Rozhovor s Clarou Bensen

Rozhovory

Vytvořeno 27. 9. 2016 1:00

Autor: Tereza Zítková

Autorka pochází z amerického Texasu. Na svém kontě má zatím jednu knihu - Nalehko, která vypráví o jejím cestování pouze v jedněch šatech a bez jakéhokoliv cestovního itineráře. V současné době se zabývá různými společenskými experimenty. 

Vaše kniha je velice zajímavá. Je všechno v ní pravda, nebo jste využila i své představivosti?

Je to kompletně pravdivý příběh. Tedy je to tak pravdivé, jako něco, co je založené na jedné paměti.

Máte ještě dotyčné zelené šaty, které jste na sobě měla při své velké cestě?

Moje zelené šaty jsou stále uložené v šatníku, ale poté, co jsem je nosila dvacet jedna dní v kuse, už jsem je neoblékla. Vlákna v šatech obsahují velice důležité a cenné vzpomínky.

V knize jste měla přítele. Jste stále spolu?

Ano, k překvapení všech, co známe, jsme spolu. Při společném cestování (zvláště s jedním kusem oblečení) poznáte toho druhého opravdu důkladně. Říkali jsme si, jestli po této cestě ještě zvládneme pohled na toho druhého (a jeho zápach), ale zvládli jsme to. A teď, o tři a půl roku později, se stále milujeme a máme za sebou již dvacátou společně navštívenou zemi.

Byla jste někdy v České republice, nebo ji případně plánujete navštívit?

Před mnoha lety jsem jela vlakem ze Salzburku do Prahy. Hlavní město je krásné, a tak bych ráda zemi znovu navštívila někdy na podzim nebo v zimě, když už je většina turistů zpátky ve svých domovech. Všichni turisté si přejí, aby jen oni byli jedinými turisty.

Podnikla jste ještě další cesty pouze v jedněch šatech, nebo jste se vrátila k cestování se zavazadly?

Původní cesta nebyla tak úplně praktická a rozhodně se nejednalo o běžnou formu cestování. Jednalo se spíš o takový experiment navržený tak, abychom zjistili, co člověk vlastně v danou chvíli opravdu potřebuje (zejména co se týká Američanů, kteří jsou známí tím, že jsou závislí na svých věcech). Zpočátku jsem byla velice nervózní z toho, že toho mám tak málo, postupem času jsem si ale zvykla, a nakonec jsem se cítila strašně volná. V současné době jezdím s taškou velkou asi jako školní batoh. Je fajn občas si vyměnit oblečení a mít po ruce některé toaletní potřeby. K velkému kufru už se ale asi nevrátím, to by bylo moc těžké.

Vaše kniha je velice osobní zpovědí, mám pravdu?

Myslím si, že pro monografii, ať už ji píše muž nebo žena, je vždy důležité dát něco z té pravdy pryč. Čtenář se tak víc spojí s autorem a autor má možnost popustit uzdu své fantazii. Nikdo nechce číst příběh dokonalého vypravěče, protože dokonalí vypravěči neexistují ani v opravdovém životě. A víte co?! Dokonalost je nuda.

Napsala jste zatím jednu knihu. Chystáte se na další?

Mám v plánu jednou v psaní pokračovat. Ale teď si dávám pauzu a soustřeďuji se na svůj nynější projekt ženy a šílenství, který je na míle vzdálený od cestování bez zavazadel… Začala jsem doma šít divoké kostýmy a zrovna včera se mě Jeff zeptal, proč jsem přitáhla plnou tašku hlaviček od panenek. 

Máte nějaké koníčky, jaké?

Víno. Ne, dělám si legraci. Víno mám opravdu ráda, ale mám také ráda skicování, botaniku a fotografování. V poslední době jsem se také začala zajímat o módu a folklórní masky. Zbožňuji také jakýkoliv pohyb, ať to jsou pořádně výšlapy, nebo jen procházky v okolí mého rodného města. Letos v létě jsem znovu objevila radost z kempování: pěší turistika, pocení se při zdolávání hory. No, kdo by tohle nemiloval?!

Čtete ráda? Kdo je váš oblíbený autor?

Miluju čtení. V poslední době se moje pozornost přesunula převážně na umělkyně, např. Fridu Kahlo, Georgiu O’Keefe, Yayoi Kusýma a Marinu Abramovič.

Děkuji za rozhovor.

Foto: zdroj http://www.clarabensen.com/

Recenze knihy Nalehko naleznete zde.