Rozhovor s Jitkou Hlouškovou

Rozhovory

Vytvořeno 13. 11. 2023 1:00

Autor: Tereza Zítková

Jitka Hloušková je v první řadě koučka. Kromě koučinku se věnuje právě vznikající Sféře v prostorách Automatických mlýnů v Pardubicích a samozřejmě své milované angličtině. Je to člověk, který neposedí. Já jsem si s ní povídala o tom, proč napsala knihu Díky, Londýne!, a také o jejích dalších aktivitách.

Čím se současně živíš?

Živí mě koučink a další formy provázení osobním a profesním rozvojem. Věnuju se hodně oblasti vzdělávání. Nabízím také koučink zaměřený na rozvoj psaní a jazykový koučink. Tam nepoužívám učebnice, ale vlastní materiály. A respektuji individualitu klienta. Snažím se lidi naučit, jak je důležité psát rukou – že to má terapeutické účinky. Navíc jsem ráda, když je naučím vést si deník, díky němu mohou vnímat svůj rozvoj v různých oblastech života.

Jak ses dostala k napsání knihy?

Vždycky jsem ráda četla, mám ráda literaturu a jazyky. Kniha vznikla z velké části díky mé kamarádce v Anglii. Společně jsme si psaly, stejně jako tomu je v knize. Kulturní šok na obě strany proběhl, když jsme se poprvé osobně potkaly ještě před rokem 1989. Mně návštěva Anglie změnila život a líbilo se mi, jak mi fandí a věří ve mně. Později jsem jezdila na kurz tvůrčího psaní do Prahy, kde jsme se navzájem podporovaly. Zhruba v pěti lidech jsme se pak scházely ještě několik let. Pak tedy začala vznikat moje kniha. Když už jsem příběh Terezy začala tvořit, věděla jsem, že ho musím dokončit. Že Tereze musím dopřát rozuzlení.

Nakolik je kniha autobiografická?

Autobiografická linka je převážně ta linka vzpomínek. Anglicky jsem se začala učit ve 14 letech. V té době to nebylo vůbec lehké. Ale tento jazyk mně opravdu učaroval. A to přátelství s kamarádkou z Anglie. To je také podle skutečnosti. Její předobraz je ale úplně jiný. Je to jen inspirace a pár střípků ze společných zážitků.

Proč Tereza?

Já jsem přemýšlela, jaké jméno by se mi líbilo. A byla to vlastně jen náhoda, listovala jsem kalendářem a vyšla mi Tereza. Chtěla jsem, aby to jméno bylo jasné i pro cizince. A dalo se případně přeložit.

Jsi hlavní hrdinkou ty?

Až dodatečně, ve chvíli, kdy jsem měnila kariéru – z akademické půdy na volnou nohu, jsem si uvědomila, že jsem si vlastně vytvořila postavu, která mě inspirovala k té mé životní změně. A to bylo úžasné. Když už jsem měla rozepsanou knihu, začala jsem s výcvikem kouče. Mě i příběhy klientů inspirovaly k psaní dál a rozvíjení samotného příběhu. Příběh vlastně kopíruje koučovací proces. Lidé v koučinku potřebují oporu. Podpořit v té myšlence, cíli. Jak nevzdat něco, co si vytyčili.

Jak vypadá tvůj typický den?

Teď nemám žádný typický den. Rozjelo se mi hodně věcí. Každý den je úplně jiný. Někdy je to fajn, někdy je to náročný. Ráno potřebuji hodinu až dvě hodiny pro své rituály. Když mám odcházet v 7, tak vstávám v 5. Potřebuji si dopřát čas pro sebe. Přes den se dějí různé věci – Sféra, kde jsem garantem vzdělávání, koučink, četba. A píšu si deník. Píšu v tuhle chvíli častěji než jindy. Pomáhá mi to urovnat si myšlenky, zklidnit se. Píšu rukou. Jsem sama se sebou. A mohu se vracet ke svým myšlenkám i později a čerpat z nich.

Každý den se zaobírám něčím, co souvisí se vzděláním.  A rozhodně si nedovedu představit den, kdy bych nešla do kontaktu s angličtinou.

Co tě na tomto jazyku ohromilo?

Poslouchala jsem Československý rozhlas v angličtině. Strašně se mi to líbilo. Jazyk symbolizoval svobodné země. Když jsem si musela rozmyslet druhý jazyk kromě ruštiny, tak jsem podlehla vlivu rodičů a nechala se přemluvit k němčině. Pak ale zasáhl osud a bylo potřeba, aby se někdo přihlásil na angličtinu, a tak jsem to udělala. A věděla jsem, že v životě už nebudu nikdy dělat nic jiného.  

A co čteš?

Já čtu hodně anglicky – romány společenské, historické. Anglosaskou literatura. Angličtina je moje vášeň, stále mi nezevšednila.

Do Londýna se vracíš?

Vracím, kamarádka brzy přijede s přítelem z Anglie do Čech. Já tam byla naposledy v červenci. Byly doby, kdy jsme se vídaly několikrát za rok. Já dvakrát tam, oni dvakrát sem. A i když se odstěhovali na venkov, vždy společně vyrazíme do Londýna za kulturou.

Máš ještě volný čas při všech svých aktivitách?

Ano, odpočinu si u čtení, psaní deníku a také mám ráda turistiku – les, hory. Zkrátka přírodu.

Díky za odpovědi a přeji, ať se Jitce daří. Recenzi na její knihu můžete nalézt zde.