě skrývala několik osobností. Barbora Panklová je jiná než Betty či Božena Němcová. George Sandová jiná než Aurore Dudevantová či dokonce rozená Dupinová. Nevysvětlujme to žádnou mystikou, leda bychom definovali něco jako „denemarkovskou mystiku“, protože autorka často chápe postavu jako komplex různých osobností, mnohdy i protichůdných. V těchto případech je i pojmenovává specifickými jmény.

Pozoruhodné je vnímání času v románu. Autorka téměř zrušila dějovou linku, zůstává tak jen jisté bezčasí, konglomerát mikrosituací. Možná ani není potřeba číst knihu od začátku do konce. Nezkoušel jsem to, ale zřejmě by bylo možné román číst od konce nebo náhodně po kapitolách. Kniha nemá děj, čtenář se nemůže těšit na to, že nějak dopadne. Točíme se v kruhu, ke konci spíše po mírné spirále, což je zdůrazněno opakovaným závěrem kapitol: „Tak. Vlak jede, jede vlak.“ Pro autorku je důležitý jazyk. Sama často říká, že hledá jeho hranice, zápasí s ním. I to je její styčný bod s českou spisovatelkou devatenáctého století.

Román Čokoládová krev má mnoho významů. Asi se mi nepodařilo zachytit všechny a ani nemám ambice dílo Radky Denemarkové rozebírat hlouběji. Ale kromě skutečností, které jsem zmínil, uvedu v závěru ještě jednu, podle mě velmi důležitou. Při čtení knihy, pokud k ní přistupujeme s otevřenou myslí, se dozvíme mnoho o sobě samém. Hlavně z reakcí, které v nás vyvolávají autorčina slova. Mám na mysli ty okamžité, dříve než je překryje intelektuální vrstva, která nám napoví, jak by měla správná reakce vypadat.

Kniha rozhodně nezklame nikoho, kdo má dílo Radky Denemarkové rád. Ve srovnání s předchozími použila autorka jazyk, který dělá text zdánlivě čtivější. Nejde však o žádné zjednodušení, či dokonce úlitbu čtenářské mase, ale přizpůsobení tématu. V textu se skrývá mnoho informací i podnětů, nad nimiž by bylo dobré se zamýšlet. Proto považuji tyto knihu za jednu z nejvýznamnějších tohoto roku.

Čokoládová krev
Autor Radka Denemarková
Nakladatelství Host
Místo vydání Brno
Rok vydání 2023
Vydání 1.
Počet stran 560
ISBN/EAN 978-80-275-1823-4
Ediční řada -


Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení