Pavel Kohout

Rozhovory

Vytvořeno 12. 4. 2020 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Pavel Kohout je mladý autor žijící v Českých Budějovicích. Do tohoto města také umístil děj své první detektivky, která nese zajímavý název Les Bor (recenze zde). Svou nezaměnitelnou roli v ní má právě tento les, opředený tajuplnými historkami i legendami. Při čtení autorovy knihy mě napadalo plno otázek, na které bych se ho ráda zeptala. A tak jsem ho požádala o rozhovor. Pavel Kohout byl velmi vstřícný a jeho odpovědi mě zaujaly i inspirovaly. A vy si je nyní můžete přečíst také.

Jak se zrodil nápad napsat detektivku?

Nutkání napsat knihu jsem měl dlouho. Celou dobu mi však přišlo složité vymyslet nosný příběh, proto jsem nikdy nezačal. V určitém období se sešlo několik okolností, které mě k psaní přiměly. Jednou z nich byla kniha O psaní od S. Kinga. Když takový autor přizná, že nemá své příběhy promyšlené, vybere si prostředí či motiv a následně zapisuje, co se mu odehrává v hlavě, chtěl jsem to také zkusit. A ono to opravdu funguje.

Vy jste si jako prostředí vybral les Bor u Českých Budějovic, který je opředený tajemnými příběhy. Proč?

Právě kvůli těm příběhům a také proto, že ho dobře znám. Nález mrtvého těla v tajemném lese mi přišel jako dobrý odrazový můstek k tomu, aby se příběh nějakým směrem rozvinul, když jsem vyjma dvou záchytných bodů neměl předem promyšlenou osnovu. 

Chodíte do lesa Bor často?

Bydlím relativně blízko, takže ho navštěvuji často. Když se vydám na kolo, je turistická cesta přes les nejčastějším výjezdem z města do přírody.

Je opravdu tak děsivý? 

To nemohu soudit. Osobně jsem tam (prozatím) nic děsivého nezažil, ale věřím, že ony legendy nevznikly od stolu a nějaké skutečné zážitky v sobě odrážejí. Při psaní jsem přečetl či zhlédl videa různých paranormálních týmů, které v lese dělaly výzkumy a naměřily značné výkyvy elektromagnetických polí. Paranormal tým Ondřeje Bezoušky má na svém webu i reportáž z výpravy do Rumunska a autoři v ní tvrdí, že výkyvy v lese Bor jsou mnohem větší než v tamním proslulém Hoia Baciu. Koho zajímá více informací o lese Bor, doporučím mu stránku www.lesbor.cz, která vznikla jako vedlejší produkt knihy – začal jsem si seskupovat nalezené informace a pak mě napadlo vše uceleně zveřejnit.

Víte toho poměrně dost o činnosti tzv. paranormálních týmů. Jste součástí některého z nich? 

Nejsem součástí žádného z nich, ani se paranormálním jevům nevěnuji. V knize popsané „chytrosti“ jsou čerpané pouze z uvedených reportáží a článků. Ani nevím, zda bych na podobná noční měření po hřbitovech a ruinách měl odvahu.

A jaký je váš postoj k paranormálním jevům obecně?

Přirovnal bych to k postoji Járy Cimrmana k Bohu. Ten svou víru shrnul větou: „Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá.“ Můj postoj k paranormálním jevům je podobný – nevěřím, ale mám z nich respekt.

Záhady a tajemná místa ale máte rád?

O místech, která znám, si související legendy rád přečtu. Že bych ale cíleně vyhledával tajemná místa a cestoval po nich, to nedělám.

Postavy v detektivce hledají kešky – také patříte mezi lovce kešek?

Patřím mezi rekreační lovce. Nejsem vášnivec, který počtu kešek uzpůsobuje výlety, ale nějaké poklady na dovolené vždy v rámci rodiny ulovíme.

Vrátím se opět ke knize. Plánujete její pokračování? 

Nevím, zda to nazvat pokračováním. Mám rozepsanou další knihu, která se také týká jihočeské kriminálky a objevuje se tam stejný velitel, ale vyšetřovatelé a místo jsou jiní a příběh s lesem Bor nesouvisí. V hlavě se mi rodí i nápady na možné další pokračování, kde by se některé přeživší postavy z obou knih setkali u dalšího případu. Pokud vše dobře půjde, zmiňovaná druhá kniha vyjde během letošního podzimu. Co bude dál, je ve hvězdách. 

Plánujete veřejný křest knihy Les Bor nebo nějaké setkání se čtenáři? 

Přiznám se, že mě to jako začínajícího introvertního pisálka vůbec nenapadlo, a prozatím tedy žádný plán není. Podobné dotazy však přibývají, dokonce jsem dostal i nabídku z jednoho knihkupectví na autorské čtení, a je tedy možné, že v budoucnu postoj změním. Počkám si ale na reakce čtenářů, zda má smysl se ke knize hlásit veřejně (smích).

Les Bor je vaše první tištěná kniha. Napsal jste toho ale více. Prozradíte čtenářům, co si ještě od vás mohou přečíst?

Psaní mě doprovází všemi činnostmi. Během studií jsem psal humorné povídky, které jsem posílal do tehdejšího časopisu Trnky-brnky. Následně jsem se věnoval fotografování a tvořil tematický blog, psal recenze pro weby a podobně. 

S nástupem e-knih jsem se nadchnul pro tento formát natolik, že jsem si založil nakladatelskou živnost, abych je mohl vydávat. A jako první jsem se učil technické postupy sám na sobě. Mám tedy vydanou e-knihu povídek, dvě malé e-knihy o fotografování i další drobnosti. 

Když začínal vývoj aplikace Story me, rozšířil jsem pro ni starší text Kronika obce Husopšouky a publikoval tam. Text plánuji vydat i jako e-knihu a možná dojde i na papírový samonáklad.

Co všechno vlastně děláte a čím se živíte?

Přes deset let jsem se živil jako projektant, nyní jsem se vydal do on-line prostředí. Současně jsem fotografoval a prodával snímky ve fotobankách. Jak jsem se učil snímky upravovat, přesunul jsem se více do počítačové grafiky, které se částečně věnuji i nadále. A jak jsem zmínil, nabízím nakladatelské služby pro vydávání a distribuci e-knih. A pochopitelně vše je obalené psaním. Krom kreativních textů mě to nyní táhne ke copywritingu.

A co vy a čtení – čtete rád detektivky, nebo dáváte přednost jiným žánrům? 

Detektivky mám pochopitelně rád. Baví mě například Jo Nesbø, Ursula Poznanski nebo Jiří Březina (nejen proto, že je ze stejného města). Rád si přečtu i humorné knihy, např. Jonase Jonassona či Ladislava Zibury (když už zmiňuji budějovické rodáky) i další žánry. A vše prokládám i odbornými knihami či naučnými tituly od Melvila.

Děkuji za příjemný rozhovor a za celou redakci přeji, aby ohlasy čtenářů byly co nejlepší.